Pro letošek se ujalo označení „annus horribilis“, hrozný rok, a to z medicínských, ekonomických, společenských a psychologických důvodů. Může pro naši zemi být tím, čím byly roky 1929, 1938, 1939 nebo 1968, tedy téměř osudovým?

Po pravdě řečeno výraz „annus horribilis“ neznám. Sám bych vámi uvedená historická data označil spíše za „zlomové roky“ hlavně ze společensko-ekonomických důvodů.

Spíš bych přirovnal dnešní situaci Evropy a USA se setkáním s bývalými epidemiemi a pandemiemi. Ostatně někteří bio historikové se domnívají, že některá doložená tzv. velká vymírání nemusela být jen následkem pádu meteoritu a z nějakého dosud nejasného důvodu zásadní změnou klimatu planety, ale výsledkem právě neznámé pandemie. Všimněme si, že existuje osamocený kontinent – Austrálie – a mnohé ostrovy, kde se zachovala jinde vyhynulá fauna a flóra.

Jaký vliv na vývoj lidstva tedy měly historicky doložené pandemie?

Zásadní a první velká historicky zaznamenaná pandemie v naší části světa byl Justiniánský mor v roce 531 po Kristu. Předznamenal pád východní, tehdy bohaté a vědecky kvalitní, byzantské říše, zatímco západní křesťanství – Řím, už bylo v hlubokém úpadku. Ekonomický rozvrat Byzance byl tak velký, že se z něj Střední východ dodnes nevzpamatoval. Vše dokončil nástupu islámu, který i dnes agresivně útočí na naši křesťanskou civilizaci.

Justiniánský mor – bakterie Yersinia pestis – vyhubil přibližně třetinu až polovinu obyvatel Byzantské říše. Rozšířil se až do západní Evropy – Irsko a Galie. Je více než pravděpodobné, že také umožnil společný útok Avarů, Slovanů a Peršanů na oslabenou Byzanc-Konstantinopol. Útok v roce 626, kterého se zúčastnilo desetitisíce Slovanů, však ztroskotal. Byzantská říše ještě naposledy přežila. Slované se pak vzbouřili proti Avarům a pod vedením Sáma roku 623 vyhnali Avary ze střední Evropy a dokonce se ubránili největší tehdejší vojenské mocnosti Francké říši. Pád oslabené Byzance, vytváření národů ze Slovanských kmenů a ihned následný konflikt s Franky (Germány) na více než tisíc let změnily mapu Evropy.

Do východního křesťanství pak také před jeho pádem zásadně zasáhl nástup tzv. jurodivých kazatelů, blouznících o nebeském ráji a blaženosti života v chudobě a skromnosti v soužití s Bohem (přírodou). To mi dnes připomíná mnohá „pokroková hnutí“, od různých stran a hnutí Zelených až po genderisty. Ostatně, při vzpomínce na jistou „progresivní uměleckou“ skupinu, která se ideologicky vykálela v Národní galerii, zmíním, že kálet v chrámech bylo jedním z „nepominutelných práv“ byzantských jurodivých.

Dnes zažíváme pandemii znovu. Působí ji virus, ale jsme proti němu doposud stejně bezmocní jako byli Byzantinci a evropské národy vůči morům a choleře. Takové události vždy ovlivňovaly dějiny.

Dají se najít nějaké souvislosti pro období, v nichž epidemie propukaly?

Pandemie, mory a velké společenské změny vždy následují po velkém nárůstu či přesunu – zbohatnutí či zchudnutí – obyvatel a jeho koncentrace na nových místech. Stejně tak jako Justiniánský mor, který zničil Byzanc, kdy postup Germánů zničil Římskou říši, tak přišla další pandemie. Tzv. Černý mor z let 1349 až 1352 se objevil po vzrůstu počtu obyvatel v populačním vývoji směrem nahoru. Lidí přibývá a mají tendenci se stěhovat na nová území, což zažíváme právě i dnes. Století před Černým morem, tedy 11. až 13., byla poměrně teplá a politicky stabilní, což mělo za následek, že se v letech 950–1300 zvýšil počet obyvatel Evropy přibližně z 25 na 75 milionů. V Čechách máme mor bezpečně doložený v letech 1357 až 1363 a další vlnu v letech 1380 až 1382. Kronikářské zprávy jen u nás hovoří o desítkách tisíc obětí. Mor jen dále urychluje politické a ekonomické změny, u nás nástup německých kolonistů na žádost českých králů, to vede k době Karla IV. a následně rozkladu státu a husitského hnutí. Politické a ekonomické změny jsou tak velké, že vše skončí až třicetiletou válkou 1618 až 1648.

Mohl bych také porovnat děje, které nás čekají, z hlediska hygieny a chování obyvatelstva, se společenskými změnami za Londýnského moru roku 1666. Bouřlivý děj, vzpoury, výměna vedení města i státu vedly k zavedení moderních vodovodů, kanalizace, záchodů, a to za silného pobouření obyvatel, které se cítilo utiskováno tím, že musí za vodu platit, nesmí kadit na ulici, kde je to napadne, a vůbec jim panstvo nařizuje podivné „zbytečné novoty“ jako mytí rukou a zákaz vylévání nočníků na ulici.