Stále více bezpečnostních expertů a politologů se obává, že se Turecko den po dni víc a víc mění v totalitní stát. Je podle vás ještě prezident Erdogan zárukou demokracie, nebo se už změnil v diktátora, který využil situace k dokončení svých plánů- třeba likvidaci veškeré opozice? 

Erdogan se dlouhodobě snaží o potlačování opozice a potlačování lidských práv. Zatýkání novinářů, kteří píší pravdu o Turecku, genocida Kurdů v Turecku, podpora Islámského státu- stačí? Všechny tyto jeho kroky směřují k jedinému cíli - upevnění jeho moci jako prezidenta a nastolení neomezené diktatury. Připomíná mi to paraguayského diktátora Alfreda Strossnera, který byl u moci v letech 1954-1989. Brzy po nástupu do úřadu vyhlásil výjimečný stav a zrušil ústavní svobody. Výjimečný stav se obnovoval každých 90 dní po zbytek jeho volebního období a rušil se jen během voleb. Není tedy divu, že Strossner byl zvolen celkem osmkrát. Na jedné tiskové konferenci se ho novináři zeptali: „Co je potřeba udělat, aby byl člověk zvolen sedmkrát za sebou?“. Jeho odpověď byla jednoduchá, ale všeříkající: „Vyhladit opozici!“. Zatýkání všech, kdo by mohli být ohrožením pro Erdoganovu diktaturu, připravované obnovení trestu smrti a zavedení výjimečného stavu – sice zatím na 90 dní, ale myslím, že i po uplynutí této doby se bude dál „cítit ohrožen“ a výjimečný stav prodlouží- je motivováno stejným cílem: naprostou likvidací opozice. Během vlády Strossnera v Paraguayi prošlo vězeními více než 300 000 lidí a mnoho jich prostě zmizelo. To, co nyní předvádí Erdogan v Turecku, se až nápadně podobá krokům Strossnera. Rád bych se mýlil, ale myslím, že Erdogan vždycky diktátor byl a nyní si za tichého souhlasu EU a USA pouze upevňuje pozice. V souvislosti s převratem v Turecku mě „baví“ prohlášení premiéra Sobotky: „potřebujeme silné a stabilní Turecko…“ Dalším krokem by mohlo být Sobotkovo prohlášení o tom, že potřebujeme silnou a stabilní Severní Koreu.

Třetina turecké generality je zatčena nebo dokonce uvězněna. Nehrozí snížení bojeschopnosti turecké armády, která je druhou nejsilnější v NATO?

Turecká armáda je jednou z největších armád světa, a podle názoru odborníků se jedná i o armádu bojeschopnou. To, že je armáda velká, ještě nemusí znamenat, že je bojeschopná. Turecká armáda je také vybavena jadernými zbraněmi a je členem NATO. S tím souvisí i množství dokumentů, tajných komunikačních kódů a mnoho důvěrných informací, které samozřejmě nezná každý, ale pouze nejvyšší velení. Odvolání jednoho nebo dvou generálů by nemělo na chod armády vliv, ale „likvidace“ takového množství důstojníků se na vedení armády nutně projeví, minimálně na nějakou dobu. USA i vedení NATO si je toho jistě vědomé, ale těžko vydá prohlášení ve smyslu, že několik desítek jaderných zbraní je v rukou někoho, koho vlastně ani neznáme. Opět mě napadá srovnání s historií. V roce 1937 nechal Stalin zlikvidovat jednoho z nejschopnějších důstojníků Rudé armády Michaila Nikolajeviče Tuchačevského a převážnou část důstojnického sboru Rudé armády. Tyto Stalinovy čistky byly jednou z příčin neúspěchů Rudé armády po vpádu Německa v roce 1941. Že by se Erdogan nechal inspirovat i Stalinem?

Rychlost opatření a kroků hlavy Turecka, hlavně co se týká čistek v justici nebo represí proti akademické obci, je vskutku zarážející. To nevypadá na intuitivní postup, ale dlouho dopředu promyšlené kroky. Nesvědčí to podle vás o tom, že pokud Erdogan celý puč přímo nezinscenoval, tak měl přinejmenším seznamy svých odpůrců dopředu připravené - třeba jako komunisté v Československu v únoru 1948?

