Den 23. srpna připadá na tragické výročí uzavření smlouvy, které se zkráceně říká Molotov – Ribbentrop. Byla uzavřena mezi Německem a Ruskem v roce 1939 s tajným dodatkem o rozdělení vlivu v Evropě. Myslíte si, že je třeba si tento den, který byl jakýmsi začátkem druhé světové války, ještě dnes připomínat? Třeba proto, že dokazuje, jak blízko k sobě mají komunismus a nacismus.

Totalitní ideologie jakéhokoli zabarvení mají k sobě blízko. A tento den, který vstoupil do historie jako pakt Ribbentrop – Molotov, je jedním z velmi důležitých výročí, protože se odehrál plus minus zhruba týden před vypuknutím druhé světové války. Na základě této dohody o neútočení mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem došlo k tomu, že Polsko 1. září přepadla vojska nacistického wehrmachtu a 17. září z východu vojska Stalina. A tím vlastně vypukla druhá světová válka se stovkami milionů obětí. To jsou věci, které je potřeba neustále připomínat. A dokud žijí pamětníci těchto událostí, nemůžeme vlastně hovořit jen o historii. Je to součást našich novodobých dějin, které je třeba znát i z důvodu jakéhosi poučení pro budoucnost.

Bohužel ve školních osnovách jsou novodobé dějiny odsouvány poněkud do pozadí. V těchto dnech jsem viděla u příležitosti jiného významného výročí, které jsme si připomněli před pár dny, 21. srpen 1968, kdy k nám vstoupila okupační vojska Varšavské smlouvy, anketu mezi mladými lidmi. A byla jsem šokována, protože většina z nich nejenže toto výročí neznala, ale ani nevěděla nic o okupaci Československa v roce 1968. A přitom to není tak dávno, my starší si ty tragické události dobře pamatujeme.

To opravdu není tak dávno. Mně bylo v roce 1968 pět let. Velmi dobře si ty události pamatuji, v té době jsem žil v Českých Budějovicích a dodnes si vzpomínám na to, kde v lese za městem koukala sovětská děla. Našel bych ještě dnes pod omítkou místa, kde byly nápisy s výrazem odporu proti okupantům. Samozřejmě když lidé neznají vlastní dějiny, nerozumějí jim, jsou oslabeni, co se týká i chápání současnosti, protože jsme v jakési kontinuitě dějin.

Já jsem měl to štěstí, že moje rodina byla velmi politicky aktivní, takže jsem měl doma alternativní výchovu i studijní materiál z mnoha novin. Takže když jsem byl později schopen sám z těch materiálů v 70. letech možnost čerpat, měl jsem řadu informací. Jsem rád, že jsem měl příležitost jako mladý sekretář pražského arcibiskupa hovořit osobně s Alexandrem Dubčekem a Čestmírem Císařem. A poté, kdy už jsem byl ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů, jsem se ještě několikrát setkal s Čestmírem Císařem. S  představiteli pražského jara jsem měl možnost hovořit o pražském jaru, a tím si doplnit to, co jsem nastudoval z dobových materiálů doma.