Covid v Česku sice v posledních dnech slábne, ale návrat k normálnímu životu lze asi čekat až s razantním proočkováním, které je nyní jen necelých 12 procent populace. Co nám po něm ve společnosti zůstane za jizvy a rozdělení?

Jizvou, a to velmi hlubokou, zůstane poznání, že náš stát je v klíčových směrech nefunkční, že nemá vybudované instituce, o které by se v krizových situacích, jako je covid, mohla vláda a Parlament opřít, a které také respektuje. Ve zdravotní oblasti mám na mysli neexistenci analogu německého ústavu Roberta Kocha, který hraje při zvládání covidu v Německu klíčovou roli a o jehož expertizu se německý stát opírá.

Náš Státní zdravotní ústav má sice velmi podobné poslání jako Institut Roberta Kocha, ale při zvládání covidu u nás hrál podružnou roli. Nikoliv ovšem vlastní vinou, ale proto, že tato i předchozí vlády si neuvědomovaly, jak důležitou roli taková instituce hraje a po personální a finanční stránce ji dlouhodobě řádně nebudovaly. V květnu 2020, po první vlně covidu, působilo na Ministerstvu zdravotnictví sedm odborných pracovních skupin pro boj s covidem:

• Skupina pro řízené uvolňování karantény

• Klinická skupina COVID

• Laboratorní skupina COVID

• Pracovní skupina Epidemiologie

• Finanční skupina COVID Ministerstva zdravotnictví

• Skupina pro koordinaci informačních kanálů COVID-19

• Skupina pro zajištění péče o pacienty s NCD v době COVID

Ale neexistoval žádný centrální orgán, který by byl schopen poskytnout vládě a Parlamentu kompetentní komplexní radu, jak postupovat.

Co absence takového centrálního orgánu způsobila?

V okamžiku nástupu podzimní vlny covidu neexistovala autorita, na kterou by se vláda mohla spolehnout a kterou by také respektovala – a reagovala proto systémem ‚brzda, plyn‘. To, že takovou autoritu vláda od jara 2020 nevytvořila, byla její hrubá chyba.

V březnu tohoto roku byla ustavena Mezioborová skupina pro epidemické situace (MeSES), vědecký poradní orgán Ministerstva zdravotnictví, který vydává stanoviska, zprávy a doporučení na základně současných vědeckých poznatků, a integruje přitom pohledy různých oborů, včetně například ekonomie, humanitních věd a práva. Takový orgán, který vede hlavní epidemiolog IKEM Petr Smejkal a v němž je velmi dobře vyváženo zastoupení klíčových oblastí hrajících roli při zvládání epidemií, měl existovat dávno.

Ale premiér jeho doporučení ohledně nástupu žáků do škol již po několika dnech veřejně kritizoval, protože ho „nechápe“. To je to nejhorší, co může pro zvládnutí covidu i pro svou politickou budoucnost udělat.

Jde ale nejen o rány a jizvy ve zdravotnictví, ale i v ekonomice země. Kde tam došlo k nejzásadnějším chybám?

Jizvu v ekonomické oblasti zanechal nemravný daňový balíček schválený Poslaneckou sněmovnou v prosinci 2020 v okamžiku, kdy bylo jasné, že se řítíme do obrovského deficitu státního rozpočtu a mnoho podnikatelů přišlo v důsledku vládních opatření o možnost podnikat. Místo aby těch 90 miliard ročně věnovala vláda na pomoc jim a zdravotníkům v jejich boji s covidem, snížila koalice ANO, ODS a SPD daň především těm nejbohatším, kteří to vůbec nepotřebují a kteří by naopak měli platit vyšší daň.

Andrej Babiš, Petr Fiala a Tomio Okamura přitom ignorovali stanovisko Národní rozpočtové rady, nezávislého odborného orgánu, voleného Poslaneckou sněmovnou, jehož hlavním posláním je vyhodnocovat, zda stát a další veřejné instituce dodržují pravidla rozpočtové odpovědnosti daná zákonem č. 23/2017 Sb. a jehož stanoviska a zprávy vydávané mají sloužit jako podklady pro vládu, Poslaneckou sněmovnu a územní samosprávy tak, aby mohly co nejpřesněji a nejodpovědněji plánovat a provádět fiskální a rozpočtovou politiku. Národní rozpočtová rada daňový balíček s jasným odůvodněním, kterému rozumí každý myslící člověk, kategoricky odmítla a každá odpovědná vláda resp. Parlament by její názor respektoval.

Ale uvedeným stranám to bylo šumafuk, předvolební populismus převážil nad zájmy státu. Takto „funguje“ nefunkční stát.