V červenci se poměrně výrazně zhoršila důvěra v českou ekonomiku. A to jak nálada spotřebitelů, tak hlavně podnikatelů, zejména těch v průmyslu. Co ji momentálně tak sráží?

Víte, ono to hlavně není o tom, že „momentálně“ něco sráží náladu podnikatelů. Je to vidět na mnoha frontách a bylo to vidět už řadu měsíců. Vzpomeňte, jak jsem opakovaně v rozhovorech s vámi upozorňovala, že průmysl se zmenšuje, že ekonomika ztrácí konkurenceschopnost, že hospodářský růst je jen fiktivní. 

To, že mnoho lidí teprve až dnes odkládá růžový filtr, to je věc jiná. Donutily je k tomu kupříkladu stávající propady akciových trhů anebo fakt, že zhoršování hospodářského růstu a konkurenceschopnosti potvrdily už poněkolikáté i řady evropských indexů ekonomických očekávání z poslední doby. Mezi nimi například nedávno zveřejněný index Ifo. Ten se totiž z červnové hodnoty 88,6 bodu propadl v červenci na 87 bodů. To znamená, že „skepse citelně narůstá, německé hospodářství uvízlo v krizi“. Ne, to nejsou moje slova, byť nápadně moje slova z posledních týdnů připomínají. Jsou to nezvykle upřímná slova přímo slovutného německého Ifo institutu.

Tak, v první chvíli jsem si myslel, že to vaše slova jsou. O čem svědčí to, že ke stejným sáhl i Ifo institut?

Svět si konečně začíná přiznávat, co věcné statistiky tvrdily už dlouho, ale co emoce investorů chlácholené tiskem peněz až příliš dlouho odmítaly přijmout: Globální hospodářský růst zpomaluje. V Číně pokračují runy na banky, AI bublina je neopodstatněná, Evropa si Green Dealem ničí a zmenšuje svou ekonomiku.

Po tomto prohlédnutí se začaly dít věci. Především propadly akcie. Navíc, na hospodářském růstu jsou závislé ceny průmyslových komodit, jako je třeba měď, stříbro, ale i mnohé další. Hospodářský pokles znamená menší výrobu, a tedy menší poptávku po komoditách. Tyto komodity už delší čas pomalu klesaly, ale v posledním týdnu, když se vyhrotila situace na akciových trzích, jejich ceny propadly razantně.

Ale znovu opakuju, to není žádné „náhlé“ zhoršení nálady podnikatelů. To je dlouhodobý, pozvolný a soustavný rozklad průmyslu a zejména pak energetiky, o kterém mluvím už dlouho. To jenom teď v poslední době si ho „najednou“ všimli novináři, potažmo spekulanti na akciovém trhu, a začalo se o tom víc mluvit. To je celé. Ale o tom, že tento jev je dlouhodobý, svědčí například to, že nyní máme průmysl na úrovni roku 2017! Myslíte, že tam jsme se dostali nějakým náhlým propadem přes noc? Ne! Tam nás dovedla systematická likvidace naší ekonomiky skrze greendealovskou ideologii.

Aktuální pohled do statistik obou zemí ukazuje, že Poláci se výrazně přiblížili Čechům v úrovni mezd, přitom jsme na našeho severního souseda léta koukali jako na chudého příbuzného. Čím je to způsobeno?

Hned několika jevy. Zaprvé, my jsme daleko víc průmyslová země než Polsko. Takže ona greendealovská ideologie, o které mluvím, na nás dopadá víc než na Poláky. Dez-industrializace navíc mění struktura naší ekonomiky – tím, jak zaniká průmysl, naše ekonomika poptává stále větší podíl lidí jen se základním vzděláním, kteří samozřejmě mají nižší příjmy než vysokoškoláci. Dalším důvodem pak je to, že my jsme zažili jednu z nejvyšších inflací v Evropě. My jsme za tři roky ztratili kumulovaně zhruba třetinu kupní síly našich úspor. Při tak obrovské inflaci není divu, že reálná úroveň mezd dopadá takto tristně v mezinárodním porovnání.