Přečkali jsme vyhrocenou kampaň před druhým kolem přímé prezidentské volby i radostné křepčení v táboře příznivců vítězného Petra Pavla. Co vás osobně na dění kolem volby nejvíce zaujalo?

Hlavně bychom neměli ztrácet resilienci čili odolnost, jak se nám v epoše dostatku již děje. Zažil jsem před lety víry prezidentské kampaně v USA. V tomto srovnání naši kampaň jako vyhrocenou nevnímám. Po zavedení přímé volby prezidenta je to jen krátké intervalové buzení společnosti, dříve z letargie, nyní z trvalého strašení něčím. Takový mediálně organizovaný lidový karneval nabízené občanské spoluodpovědnosti pro ty, kteří se chytí. Mnozí si v návalu práce a starostí však kampaně ani nevšimli. A co mě zaujalo?

Určitě to svazácké úsilí, s nímž mainstreamová média nechtěla pana Babiše, ač bylo hodně jasné, že nezvítězí. Má své hranice přízně i nepřízně. Lépe je zúročí ve sněmovních volbách. Jsme ostatně parlamentní republika, nikoli prezidentská. Nebo tak napůl? Také mě zaujalo primární mediální rozdělení kandidátů na prvoligové a druholigové. Matematicky racionální to sice bylo, ale stran šíření ideálu volné soutěže to bylo od nezávislých poněkud žinantní.