Národ se loučí s Karlem Gottem. Některým ale není pohřeb se státními poctami po chuti, mluví o glorifikaci režimního umělce a neonormalizaci. Respekt píše, že kariéra Karla Gotta by nebyla „myslitelná v žádném jiném než v autoritativním režimu, který si udržuje kontrolu nad kulturním provozem“. Co k tomu říci?

Především, slušně vychovaný člověk by podobné věty nevypouštěl z úst pár hodin po smrti kohokoliv, protože je to bezohledné jak k zemřelému, tak k jeho rodině, tedy průměrně sociálně inteligentní člověk to neudělá, nechce-li klesnout na úplné morální dno. Pro mne je neonormalizací právě podobné kádrování, kterého se Respekt a řada dalších dopustili, a kdy opět oni rádoby vyvolení vytvářejí seznamy politicky přijatelných a politicky nepřijatelných umělců. Zase chce někdo určovat, komu má národ tleskat a komu by neměl.

Uvědomme si, že máme třicet let po revoluci a každý už mohl ukázat, kdo je a co umí nebo neumí. Kariéra Karla Gotta nesouvisela naprosto s žádným režimem, ale jen a jen s tím, co uměl. Klesla snad jeho popularita za těch třicet let? Přestal dostávat slavíky? Lidé nechodili na jeho koncerty? Pustit proto takovou nehoráznost na své stránky, to musí být jen osobní nenávist, protože s objektivitou to nemá společného vůbec nic. Karel Gott zpíval spolu s Karlem Krylem hymnu na Václavském náměstí v dobách listopadu 89 a jako všichni umělci byl rád, že doba temna skončila. A na rozdíl od řady jiných, kteří zapadli, svůj talent po listopadu ještě rozvinul a držel na špičce celých těch třicet let. I v tom mu pomáhal nějaký režim? Respekt by se měl za svá slova omluvit. Jemu i nám všem.

Své k tématu řekl i šéf Fora24 Pavel Šafr, který pochybuje, zda je potřeba pro Karla Gotta strojit takový pohřeb. „Proč neměl státní pohřeb profesor Koutecký, který zachraňoval životy dětí, anebo Miloš Forman, po kterém zůstalo světově známé a velké umělecké dílo?“ Devalvuje tedy přínos Karla Gotta pro stát to, že zpíval často nenáročné a veselé popové písničky? Nebo o co jde?

O co tu jde? Karel Gott se vymykal všem kategoriím. Byl to umělec, který se rodí jednou za sto let. Talentem, pílí, velkorysostí vůči fanouškům, odsouváním svého osobního života pro ten na pódiu, kreativitou. A proč neměl pohřeb se státními poctami nikdo jiný? Inu, protože to u žádného jiného jména nikoho nenapadlo! Ani tehdy pana Šafra. To o něčem svědčí. Karel Gott byl prostě jen jeden a pan Šafr asi žil v jiné zemi než my všichni, pokud to neví a nechápe, proč lidé od Aše po Beskydy chtějí pro Karla Gotta něco výjimečného.

K uměleckému hodnocení se snad nemá smysl ani vyjadřovat. Pokud někdo označuje písně Kam tenkrát šel můj bratr Jan, Buď sbohem brácho z dětských let nebo Když jsem já byl tenkrát kluk za veselé popové písničky, svědčí to o tomto hodnotiteli, ne o písních Karla Gotta. Ano, byl popový zpěvák, a to vadí? Takto by mohl dotyčný ohodnotit i Beatles v jejich době. Je hřích, když umělce milují miliony lidí? Víte, přízeň publika se nedá ani koupit, ani nařídit. Za kariérou Karla Gotta byl talent, pracovitost, pokora, profesionalita. Kdo říká něco jiného, chce jen ublížit. Navíc člověku, který se nemůže už bránit. Opravdu hrdinské. Proto to velmi odsuzuji.  

Hudební kritik Jiří Černý uvedl, že Gott byl jeden z největších antikomunistů, s jakými se kdy setkal. I řada dalších se teď svěřila s tím, že Mistr pomáhal, často i hodně finančně lidem, které režim postihoval, ale nikdy o tom nemluvil. Kde tedy najít pravdu? A máme se ji vůbec snažit hledat?

