Přečkali jsme vyhrocenou kampaň před druhým kolem přímé prezidentské volby i radostné křepčení v táboře příznivců vítězného Petra Pavla. Co vás osobně na dění kolem volby nejvíce zaujalo?

Hlavně bychom neměli ztrácet resilienci čili odolnost, jak se nám v epoše dostatku již děje. Zažil jsem před lety víry prezidentské kampaně v USA. V tomto srovnání naši kampaň jako vyhrocenou nevnímám. Po zavedení přímé volby prezidenta je to jen krátké intervalové buzení společnosti, dříve z letargie, nyní z trvalého strašení něčím. Takový mediálně organizovaný lidový karneval nabízené občanské spoluodpovědnosti pro ty, kteří se chytí. Mnozí si v návalu práce a starostí však kampaně ani nevšimli. A co mě zaujalo?

Určitě to svazácké úsilí, s nímž mainstreamová média nechtěla pana Babiše, ač bylo hodně jasné, že nezvítězí. Má své hranice přízně i nepřízně. Lépe je zúročí ve sněmovních volbách. Jsme ostatně parlamentní republika, nikoli prezidentská. Nebo tak napůl? Také mě zaujalo primární mediální rozdělení kandidátů na prvoligové a druholigové. Matematicky racionální to sice bylo, ale stran šíření ideálu volné soutěže to bylo od nezávislých poněkud žinantní.

Předseda strany PRO Jindřich Rajchl nejspíš pro to, co říkáte, pogratuloval k výhře České televizi a mainstreamovým médiím v čele se Seznamem a Aktuálně.cz, které považuje za vítěze přímé volby, protože se jim podařilo protlačit na Hrad svého kandidáta. Do jaké míry to je nadsázka a nakolik byli tito tahouni veřejného mínění opravdu platnými spoluhráči nové hlavy státu? Nebo vyhrál Petru Pavlovi volby někdo jiný?

S Jindřichem Rajchlem bojujícím bych zčásti i souhlasil. Na druhé straně ovšem existují dlouhodobé režie. Třeba zkušený poradce nového prezidenta pan Petr Kolář se tím ani netají. S ohledem na jistou okoukanost a nelásku k panu Babišovi v lepší společnosti, malou ohebnost pro přípravce i potřebu nové tváře a naděje v přestrašených masách byl zajisté hlavním favoritem už dlouho před volbami důstojný pan Pavel. Dávná i nedávná kádrová politika byla nepochybně dobře vedená a úspěšná.

Pan Pavel je jistě reprezentativní a dobře připravená osobnost, ostudu vlasti neudělá a sjednocovací doba ji žádá. Proto byl ostatně delegován. A že hlavními mluvčími doby a pravdy jsou média, o tom snad už nikdo nepochybuje. Představme si, že by neagitovala, jen komentovala nebo vysílala jen přírodopisné snímky, třeba o ježkovi nebo tahu labutí. Společnost by byla určitě dezorientovaná. Takto je orientovaná. Média jí nepochybně vysílají signály, jak se teď říká, ale jenom signály něžné síly a účinnosti jaderných zbraní.

Doplatil Andrej Babiš na to, že podle mainstreamových médií a koaličních politiků vedl odpornou kampaň, v níž strašil veřejnost válkou?

Od pradávných antických dob měl bůh války Mars vždy po boku svoji božskou příbuznou, bohyni informačního pole Fámu, přinášející slavné zprávy i drby, sdělení i pomluvy, interpretace i dezinterpretace. Lze jí také moderněji říkat bohyně Propaganda. Nevím, nakolik hodlal pan Babiš strašit válkou. Postrašil mírem, což je ovšem mnohým daleko odpornější. Soudí se, že kladl odporný odpor. Ve válkách studených, vlažných i horkých to tak bývá.

Ostatně o jakou válku či mír má nyní jít? Z ozbrojených konfliktů leckde v posledních sedmdesáti letech svět vůbec nevyšel. Válčí se i na horko a stále. Kupodivu zejména v místech, kde si sami zbraně nevyrábějí. Ledaže by je tam někdo z míru do války vozil. Třeba je to takový sociálněpolitický ventil, aby se neválčilo bez kontroly a v místech budovaného blahobytu. A přitom aby se kolečka vojensko-průmyslového komplexu otáčela, inovovalo se, leccos ozkoušelo, prosperovalo a dobývalo nových plánovaných zón v terénu i myslích. Ostatně z přátel se stávají nepřátelé a z nepřátel přátelé i během jedné generace.

Třeba reparcelovat habsburskou monarchii jako žalář národů se podařilo právě, že k tomu pomohla válka. Národy mají totiž právo na své vlastní žaláře, než se po pracné rozluce s jedněmi zase pracně slučují s jinými. Je to taková pulzace společenského života. Pokud by se však strašilo válkou občanskou, tak to půjde aspoň u nás vždy jen o válku verbální. Jsme prý totiž rozvážné a mírné holubičí slovanské povahy, jak ostatně vidno i u ostatních Slovanů, případně Neslovanů, v takzvaných slovanských zemích. Ano, bude líp, a hrozí se mírem.

Pro dějepis nicméně zůstane, že pan Babiš se zasloužil o vznik i stabilitu pětikoalice.