Babišova vláda s podporou bolševiků – logické završení vývoje, zní název jednoho vašeho blogu. Můžete vysvětlit, proč tomu tak podle vás je?

Každý politický systém vychází z filozofických a morálních předpokladů, které ve společnosti převládají. A jestliže po celých třicet let po pádu komunismu je zdejší společnost spíše kolektivistická nežli individualistická a v etice spíše altruistická nežli egoistická a ve filozofii spíše iracionální nežli racionální, je nevyhnutelné, že politický systém se bude stále více přibližovat takovému systému, který je založen na principiálním kolektivismu, altruismu a iracionalitě. Pokud si někdo myslí, že díky revoluci v roce 1989 jsme se stali kapitalistickou zemí se svobodným trhem a se svobodným přístupem k právům jednotlivce, plete se.

To, že po roce 1989 tady po několik let lidé chápali podnikání, trh a kapitalismus jako něco dobrého, byla spíše dějinná anomálie, způsobená totální vyprázdněností levice, která prostě již nedokázala obhájit svoji politiku. Trvalo jí to několik let, než se opět upevnila, a od té chvíle postupně začala stále jasněji obracet kormidlo opět k socialismu. Po roce 1989 jsme se nestali národem liberálních pravičáků. Většina lidí je přinejlepším ve středu; to znamená, že pojmy jako trh, svoboda či kapitalismus vidí jako něco přinejmenším podezřelého, co je sice funkčně dobré, ale morálně zkažené. Takže chtějí stále silnější stát, který bude trh usměrňovat. A ideje sociální demokracie, stejně jako předtím ODS, se podle mě již vyčerpaly, takže lidé postupně sahají po politických stranách, které jim slíbí ještě silnější stát. A to nyní reprezentuje Babiš, a samozřejmě to reprezentují i bolševici, kteří nyní vládu jen podpořili, ale půjdeme-li dál tímto směrem, mohou jednu z příštích vlád aktivně vytvářet. A politickou cestou se na tom nedá téměř nic zvrátit.

Jak se naší zemi téměř tři desetiletí po roce 1989 vede? Je to země, která vzkvétá, či nikoliv?

Já si myslím, že jsme tehdy měli ohromné štěstí v tom, že zde byl Václav Klaus, který si dokázal politicky prosadit svůj pohled na ekonomiku, a díky němu se stát dokázal rychle zbavit ohromného majetku, který nedokázal spravovat, a sebral tak vítr z plachet těm, kteří jej chtěli a mohli skutečně rozkrást, tedy těm, kteří by byli jmenováni jako správci státního majetku. Pokud někdo tvrdí, že se kvůli privatizaci něco rozkradlo, jen ukazuje nedostatek představivosti. Nedokáže domyslet, co by s tím majetkem provedli úředníci, kteří by jej dostali od státu do správy s úkolem jej připravit pro privatizaci, až se někdy vytvoří právní rámec, který by se zcela jistě včas vytvořit nestihl.

Jsem si jistý, že Václav Klaus tuto zemi zachránil před oligarchizací, která mohla přijít velmi brzo po pádu komunismu. Jeho vlády založily neobyčejně silný základ, z něhož podle mého názoru žijeme dodnes. Pokud zde máme po osmnáct let jednu socialistickou vládu za druhou, a počítám mezi ně i poslední vlády ODS, a tyto vlády nestihly všechno prošustrovat, je to zásluha Václava Klause. Otázka je, kolik toho ještě zbývá. Tato země nevzkvétá, naopak. Prostřednictvím našich socialistických vlád projídáme naši budoucnost a plýtváme potenciálem českých lidí. A co víc, prodáváme naši politickou suverenitu výměnou za ne zcela čestnou pozici v Evropské unii.

Před patnácti lety jsme vstoupili do Evropské unie. K tomu máte další text, který je nazván otázkou, kterou se i já zeptám: Stačilo nám 15 let v EU? Je to stejná Unie, do které jsme vstoupili? A kam směřuje?

Někdo se domnívá, že Evropská unie směřuje k totálnímu krachu, jaký nyní můžeme sledovat ve Venezuele. Jiní zase tvrdí, že směřujeme k totální stagnaci zakonzervované nezničitelným byrokratickým aparátem. Další zase soudí, že se začnou objevovat ostrůvky národnostního odporu a Evropská unie nakonec skončí ve víru občanských válek. Podle mě nelze budoucnost EU předvídat. Myslím si, že začátkem roku 1989 si skoro nikdo nedokázal představit, že by se celý systém během necelého roku rozpadl a že v dalším roce zde budou svobodné volby. Nedokázali si to představit ani lidé zde v Československu, ani lidé na Západě, kteří měli sledování poměrů v socialistickém bloku v popisu práce. Přesto se to stalo a stalo se to velmi rychle. Stejně rychle a nečekaně se může rozpadnou i Evropská unie. Takže já bych se bránil tomu předjímat, kam vlastně směřuje. Podle mě to neví nikdo.

Evropská unie, jíž jsme nyní členem, je samozřejmě úplně jiným uskupením, než do jakého jsme před lety vstupovali. Nikdo nemluvil o Lisabonské smlouvě nebo evropské ústavě, nikdo nemluvil o regulacích prodeje žárovek nebo křivých banánů a samozřejmě nikdo nemohl čekat migrační krizi způsobenou německou azylovou politikou aplikovanou na celou Unii. A nikdo si nedokázal představit, že by se kvůli euru mohl stát, který nám byl tehdy v reklamách dáván za vzor, tedy Řecko, proměnit v ekonomický protektorát Bruselu a ECB. Jestli nám stačilo 15 let v EU? O tom mohou rozhodnout jen občané, a já si myslím, že by měli dostat příležitost se vyjádřit prostřednictvím referenda, které na další léta zreviduje naši pozici v Evropské unii. Věřím, že většina lidí by se rozhodla pro vystoupení, a sebelepší propaganda, kterou by eurokraté jistě rozpoutali, za peníze evropských daňových poplatníků by je nepřesvědčila o opaku. Koneckonců to je patrně důvod, proč se naše politické elity myšlence referenda o našem setrvání nebo vystoupení z EU tak brání.