Pro řadu lidí včetně prezidenta nemáme za sebou dobrý rok. Jaké je vaše hodnocení uplynulých měsíců?

Těžko hodnotit, každý to vidíme jinak. Rád bych ale řekl, že každá, i ta nejméně příjemná věc nás dovede poučit – a to jak jako jednotlivce, tak i jako společnost, a když se povede, může nás také stmelit. Je možné, že v budoucnosti budeme čelit větším problémům, než jsou ty současné, a že vše, co jsme se naučili během pandemie, v dobrém i horším, nám pomůže.

Prožili jsme už druhý rok „s covidem“. Co si společnost odnese ze všech omezení, uzávěr, restrikcí?

Že společnost může, když se objeví nové a neznámé ohrožení, reagovat jako celek víceméně bez ohledu na to, co udělá její vedení. Na druhé straně ale také to, že když se vedení chová chaoticky, nepředvídatelně, případně svá rozhodnutí často mění, společnost si začne žít svůj život nezávisle na jeho vůli. To je sice známý, ale poměrně nebezpečný efekt, který pandemie a omezení s ní spojená ukázaly v celé kráse.

Rok jsme začínali se „zavřenou“ zemí. Při bilancování, překvapily vás nakonec události příjemně, nebo naopak?

Změnila se vláda a nově nastupující založila svou politiku na principu občanské odpovědnosti. To je z pohledu řízení prosazováno dobře, ale problém je v tom, že se jedná  o taktiku, která měla být použita spíše na začátku pandemie než nyní. Nicméně, s ohledem na stav ochoty lidí respektovat opatření a autoritu jako celek, už moc možností nezbývalo. Buďme tak rádi za směr, kterým se současná vláda vydala, a doufejme, že lidé ji budou následovat.

Byla slibována tečka za covidem, místo toho se napadají očkovaní a neočkovaní, současně je jasné, že je nutná třetí, třeba i čtvrtá dávka očkování. Část vědců poukazuje na nutnost uznávání protilátek. Proč vlastně nenastala „tečka“?

Po pravdě řečeno, úplně nerozumím tomu, proč byla slibována „tečka“, když vláda a politici museli vědět, že skutečná tečka to bude těžko. Bohužel, takový krok je proti smyslu respektu společnosti a nepomáhá ani vládnutí, tak ani autoritě a legitimitě odborníků. K protilátkám se vyjádřit nedovedu, protože to je právě debata odborníků. Ale problém je v tom, že pokud jedna část odborných autorit říká veřejnosti něco jiného, než jiná – pak lidé považují za pravdu to, co se jeví pro ně jako výhodnější.

Politickým vrcholem roku byly volby, ve kterých byl favoritem Andrej Babiš. Po čase, proč Babiš prohrál a proč bylo vítězství koalic Spolu a PirSTAN zasloužené? Co vlastně může, a naopak nemůže nastupující Fialova vláda udělat pro to, aby byla tou vládou „změny“ a „obratu“?

Upřímně... může toho udělat velmi málo. Každá vláda je svázána možnostmi a limity právního státu, a ty vypadají „zevnitř" vládnutí úplně jinak než zvenčí. Proto opozice kritizuje plytké a nedostatečné kroky politiků ve vládě, proto říká, že by dělala věci jinak.

Jakmile je ale u moci, zjistí, že mnoho z toho, co slibovala, jednoduše „nejde“. Za těchto okolností se jakýkoli příslib změny, a to nejen rozhodování, ale i kultury, jednoduše rozplývá. Je zajímavé, že je celkem jedno, kdo je právě opozice a kdo vláda; můžeme čekat, že nyní to bude opačně. A expremiér Babiš, nejnověji nákupem obytného auta, se kterým hodlá objíždět republiku, ukázal, že se chce uchopit role kritizujícího s gustem a intenzivně.

Jinak, výsledky voleb jsou otázkou cyklu. Každý, kdo je u moci, se časem veřejnosti „zají“ a možná i kompromituje – a je nahrazen svým oponentem, aby se po čase zajedl a kompromitoval i on. Nové vládě nelze přát více, než aby toho pro občany zvládla udělat co nejvíce.

Jak obstál prezident Miloš Zeman, pokud byste zhodnotil celý rok 2021?

Těžko mohu soudit prezidenta, který je kromě vysokého věku sužován zdravotními problémy a vlastně vše, co dělá, je otázkou interpretace okolí. Nicméně pokud se podíváme na ty, kteří interpretovali, tak bohužel, obávám se, že Miloše Zemana nezvládli. Mám tím na mysli to, jak v zásadě jakékoli jeho kroky, zdravotní obtíže a následně i snaha prezidenta pracovat, byť velmi omezeně z „akvária“ izolace, byly kritizovány s despektem a urážlivě k jeho osobě a tedy nevyhnutelně i k úřadu.