Na návrh premiéra Andreje Babiše (ANO) Sněmovna zrušila superhrubou mzdu, místo toho se bude od příštího roku danit pouze hrubá mzda sazbou 15 procent a u vyšších mezd nad 140 000 korun měsíčně 23 procenty. Rozpočet tak přijde o 130 miliard. Co na tento krok, prohlasovaný ANO, ODS, Trikolórou a SPD, říct?

Každá příležitost ke snížení daní je dnes svým způsobem zázrak. Obecně snížení zdanění práce, které je v mezinárodním srovnání nadprůměrné, považuji za správné a mělo přijít už dávno, byť větším problémem je sociální pojištění, zejména pojištění placené zaměstnavatelem. To je jedno z nejvyšších mezi evropskými zeměmi. Uvítal bych rovněž jednu sazbu daně. Čím nižší daně a čím méně sazeb nebo výjimek, tím lépe – tím méně daňové optimalizace, nebezpečí odlivu ekonomické aktivity do šedé zóny a podobně. Ostatně, mnohé ekonomické studie potvrzují, že je to právě zdanění, které je hlavním stimulem šedé ekonomiky. Daně mají být srozumitelné a jednoduché.

Že ale každou daňovou změnu není možné vytrhnout z kontextu doby a stavu ekonomiky, je věc druhá. Tady mám již mnoho ALE. Od toho, že považuji za nevhodné, aby tak zásadní změny byly navrhovány poslaneckými iniciativami bez jakékoliv analytické opory, po to, že snížení příjmů bez úpravy výdajů ohrožuje udržitelnost veřejných financí. Vláda měla snižovat daně v době ekonomické konjuktury a svá koronavirová opatření o ně opřít na jaře. Po dotační smršti je takové snížení daní sporné. Nicméně stále platí, že hlavní problém veřejných financí nejsou daně, ale výdaje, zejména ty mandatorní povahy, které musí stát vynaložit vždy, protože vycházejí ze schválených zákonů, smluv a podobně. Příští rok by měly tyto výdaje tvořit 76 % celkových výdajů státního rozpočtu, což je i bez zrušení superhrubé mzdy dokonce 92 % příjmů!

Jak se k Babišově argumentu o snaze zlepšit lidem budoucnost tak, aby se jí nebáli, tzn. snížit daně všem zaměstnancům a taky ulevit firmám, postavit?

Spotřebitelé i firmy se dívají logicky na další vývoj opatrně a přizpůsobují tomu své chování. Můžete tak nechat subjektům více peněz v peněženkách, ale nepřinutíte nikoho, aby tyto prostředky ihned utratil. Průzkumy ukazují, že hlavní obava u spotřebitelů pramení ze ztráty zaměstnání. A zde je velká neznámá, jelikož udržujeme za pomoci masivních dotací stav trhu práce, který ale už neodpovídá realitě. Panuje stále vysoká nejistota dalšího vývoje a chování vlády na jistotě rozhodně nepřidává, spíše naopak. Vidíme na datech, že významně roste míra úspor, rostou vklady domácností na běžných účtech, protože lidé chtějí mít po ruce určitou rezervu. Lidé tak spotřebovávají méně, ostatně ani nyní plně spotřebovávat nemohli.