Letošní rok se v české společnosti znovu silně mluví o národní pomstě na německém vrahu Reinhardu Heydrichovi. Do kin šel nový kontroverze budící zahraniční film – na druhou stranu je třeba přiznat, že sami Češi se na toto téma od roku 1964 nezmohli – a vy sám jste na toto téma vydal novou knihu, nazvanou Anthropoid. Co na tento západní pohled na nejkrvavější část moderních českých dějin říkáte?

Před více než rokem jsem měl možnost číst jeho scénář a upřímně řečeno, už při čtení těch nesmyslů se mi ježily vlasy na hlavě. Chápu, že hraný film musí zjednodušovat, pracovat s fabulacemi, ale tvůrci zřejmě vycházeli pouze z faktů, která byla známá v sedmdesátých letech. Navíc k nim navršili jen další mýty i nehoráznosti. Každý, kdo film viděl a o problematiku se hlouběji zajímá, tak ví, o čem zde mluvím. Je to velká škoda, protože podle mého názoru tvůrci pouze „vyzobli“ atraktivnost jednak samotného atentátu, a potom boj v kostele. Dál nic, žádné popravy, žádný Mauthausen! Zbytečně si jen vymýšleli.

Přitom Osud – nebo „Universum“ – ve skutečnosti napsal daleko úžasnější drama, které nebylo třeba vylepšovat. Pravda, kdyby mně bylo dvanáct let, tak by se mi ten film, kde se střílí pomalu víc než v Sedmi statečných, asi líbil. Považuji ale za dobré, že pan režisér vykreslil naše parašutisty v podstatě kladně, působivá je i scéna sebevraždy paní Moravcové, kterou skvěle zahrála Alena Mihulová. Rovněž jsou ve filmu dobré kostýmy a hudba. Pozitivní na tom také je, že se zvýšily návštěvy školních výprav k chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, kde děti téměř každý den zapalují svíčky.

A v čem je váš poslední autorský počin, stejnojmenná kniha, jiný, než ty předchozí? Pro naše čtenáře připomínám, že problematice heydrichiády se věnujete skoro čtyřicet let a vydal jste o této tragické kapitole českých dějin několik knih.

Víte, já jsem přes 30 let působil ve školství, takže tato publikace je určena nejen těm, kteří se o tématiku zajímají, ale především školní mládeži. Aby mladší generace viděly, že nic není beze smyslu, že v naší zemi existovali skuteční hrdinové se smyslem pro povinnost. Kniha obsahuje nejen skoro 1200 fotografií a dokumentů, ale doufám, že také upřesňující fakta, souvislosti a vůbec nové materiály, což ocení ti, kteří jsou s tematikou obeznámeni.

Uznávaný historik Jiří Šolc napsal, že i v nejtvrdší totalitě, kdy komunisté kydali na západní odboj všechnu špínu, se jejich nenávist zastavila před odvahou těch sedmi chlapů v kryptě, bojujících do posledního náboje. Nepřipadá vám, že se vracíme do stejné doby, že se význam a důvody tohoto činu opět znevažují, a jen chtě nechtě se uznává oběť těchto sedmi parašutistů – byť z toho důvodu, že bychom si tím připomínali německou hegemonii a nepromlčitelné zločiny našich dnešních spojenců?

Období druhé světové války je stále živé téma. Je o česko-německých vztazích. Pravda, o tom nejhorším období česko-německé historie. Příběh operace ANTHROPOID je mnoho příběhů v jednom. Doslova antických příběhů výjimečných lidí ze všech možných vrstev, důstojníků, akademiků, různého vyznání a společenského postavení. Ti pochopili hloubku a důležitost tohoto odbojového činu. Svoje vlastenectví zaplatili doslova nadlidskou obětí. Včetně žen a malých dětí byli Němci zavražděni, zastřeleni či zplynováni jako pomsta na celé rodině, i na celé vesnici. Zaplatili svými životy. Avšak nemyslím, že bychom měli ještě dnes litovat jejich oběti. Oni pohnuli dějinami a zanechali morální odkaz. Na to bychom neměli zapomínat. Byli to stateční, výjimečně mravní lidé. V době smrtelného nebezpečí pro vlast se proměnili v blanické rytíře, odhodlané bojovat.