Co vás přivedlo k rozhodnutí působit jako expert na média v nedávno vzniklé Národní radě obnovy? Čeho byste chtěl v této pozici docílit?

Snažím se pomoci tam, kde je potřeba. Vysvětlovat lidem, že pokud by oficiální média dělala svou práci zodpovědně a profesionálně, nenacházeli bychom se jako Česká republika v současné situaci, politici by u médií neměli zastání, oporu, ochranu, museli by se více snažit a lidem by se mohlo dařit lépe. Média však kryjí počínání či nepočínání vlády, to je zřejmé. Proto jsem se zúčastnil některých demonstrací nebo využil možnost pomáhat prostřednictvím Národní rady obnovy. Kde a komu se co podaří, v jakém spolku či aktivitě, těžko dopředu odhadovat, je ale potřeba něco dělat, okamžitě, už dnes je pozdě. Někteří kritikové říkají, že dělat to či ono je nesmysl, není to k ničemu, nic se neprosadí. Dle mého je nesmyslem nedělat nic. Nikdy nevíte, kde a kdy se ta hráz neochoty, ignorance a zvůle jednou protrhne. Důležité je neustále připomínat nesouhlas s tím, co dělá vláda a také média, předávat si energii mezi lidmi. Každý krůček, každé zrnko aktivity každého z nás jsou důležité.

Na demonstraci proti vládě se 3. září na Václavském náměstí podle policie sešlo asi 70 tisíc lidí. Desítky tisíc lidí přišly i 28. září. Pak však začal jejich počet klesat. 17. listopadu pochodovaly protestně k České televizi tisícovky, naposledy 26. listopadu už za pořadatelství Národní rady obnovy byly na Letné už jen stovky lidí. Protestní hnutí se rozmělnilo mezi vícero subjektů a podle počtu účastníků na demonstracích skomírá. Mohou si vládní strany mnout ruce, že to, co se pro ně původně jevilo jako hrozba, už vyšumí do ztracena?

Domnívám se, že nevyšumí, naopak, pod pokličkou to bublá, napětí ve společnosti roste. Je přirozené, že na demonstrace průběžně chodilo stále méně lidí. Lidé nahlas vyslovili svou nespokojenost, myšlenky. Někomu to stačilo jednou, jiní byli vytrvalejší, chtěli se setkávat častěji a měli tu možnost, čas a peníze, cesta do Prahy není levná. Nyní se nacházíme v přechodné fázi než většinové společnosti dojde, že jsme všichni v ohrožení, že už není možné strkat hlavu do písku s pocitem, nějak to přežiju. Napětí ve společnosti bude gradovat. Lidé se začnou spojovat. Vícero subjektů, což je také přirozený vývoj, kdy každý viděl svět tak trochu jinak, budou k sobě nacházet cesty. Hloupost s arogancí politiků a médií se stále více odhaluje a vzdaluje od reality v kontrastu s tím, že se lidé mají stále hůře. Základní potřeby k holému přežití budou sjednocovat společnost.