„Mám obrovskou radost, že se mi dnes na vládě podařilo prosadit obnovení kulturního života v naší zemi,“ jásal minulý týden po jednání vlády na svém facebooku ministr kultury Zaorálek. Česká kultura prý znovu ožívá. Sdílíte jeho nadšení?

Asi by nebylo fér neříct, že jsem samozřejmě rád, že nějaké možnosti prezentace kultury jsou. To bezesporu. Jsem rád, ať se o to stará kdokoliv včetně pana ministra Zaorálka. Jedná se ale trochu i o Pyrrhovo vítězství. A také mě zvedá mandle, jakým způsobem si pan Zaorálek přisvojuje něco, co je výsledkem širokého tlaku kulturní branže od neziskových organizací přes podnikatele, přes subjekty, jako je třeba Pavel Šporcl. Protože nebýt jich, tak se to prostě nepovede. Kdyby to řešil pan ministr Zaorálek, tak se samozřejmě nic nestalo.

A to, co nazývám Pyrrhovým vítězstvím, je, že někdo řekne 11. května odpoledne, že 17. května začíná kultura. Tak samozřejmě takové ty pilotní projekty, jako byl třeba v minulých dnech koncert na Křižíkově fontáně, to je něco jiného. Ten měl před sebou dlouhou přípravu. Byla to věc, která se jako pilotní projekt nezávisle na Ministerstvu kultury rozjednávala a dojednávala na Ministerstvu zdravotnictví. A ten projekt je neziskový. Je to tedy ukázka, že žijeme, že fungujeme, ale neznamená to, že si vyděláváme alespoň na krytí nákladů. Na tom se nic nemění, že to hned tak nebude.

Takže mají pravdu ti, kteří říkají, že informace o určitém rozvolnění kultury přišly pozdě, že ani na léto se některé ty akce nepodaří připravit?

No to je právě ono. Protože připravit tu akci nejen produkčně, ale především ji prodat tak, aby tam bylo dost lidí, a akce se tak zaplatila, to je otázka půl roku, možná i déle. My teď řešíme září a jenom přehodit vstupenky je nereálná věc. Protože když obtelefonujeme ty, kteří už mají jednou, nebo dokonce dvakrát, třikrát… přesunuté termíny, tak oni už s námi odmítají na toto téma komunikovat. Říkají – my si počkáme, až se to doopravdy rozjede.

To znamená, že pro nás vlastně to nejhorší období začne v září. My asi s nějakými omezeními budeme moct hrát, ale nebude reálně pro koho. Žádné nové lístky se neprodávají a ti, co vydrželi a nenechali si vrátit peníze, tak poměrně otálejí s tím, kdy do divadla půjdou, a čekají, až ty podmínky pro fungování divadel budou co nejměkčí. Mnohým se příčí roušky, většině se příčí to absolvování testů. Vadí i další omezení, jako třeba že si nemohou dát o přestávce v divadle chlebíček a kafe nebo skleničku. To prostě také lidi omezuje. Toto je zkrátka volnočasová aktivita a ta, pokud nebude skutečně uvolněná tak, že si dopoledne řeknete, že máte chuť jít do divadla, podíváte se, kde je volno, co by se vám líbilo, a půjdete, tak do té doby se do normálního stavu nevrátí. Toto rozvolnění, které nyní začne, a znovu říkám, poděkování všem, kteří se o to zasloužili, ale v zásadě je jen pro ty „neziskovky“, které si mohou dovolit hrát jen pro omezený počet lidí, jak je teď stanoveno. Pro nás to prostě nemá cenu. Polovina sálu, což je dnešní podmínka, to je pro nás naprosto ekonomicky nerentabilní.

Už nyní bude možné pořádat venkovní akce, zatím až pro 700, ovšem sedících diváků. Jsou takové akce, vzhledem k té podmínce sedících diváků, pro pořadatele vůbec reálné?

Pro ty venkovní divadelní scény to vidím docela pozitivně. I my prodáváme pořadatelům nějaké letní akce a vím, že ne úplně tak jako třeba v předminulém roce, ale relativně se to prodává. Takže si myslím, že toto nějak fungovat bude. Ale samozřejmě na muziku rockovou, popovou, folkovou… to je blbě. Tam si prostě chcete stoupnout, zpívat si se svým interpretem. Tento typ akcí bude podle mne limitovaný nejen těmi danými hygienickými předpisy, ale i tím, že lidi nebudou ty akce vzhledem k těmto omezením zatím ani tolik lákat.

Lidé v diskusi pod již zmíněným příspěvkem ministra Zaorálka na Facebooku příliš nechválili, zazněl i názor, že to dělá vláda schválně, že za těchto podmínek stejně není možné kulturní akce pořádat, a stát tak ale nebude muset platit kompenzace, neboť akce budou vlastně „povolené“. Co si o tom myslíte? Mohl by to být záměr, jak někteří naznačují?

Ne, zcela jistě to není záměr. Ale znovu říkám, kdybychom měli silného ministra kultury, který by se uměl za tu kulturní branži postavit, tak by to prostě takhle nebylo. Potřebovali bychom ministra kultury, který umí vládě vysvětlit ty požadavky a podmínky, které divadelníci, promotéři, pořadatelé… umějí nejenom zargumentovat, ale také dodržet. My v zásadě opravdu nemáme zastání. Ministr Dostál byl fakticky poslední kvalitní ministr, který byl ochotný klidně pohrozit rezignací, nebo bouchnout do stolu a řvát v momentě, kdy se kultuře křivdilo. A teď tady máme člověka, který se chlubí cizím peřím, což mě šíleně zvedá mandle. Protože ty podpory, zvlášť pro ten náš segment, nejsou zásluhou Zaorálka, ale je to zásluha ministra Havlíčka, Ministerstva průmyslu. S tím nemá Zaorálek nic společného až na to, že ty podpory prostě mrtí a snaží se do nich nacpat i ty, kteří je nepotřebují. A to, že je kultura ve vládě popelkou, to bohužel je pravda. Že nás prostě vždycky přeřvou hospodští, vlekaři, hoteliéři nebo třeba salóny psů a tatéři a další… Nic proti nim. Chápu, že ty lidi ta opatření také bolí. Ale my nemáme zastání silného ministra kultury, který by se za tu branži skutečně uměl postavit a hlavně byl tou vládou nebo kolegy respektován. On neustále brečí, jak mu vláda něco neschválila. Ježíšikriste, vždyť to je jeho problém a jeho odpovědnost. A je to špatná vizitka pro nás, že máme takovéhoto člověka, kterého já si nevážím ani maličko.