Na úvod se nelze v těchto dnech nezeptat na dění na východ od nás. Jak pohlížíte na ukrajinskou krizi?

Pohlížím na ni optikou toho, co jsme si tady jako Československo zažívali v roce 1989. Nemůžeme jako země, která si prožila totalitní režim, nevnímat, co se děje na stejném kontinentu, ve stejné civilizační kultuře. Jsem naprosto zděšená, co si Rusko a taváryš Putin dovoluje. Jde o porušení mezinárodních smluv. To, co krymský parlament odhlasoval, neberu za něco, co by bylo závazné. Neboť mezinárodní dohody z devadesátých let jasně určily, komu patří Krym. Patří Ukrajině. Jde o překročení pravomocí toho parlamentu. Sice vím, že tam má být jakési referendum, ale nejdříve by mělo být vyjednávání v rámci bilaterálních vztahů. Situace je tam velmi složitá. Česká republika by měla v tomto případě jasně stát za tím, že by se cizí armáda neměla vměšovat do vnitropolitické situace v dané zemi. Nenechává mě to chladnou, zúčastnila jsem se sama několika akcí, kde se demonstrovalo ve prospěch Ukrajiny.

Má Evropská unie nějaké páky zastavit Rusko třeba konkrétně na Krymu, když si usmyslí, že ho obsadí či připojí?

Na této situaci si ověřuji to, co jsem říkala před lety, kdy se projednávala Lisabonská smlouva. Post vysokého komisaře pro bezpečnost, obranu a zahraniční politiku je naprosto nadbytečný. Dokud se totiž Evropská unie nerozhodne mít svoji vlastní armádu a obrannou bezpečnostní politiku, tak je to jenom plýtvání finančními prostředky na zřizování tohohle postu. Je to blamáž, kterou deklarujeme nejen v rámci Evropy, ale i celého světa. Čím víc tu situaci sleduju, tím víc si vážím toho, že jsme už několik let členy Severoatlantické aliance NATO. Všem těm politikům, kteří se zasadili o to, že byla naše země hned po revoluci vyňata z Varšavské smlouvy a přijali nás do NATO, patří velké díky, že to dokázali. Protože se ukazuje, že Evropská unie je v tomto naprosto bezradná a výroky jednotlivých představitelů každý den mě o tom přesvědčují.

Z vašich výroků usuzuji, že patrně nebudete souhlasit s názorem Václava Klause, který prohlásil mimo jiné, že část viny za dění na Ukrajině padá i na Evropskou unii a USA svojí přílišnou podporou kyjevských demonstrantů?

S tímto nesouhlasím. Nám nepřísluší hodnotit, kdo je větší viník krveprolití, které tam proběhlo. Samozřejmě, že tam byly provokace na obou stranách. Netvrdím, že jsem nevnímala, že i ti demonstranti zmasakrovali policisty, že ta agrese byla oboustranná. Ale zase argumentace, že tam proběhly demokratické volby, a že Janukovyč byl demokraticky zvolen... Vzpomeňte si, co se tam dělo před několika lety, kdy ty volby byly. Jak výsledky byly těsné, jak představitelé Evropské unie prohlašovali, že by se pravděpodobně daly zpochybnit. Některým lidem bylo zamezováno těch voleb se zúčastnit. Nejsem tedy úplně přesvědčena o stoprocentní demokratičnosti tehdejších voleb, na základě kterých byl Janukovyč zvolen. Což ale samozřejmě neopravňuje žádnou stranu, aby někoho střílela na nějakém náměstí. Chyba je určitě na více stranách. Ale pro Putina to byla příležitost pro to, co udělali. A možná to byl i nějaký dlouhodobý strategický plán, což je ale s velkým otazníkem. Když končila olympiáda, tak jsem si říkala, co asi nastane v dalším týdnu. A tím pádem mě to zase až tak nepřekvapilo - protože dlouhodobě sleduji děje v putinovské éře - že zvolil tuto cestu.