Jak jsem už někde napsala, máme třicet let po revoluci. A pořád se hrabeme v minulosti, v seznamech, pořád se těm soudruhům daří nás rozdělovat, pořád podle not soudruhů kádrujeme, i když už dávno by mělo být jasné, kdo je kdo. Osobně se domnívám, že ti lidé se toho drží proto, že neumějí najít jiná témata. A kopnout do jiného je tak snadné… Ocenit, co dělal, aniž musel, to už se jim nechce. A nejen, že se v těch archívech hrabeme, my ještě i v těch seznamech selektujeme – u někoho podpis nevadí, o někoho vadí, u jiného přehlížíme, že byl člen KSČ, jinému vyčteme i to, že zpíval. Probůh – žili jsme tu všichni, víme, jak to bylo. Já taky skládala pionýrský slib, i když jsem měla z domova úplně jinou výchovu.

Umělci, kteří chtěli svůj talent rozvíjet, ať to byli zpěváci, nebo herci, se museli občas zaprodat. Ať to byl Karel Gott, nebo Vladimír Menšík, Miloš Kopecký, Jan Werich… Jsou proto o to menší herci? Vážil si jich národ méně? Ne. Kdyby občas se soudruhy „nehráli“ ty jejich hry, nenechali by je dělat jejich práci. A ti rádoby moralisté namísto aby pochopili ty vydírané, mezi které patřil nejen Karel Gott, ale stovky dalších lidí, a odsoudili soudruhy vyděrače, útočí na ty první. Děs. Ti soudruzi se musí doma řezat smíchy, jak se jim i po těch třiceti letech daří ničit slušným a schopným lidem životy všemi těmi seznamy, které vyráběli a které ještě dnes někdo bere jako slovo boží. Neuvěřitelné, jak se po třiceti letech opíráme v hodnocení lidí o komunistické vynucené seznamy, namísto abychom hodnotili lidi za období posledních třicet let.        

Sám Karel Gott se k vlastní účasti na celé věci kolem Anticharty stavěl zodpovědně, říkal, že za tím nemůže stát, že se nechal zmanipulovat a nečelil tomu. Nicméně, co si myslet o tom, že slova o Antichartě začali mnozí kritici vč. některých politiků opakovat prakticky v okamžiku jeho smrti?

Jsou to zbabělci, nic jiného. Jejich malost se potřebuje prostě přiživit na velikosti jiného, a my bychom jim na to neměli skákat. Za života Karla Gotta by se s ním mnozí rádi i jen vyfotili, po jeho odchodu na něj plivou. Není to první případ, ale je to díky velikosti jména Karla Gotta případ nejvíce viditelný. Je mi za ně hanba. Neodsuzuji nikoho proto, že má podpis pod nějakým komunistickým pamfletem. Sama vzpomínám, když Karel Gott četl své vystoupení, jak tatínek říkal – hele, co mu to chudákovi napsali. Chudák Gott, že to musí číst… Všichni v této zemi měli jasno. Jen dnes má někdo najednou jasněji.   

Kněz Tomáš Halík označil Gottův pohřeb ve svatovítské katedrále za šílený a nevkusný nápad, pokus o mýtizaci hvězdy normalizačního zábavního průmyslu a devalvaci hodnot.  Přesto pohřeb v katedrále bude, a to v souladu s přáním rodiny. Je to špatně, jak tvrdí Halík? A z druhé strany, co Halíka k takovým prohlášením dle vás vede?

Mně přijde naopak nevkusné, že někdo takový jako Tomáš Halík je označován za kněze. Já považuji Tomáše Halíka za člověka, který této zemi nic nepřinesl, nic neumí, nic nedokázal, a přesto si dovoluje kádrovat jiné a stavět se do role morální autority, aniž jí je. Co ho k tomu vede? Kde k tomu bere odvahu, až drzost? Bude to asi proto, že jinak by si ho nikdo nevšiml. Rád by byl za nějakou hvězdu, ale nemá na to. Tak kope do člověka, který hvězdou byl, který uměl, dokázal si splnit své sny a kterého národ miluje. To je vše. Uvidíme, až jednou pan Halík odejde, kolik lidí se s ním přijde rozloučit. Karel Gott si rozloučení v katedrále nepochybně zaslouží. Mne na tom mrzí jediná věc – že tam nemohu být. Ráda bych se mu poklonila za to, co ve své profesi dokázal.