Když se ohlédnete za uplynulým rokem 2020, co vidíte?

Vidím pokračující stupňování chaosu ve světě, ale i u nás doma. Ovšem většinu obyvatel to nezajímá a chovají se jako pověstní cestující na horních palubách Titaniku, kteří nevnímají hrozící bezpečí a užívají si. Ovšem nejde o nic výjimečného, to je prostě přirozený vývoj lidských společností, že jedny společnosti zanikají a jiné společnosti vznikají, že mnohdy přežívají ty primitivnější, kdežto ty technologicky či kulturně vyspělé zanikají, takže mne to až tak nepřekvapuje. Jsem jen rád, že my ještě žijeme v době, kdy všechny ty budoucí problémy se teprve rodí a pomaličku sílí pod povrchem. Rozhodně nezávidím generacím našich potomků, kteří si vyžerou to, co se dnes teprve rodí.

Vidím, že se stále více našich spoluobčanů uzavírá do svých vlastních sociálních bublin a sní sny o tom, jak je vše super a jak vše bude super. Prostě si odmítají připustit, že je něco špatně. A výsledky voleb to jen potvrzují, většině je jedno, co bude, hlavně, že se teď mají dobře, a to klidně i na úkor budoucnosti.

Který z českých politiků si zaslouží za práci v loňském roce vyzdvihnout a proč?

Tak to je těžké, protože takových by bylo víc. Rozhodně si vážím těch politiků, kteří to nevzdávají a stále se snaží naše spoluobčany upozorňovat, že vše není tak růžové, jak si oni myslí. Ale rozhodně si myslím, že v loňském roce si zaslouží vyzdvihnout Jaroslav Kubera (zesnulý předseda Senátu ODS, pozn. red.), byť jsem s ním v mnohém nesouhlasil, protože to byl slušný člověk a měl svou čest a morálku. To, co po jeho smrti provedly některé politické strany v čele s ODS, je fakt hnus – jak se hyenisticky snažily využít jeho smrt ve své propagandě a politickém boji. 

A kdo naopak zaslouží kritiku?