Co si myslíte o vývoji cen energií během několika posledních měsíců? Považujete je coby předseda Spolku za přiměřené ceny energií za přiměřené okolnostem, tedy tomu, co se už nějakou dobu děje v Evropě, čímž nemyslím jen válku na Ukrajině?

Budete se možná divit, ale já tvrdím, že ano, jsou. Už deset let poukazujeme na to, že zběsilý úprk od tradičních zdrojů energií, aniž bychom měli náhradu cenově přijatelných a navíc 24 hodin denně, 365 dnů v roce a v zimě i v extrémním létě zajištěných dodávek, bude znamenat růst jejich cen a jejich výpadky. To, že si potom s trhem dokáží v době eskalací různých krizí pohrát obchodníci, dejme tomu například od rafinerií, distributorů až po pumpy, je prostě taky fakt, který zdražení ještě umocní. Válka na Ukrajině pak cenový růst ještě více zvýraznila. Snad řada lidí ale konečně prozřela, že energetický marketing zelené Evropy a aktuální realita při pohledu na faktury za energie jsou dvě úplně odlišné věci. Lidé až na výjimky žijí v realitě, nikoli v marketingových bublinách pro horních deset tisíc.

Mohla si Česká republika v uplynulých letech počínat v energetické politice lépe, nebo jsme úplně závislí na velkých hráčích v energetice?

Určitě mohla, hlavně ve vyjednávání na půdě Evropské unie, tam se podle nás moc neudělalo, možná v novinových článcích, ale jinak skutek utek. Českem se nesla idea toho, jak jsme příliš malí, zcela závislí na tom, co se děje v Německu. S dovětkem – nevěšme hlavy, vždyť Němci vždycky vědí, co a proč dělají… Výsledky tohoto uvažování teď vidíme.

Občas zazní hlasy rozumu, podle nichž by stačilo, aby se společnost ČEZ rozhodla, že na německé energetické burze bude obchodovat výhradně s přebytkovou energií. Firma ale tvrdí, že to nejde, protože při vstupu do EU jsme přistoupili ke všem dohodám a náš trh musí být součástí trhu Evropské unie. Je opravdu nevyhnutelné, aby Česko vyrábělo energii levně, ale přes burzu si ji kupovalo „zpět“ mnohem dráž?

No asi není důvod tvrzení ČEZu nevěřit. Představa, že kvůli levným energiím vystoupíme z EU, taky moc smysl nedává. Nezbývá tedy, než si v rámci Evropské unie toto vyjednat. Česká republika unii od pololetí povede, to je podle nás obrovská šance. Sympatizujeme kupříkladu s pohledem energetického odborníka Jaroslava Míla, podle něhož byla chyba, že Česko loni v prosinci nepodpořilo návrh Francie, Itálie, Řecka, Španělska a Rumunska požadující směrnici, které by umožnila, aby byly v cenách pro koncové spotřebitele – tedy i pro české, pokud by prošla – zohledněny náklady na energetický mix u nás. Jen připomenu obecně známá fakta – v českých jaderných elektrárnách vyrobíme 1 kilowatthodinu za 25 haléřů, v uhelných za 20.