Na zahraničním výboru Poslanecké sněmovny jste v tomto týdnu navrhoval usnesení, které konstatovalo, že cesta předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan je jeho soukromou iniciativou. Co vás k tomu vedlo?

Navrhoval jsem znění, že se jedná o osobní iniciativu předseda Senátu, z toho důvodu, že ostatní vysocí ústavní činitelé (prezident, premiér a předseda dolní komory Parlamentu) se o jeho cestě vyjádřili, že ji nedoporučují. Stejně se vyjádřil i ministr zahraničních věcí. Protože se tedy očividně nejedná o formální cestu, která by byla součástí české zahraniční politiky, nemám jiné vysvětlení, než že jde o osobní iniciativu (za nemalé státní peníze a na riziko firem, podnikajících v Číně).

Výbor nakonec váš návrh odmítl. Někteří poslanci to vysvětlovali tak, že musíme udělat silné gesto směrem k čínskému velvyslanci, který se ve věci velmi angažuje. Můžete prozradit, co se na jednání výboru odehrávalo a jaké postoje tam zazněly?

Diskuse byla vedena, podle mne, naslepo, protože se ze Senátu nedostavil ani pan předseda, ani kdokoliv z jeho sekretariátu, aby nám vysvětlil okolnosti, které ho k cestě vedou (mimochodem ji považuji za velmi marnotratnou v době, kdy se státní rozpočet propadá do historicky nejhoršího deficitu). Je to poměrně neobvyklé, že by se na pozvání zahraničního výboru Poslanecké sněmovny nikdo neobtěžoval přijít podat vysvětlení, zejména pokud jde o tak kontroverzní věc.

Máte již nějaké signály, že by Vystrčilova cesta mohla konkrétně poškodit české diplomatické a obchodní zájmy?

Můžeme si připomenout čínskou reakci na podobné protičínské a protchajwanské aktivity pražského pirátského primátora Hřiba, kdy následovalo zrušení přímé letecké linky mezi Pekingem a Prahou. Navíc se ještě před vypuknutím pandemie nemoci covid-19 začal dramaticky propadat počet čínských návštěvníků České republiky, což mělo, má a bude mít zásadní negativní dopad na český turistický, rekreační, hotelový a gastronomický průmysl. Připomínám, že 160.000 čínských turistů vloni v ČR utratilo přibližně 10 miliard korun. Za stávající ekonomické deprese nám ty peníze budou chybět. Lze reálně očekávat, že dopady této truc cesty toto ještě umocní a zhorší.

Také ten mediálně známý dokument z čínské ambasády je varováním, které bychom neměli rozhodně brát na lehkou váhu. Zažil jsem totiž osobně, jak to vypadá, když politici začnou bourat desetiletí fungující obchodní vztahy soukromých firem za potlesku kohosi odkudsi, kdo se většinou snaží tyto zbourané vztahy neprodleně nahradit vlastními dodavateli.

Já se snažím chránit právo našich lidí na práci a na spokojený život, proto při vědomí, že tato cesta rozhodně přijde ČR draho, ji považuji za velmi nešťastnou. Tento názor ale bohužel lidé, kteří celý život žijí z veřejných peněz (to znamená, z daní které platí ti, kteří pracují) nikdy neakceptují. Pan Vystrčil nebude ten, kdo ponese na své firmě či rodině důsledky této cesty. Nenese svou kůži na trh. Dělá ze sebe hrdinu na účet obyčejných lidí. S tím se nemohu ztotožnit.

Senát se v posledních měsících, co se týče zahraniční politiky, celkově dost emancipuje nejen od Poslanecké sněmovny, ale i od prezidenta a vlády a dělá si za potlesku určitých skupin vlastní zahraniční politiku. Jak moc tato partyzánština poznamenává zahraniční politiku ČR?

Podle všeho, co se děje, se centrum zahraniční politiky tohoto státu přesunulo z Černínského paláce na radnici do Řeporyj, kde starosta, zvolený cca 540 místními hlasy, určuje, s kým se budeme hádat, a s kým se budeme bratřit. On rozhoduje, že vyhlásí Rusku válku. Protože tento starosta Novotný je ze stejné partaje jako předseda Senátu Vystrčil (tedy z ODS), předpokládám, že dalším krokem bude vyhlášení války ČLR. Starosta Novotný je patrně stínovým ministrem zahraničí ODS. Inu mandát od voličů i vedení ODS asi na to má. A skutečné záměry ODS s touto zemí a s jejím lidem ale ví snad jen Bůh, a ten nás před ničivými nápady ODS ochraňuj.

Na českou zahraniční politiku a vnímání ČR v zahraničí má tato situace samozřejmě negativní vliv, stáváme se nečitelnými a tím i nevěrohodnými partnery. Senát, který jindy tak rád poučuje a mistruje ostatní politiky a politické instituce o tom, co je a co není ústavní a demokratické, tady zcela flagrantně Ústavou, zákony a demokracii pohrdá – a mimoděk ukazuje, proč a jak je Senát v našem ústavním a politickém systému škodlivým a destabilizujícím prvkem. S mandátem od cca 10 % občanů dlouhodobě působí proti národním zájmům České republiky. Asi by stálo za to senátorům připomenout vůli většiny jejích občanů, která vyjádřila své preference a postoje ve volbách do Poslanecké sněmovny. Občané tak dali vládě a Sněmovně jasný a silný mandát k tomu, jak má vypadat naše zahraniční politika.

Jak moc se chování zahraničního výboru Senátu změnilo od chvíle, kdy do jeho čela usedl Pavel Fischer?

Trochu k horšímu, ale už ne výrazně. Řekl bych, že Senát začíná působit spíše jako politická neziskovka – aktivismus a neloajalita k České republice nahrazovaná poslušností k cizím zájmům, je tomuto senátnímu výboru i celému Senátu vlastní už dlouho. A příchod neúspěšných prezidentských kandidátů, pánů Fischera, Hilšera a Drahoše, to ještě vygradoval.