Pokud celý převrat nebyl pouze Erdoganovo parádní divadlo, tak o něm věděl a podporoval ho. Co jiného by mu dalo do rukou takovou moc, jakou nyní získal? Demokratické volby asi ne. Celé provedení převratu je dost podivné. Už jen začít s převratem v pátek večer, kdy jsou ulice plné lidí, to nemá logiku. Také jeho zázračné uniknutí z hotelu těsně před příletem komanda, které ho mělo zatknout, mi připadá spíše jako připravené divadelní představení, než dílo neuvěřitelné náhody. Možná Erdogana ochránila sama Prozřetelnost jako Hitlera ve Vlčím doupěti. A následná zatýkání desetitisíců nepohodlných a podezřelých z účasti na převratu? Jejich seznamy měl už Erdoganův Muchabarát dávno připraveny. Stejně jako měli Němci připravené seznamy nepohodlných Čechů před okupací v březnu v roce 1939 nebo komunisti v roce 1948.

Bude se teď po pokusu o převrat a následných čistkách turecká armáda podle vás více angažovat v boji proti Islámskému státu, nebo naopak její činnost a efektivita poklesne? Nezaměří se například více na boj proti kurdské opozici a proti Kurdům v Sýrii a Iráku?

Jakou efektivitu máte na mysli? Útoky Turků na pozice Kurdů v Sýrii, budování polních nemocnic na turecko- kurdských hranicích, kde se léčí bojovníci ISIS, umožnění pohybu bojovníků ISIS přes území Turecka nebo snad logistický koridor z tureckých hranic, kterým proudí zásoby do Rakka? O žádné jiné aktivitě Turecka „proti Islámskému státu“ nevím a v těchto aktivitách bude Turecko jistě pokračovat.

Nejsou nyní podle Vás po Erdoganově faktických diktátorských krocích v nebezpečí jaderné zbraně NATO, umístěné v Turecku? Jen na základně Incirlik, ležící nedaleko území ovládaného Islámským státem, je nejméně 40 vodíkových bomb, tedy až třetina pozemního nukleárního arzenálu Severoatlantické aliance?

Těch jaderných bomb je tam podle mých informací 90, oněch 40 je přiděleno Turecku. Jinak nukleární zbraně v Turecku samozřejmě vnímám jako riziko. Podle toho, jak se situace v Turecku vyvíjí, máme co do činění s nestabilním diktátorským systémem, kde jeden člověk rozhoduje o všem. A já skutečně nevím, co se Erdoganovi honí v hlavě a kam až je ochoten zajít při své touze po moci a obnovení Osmanské říše.

Angela Merkelová si na EU doslova vydupala uprchlickou dohodu s Tureckem, podle řady politologů značně ponižující, pro Evropu nevýhodnou a do budoucna nesoucí značná bezpečnostní rizika. Nicméně, není podle vás tato dohoda pod vlivem současných kroků hlavy Turecka už stejně mrtvá? Nebo lze čekat ze strany Erdogana další vydírání Evropy?

Nemyslím si, že je mrtvá. Tato dohoda ukázala Erdoganovi, jak slabé máme vedení, a jak jednoduše může držet Evropu za „koule“. Proč by se vzdával něčeho, čím nás může vydírat a získávat nemalé finanční částky? Jednoduše řekne, že když nepřistoupíme na jeho požadavky, tak zvedne stavidla a Evropu zaplaví další uprchlickou vlnou. A my mu opět budeme přikyvovat, zapomeneme rychle na desetitisíce vězněných, mučených či popravených lidí. Na to, abychom se sami postavili přílivu uprchlíků, sice prostředky máme, ale nemáme ve vedení lidi, kteří jsou ochotni přijmout pro někoho možná nepopulární rozhodnutí, která ale do budoucna mohou zajistit život takový, jak jej známe.