Slavíme sto let republiky. Starší lidé někdy říkají, že není co slavit, protože ta republika už neexistuje a, citujeme hlas lidu, je rozkradená a rozprodaná. Je co slavit?

Samozřejmě je co slavit. Sice to už není Československo, které před těmi sto lety vzniklo, ale stále jde o vrchol zhruba dvěstěletého snažení českého národa již od dob národního obrození o obnovu státní samostatnosti. Pravda, republika je poněkud rozkradená a rozprodaná, nicméně česká historie ukázala, že to nemusí tak být navěky.

Pokud na to navážeme, Miloš Zeman říká, že „naše země je naše“. Je opravdu naše země v reálu naše? Není toto jen postulát, že naše země by měla být opět naše, ale ve skutečnosti není?

Když se podíváme na strukturu našeho hospodářství, dojdeme asi ke stejnému závěru jako některé agentury, které vloni zařadily Českou republiku mezi rozvojové země s odůvodněním, že naše vláda nemůže ovlivňovat ekonomiku, neb její rozhodující část je v cizích rukou. Z tohoto pohledu jsme kolonií. Za těch více než sto let to však není poprvé, a až doposud se s tím naši předchůdci  dokázali vypořádat jak v roce 1918, tak v roce 1945 a konec konců i v roce 1989. V tomto ohledu jsem optimista.

Co názory, že nezávislý stát vůbec neměl vzniknout, že si neumíme vládnout a tak dále…

Beru to jako věčné nářky těch, kdo prohráli v letech 1918 a 1945, tedy takzvaných sudetských Němců a jejich českých názorových pohrobků. Ale zanikl jejich národ, nikoliv ten náš. V tom byla historie posledního století neúprosná. 

Co pro vás znamenají pojmy národ, vlast, národovectví a vlastenectví?

Osobně bych tyto pojmy hodnotově seřadil jinak: vlast, vlastenectví, národ. Národovectví bych vztáhl hlavně k češtině. Málo si uvědomujeme, že jde o jeden z nejdokonalejších evropských jazyků, což snadno zjistíme, srovnáme-li délku textů třeba evropských směrnic publikovaných v 27 jazykových mutacích. České jsou suverénně nejkratší. Jeden můj přítel tvrdí, že bráno z čistě technických důvodů by čeština měla být oficiálním jednacím jazykem EU. Čeština je stejně stará jako česká státnost – už je jí více než tisíc let.