Zemřel předseda Senátu Jaroslav Kubera. Jak jste přijal tuto zprávu?

Jako šokující. Pro mě odešel dobrý člověk, kterého jsem si velice vážil a uctíval. Když jsem s ním mluvil naposledy, ptal jsem se ho, zda bude kandidovat na prezidenta nebo na předsedu ODS. Považoval jsem za jisté, že jedno z toho nastane. Odpovědi jsem se nedočkal. Ale že už se jí nikdy nedočkám a že ani jedno nenastane… na to nejsem připraven. Je to pro mě velice smutná zpráva.

Jak dlouho jste se vlastně s panem předsedou Senátu znali? Jakou dobu jste se potkávali v politice?

Myslím si, že asi od roku 1992, od počátku ODS jsme se vídali.

Čeho jste si na něm vážil? Jak na něj budete vzpomínat?

Jako na úctyhodnou a nepřehlédnutelnou osobnost. Vybavuji si kongresy ODS. Když šel hovořit, lidé přestávali pít kafe, kouřit a šli si ho poslechnout. Byl výjimečný a ještě bych dodal, že vtipný. Možná je to při vzpomínání zvláštní, ale byl velice vtipný. Dokázal si dělat legraci i sám ze sebe, což je také výjimečné. Slyšíte, v tom, co říkám, asi nejfrekventovanější slovo je výjimečný.

Jak tato ztráta ovlivní českou politickou scénu a ODS?

Jak jsem říkal v první odpovědi, opravdu jsem s ním dost pevně počítal. Jen jsem nevěděl, čemu dá přednost. Mně se zdálo jasné, že jednu nebo druhou volbu si vybere. V případě prezidentských voleb by kandidovala osobnost s nadějí na úspěch. V případě ODS jsem v něm viděl takřka jedinou osobnost, která by z ODS mohla udělat autentickou sebevědomou pravicovou stranu. Byl autenticky pravicový, sebevědomý politik. Čekal jsem, že to samé by se projevilo v ODS, kdyby ji chtěl vést. Vkládal jsem do něj naděje jako do schopného pravicového politika, který by dnes v celkově levicové politické scéně mohl vrátit kyvadlo zpět doprava.

Ještě v sobotu měl pan Jaroslav Kubera proslov na kongresu ODS. Lidé mají v paměti jeho novoroční proslov, kde hovořil také o svobodě slova, která se ocitla pod palbou. „Nemůžeme říkat, co si myslíme, a bojíme se, že se brzy budeme bát si to jen myslet,“ varoval. Byl zastánce přístupu, „žít a nechat žít“. Jak jste bral jeho názory?  

To přesně, co vyjmenováváte, jsou příznaky pravicové politiky, přesvědčení, že svobodný občan je víc než stát, že každý nemusí být regulován tisíci zákony, kontrolami, inspektory, pokutami. Věřil tomu co já, že občanovi je na prvním místě potřeba důvěřovat, vytvořit prostor, aby se mohl snažit a měl důvod se snažit, že není možné mu plody jeho činnosti odnímat, tak jak si to představuje levice. Když tvořivým lidem seberete, co vytvoří, utečou nebo přestanou tvořit, ztratí motivaci. To vše měl v sobě jako základní přesvědčení. Proto o něm mluvím jako o pravicové osobnosti.