Bavorská zemská policie se alespoň podle agentury DPA připravuje na zavedení rozsáhlých kontrol na hranici s Rakouskem. Otevřená je zatím otázka, zda by šlo o některá místa nebo o celou hranici, případně jestli by kontrola byla jen namátková. Co si o tom myslíte?

Každé polovičaté řešení povede jen k prodlužování nynějšího stavu, jenž nahrává těm, kteří z toho tyjí. Jestli k tomuto kroku sáhne pouze Bavorsko, nepůjde v žádném případě o řešení systémové. Namátkové kontroly? Koza poběží, kam jí libo, a vlk utře hladový čenich. Znovu připomínám, že vše považuji za řízenou akci a ti, kteří ji ovlivňují přes nějaké páky nebo lobbisty, ty, jež zpomaleně a protispolečensky rozhodují, případně ovlivňují média či neziskovky, mají situaci dobře zmapovanou. Na řízenou operaci vedoucí EU do pekel neexistuje odpovídající a kvalifikovaná reakce. Nikdo neví co s hordami mladých chlapů, kde je ubytovat, jak je zabavit (aby nejednali pudově jako doma), jak je evidovat. Po Německu se nyní potloukají desetitisíce běženců neznámo kde. Nikdo nestanovil postupné cíle začleňování azylantů (až azyl dostanou) do života společnosti.

Jak si myslíte, že budou Němci při případném uzavírání hranic postupovat? Vy máte i osobní zkušenosti z Bavorska…

Vzpomínám si na příhodu, když jsem byl v roce 1990 v Bavorsku. Navštívil jsem poměrně velké město Landshut. Už tenkrát se tam řešilo, že místní muslimové, tedy i neopomenutelní voliči, chtějí ve městě mít svou mešitu. Problém byl v tom, že se jim nelíbilo místo. Město nabízelo možnost stavět na jeho okraji, jenže oni chtěli mít mešitu v centru. Tenkrát mě to dost zarazilo a dnes přivedlo k závěru, že problémy s imigrací mají v Bavorsku zažité, a proto reagují jinak než další části Německa. Bavoráci budou jednat. Mají oprávněné obavy pramenící z dlouholetých zkušeností. Braniboři a Sasíci jen zírají.
Bavorsko přijímalo lidi z bývalého socialistického tábora. Žili zde i moji kamarádi. Dokázali se rychle naučit jazyk, prosadit se a někam se dostat. Teď místním hrozí jiná věc. Do Bavor (Německa) přijdou mraky lidí, kterým někdo nakukal, že tu najdou zeď, z níž padají peníze. Přicházejí k nim primitivnější lidé, méně vzdělaní, méně ochotní pracovat a přizpůsobit se, ale o to více vybavení větší hrdostí (až pýchou) a s jinou kulturou. Bohužel i jiným náboženstvím, které je spíše ideologií bytí. Mám na mysli islám. Nebudou chtít jinam, ale u prostřeného bavorského stolu zůstat.

Pokud selže jednání s Tureckem na mimořádném summitu 7. března, Berlín zřejmě sáhne k zavedení limitu na počet běženců. K čemu to povede?

Jestli bych někde nechtěl být, tak na jednání s baziliškem Erdoganem a v kůži paní Merkelové. Jeden nemusí být zrovna původem z Delf, aby odhadl a předpověděl výsledek šarád nazývaných honosně summit.

Pokud se omezí přístup do Bavorska, bude to automaticky znamenat, že jich půjde více do České republiky? Množí se takové názory…

Pokud by Bavorsko zavřelo hranice, nemůže je uzavřít neprodyšně, navíc bez dohody s ostatními. Musí začít komunikovat s okolními státy. Hledat společné a systémové řešení. Včetně států V4. V podstatě země, které dnes tvoří V4, představují nějakých 55 milionů lidí. Nesmíme do toho počítat ty, jež pracují v zahraničí. To už je protiváha a impulz k zamyšlení pro ostatní. Ostatně si také myslím, že pokud se udrží příměří v Sýrii, zlikviduje paskvil Islámský stát, pak se migrace může částečně zmírnit. Jenže zase se vraťme k těm lidem, kteří na krizi vydělávají, protože se nebudou chtít bohatých zisků vzdát, najdou zase jinou stezku.

Situace se opravdu zhoršuje. Na hranicích Řecka a Makedonie vypukl protest, jehož cílem bylo dostat se přes zavřené hranice. Policie použila na skupinu zhruba tří set iráckých a syrských migrantů slzný plyn. Nakonec jich několik set však policisté pustili na druhou stranu. Jak tohle zastavit? Anebo je pustit?

Na to se těžko odpovídá. Už jsem o tom v minulosti mluvil, že dojde k eskalaci násilí a použití střelných zbraní z obou stran. Když se člověk dívá na záznamy proudů lidí, z nich čiší organizovanost, odhodlání, není tam podle mého spontánnost. Mám stále před očima skupiny Srbů a Bosňanů, kteří prchali ze Sarajeva, to byl zcela jiný pohled na jiný pochod.