Vystoupení ministra kultury Daniela Hermana jako vůbec prvního člena české vlády na sudetoněmeckém sjezdu vyvolalo mezi válečnými veterány, ale i mezi některými českými politiky, značný rozruch. Jaký smysl může podle vás jeho cesta mít, ať už pro kteroukoli ze stran? A nejsou nacistické zločiny poněkud relativizovány tím, když se hned vzápětí mluví o poválečném odsunu německy mluvícího obyvatelstva, jak učinil ve své řeči i ministr Herman?

Osobně se domnívám, že v tomto případě jde o mnoho povyku pro nic. Jak vláda, tak ministr Herman, který ji zastupoval, mají v krvi diplomatické jednání a před pronesením každého proslovu, zvláště na této úrovni, se váží každá věta, slovo i písmeno, které politik pronese. Domnívám se, že zde více hrají roli emoce, často uměle vytvořené a cílené, než logická úvaha. Vztahy mezi oběma zeměmi jsou již natolik právně a politicky zajištěné, že to již nelze jedním proslovem změnit.

Kritiku si ale vysloužil i předseda Senátu Milan Štěch, když při tryzně v Terezíně uvedl, že zločiny během odsunu byly dílem konkrétních jednotlivců, zato nacistické zločiny během okupace byly součástí oficiální a promyšlené politické kampaně německého státu. Židovská obec v Praze a Federace židovských obcí v ČR označily projev za nacionalistický a protiněmecký. Jak hodnotíte vyjádření předsedy Senátu a následnou reakci?

I v případě pana předsedy Štěcha vidím problém stejně jako v případě pana ministra Hermana. Jejich kritici se chytají slovíček, formulací a uniká jim podstata samotného projevu. Na druhé straně jde o to, že se pomalu vytrácí to, co se kritizovalo v dobách komunismu. Svoboda k projevu myšlenek a názorů. Vzpomínám si, že jsem měl v době normalizace při promoci v Karolinu hovořit za všechny studenty. Měl jsem na vybranou. Buď přečtu předem k tomu fakultním ideologem vypracovanou děkovačku, nebo si napíšu svoji a dám ji ideologovi ke schválení. Zvolil jsem třetí cestu. Jednu jsem dal ke schválení a jinou přednesl. Blížíme se k době, kdy nejen politici, ale každý občan si bude muset svoje názory nechávat schválit v Bruselu nebo Berlíně?

Jaký způsob uvažování o období druhé světové války, především z pohledu česko-německých vztahů, je vám nejbližší?

Naše vlast byla tehdy nacisty napadena, decimována a hrozilo jí jen to nejhorší. A na konci války zde byly opět emoce, jak jsem se o nich už zmínil. Proto došlo k nespravedlivému násilí na lidech, kteří neměli s nacistickou ideologií nic společného, ba jejich smýšlení bylo antifašistické. Pokud se dnes vztahy mezi oběma zeměmi konsolidují a obě strany přiznají své pochybení a omluví se vzájemně, je naděje, že se budou vyvíjet k dobrému.