Na sociální síti jste psal o tom, „jak vyjednávat s Rusy“. „Pokud je chceme porazit, musíme jim rozumět a vědět, co od nich očekávat.“ Psal jste o tom, že většina českých očekávání se nesetkává s úspěchem, protože si kompromisní přístup vykládají Rusové jako neschopnost. Jsme neschopní? Na druhou stranu, proč bychom se měli něco učit, když s nimi evidentně už Západ nechce spolupracovat a jde jen o to, jak rychle Rusko odstřihnout?

Nejsme neschopní, jsme pouze jiní. Naše kulturní tradice je odlišná a z toho plyne, proč si nerozumíme. Protože ale Rusko nikam nezmizí a ani Českou republiku neodstěhujeme, musíme se naučit s nimi jednat. V praxi to znamená jim v prvé řadě ukázat sílu a pak dát prostor čestně najít kompromisní řešení.

• ONLINE: Válka na Ukrajině - minutu po minutě

 
Zaznívají slova o tom, že musíme přinášet oběti, protože na Ukrajině se střílí a my budeme „jen“ přicházet o peníze. Co k tomu říci?

Ukrajina je evropská země, která přinejmenším ze své západní poloviny spadá do našeho civilizačního okruhu. Život není černobílý a krize není jednoduchá, nicméně tato země byla napadena, což pro nás představuje podstatné nejen ekonomické, ale především bezpečnostní riziko. Ruská politika zná již po staletí pojem „blízké zahraničí“, tedy bezpečnostní sféra vlivu, a tam kromě Ukrajiny patříme i my. V našem zájmu tedy je, abychom byli sebevědomí, vybavení, vyzbrojení a připravení. To vše nás bude stát nemalé prostředky. Ukrajina je v tomto smyslu pro nás spíše budíčkem a varováním.

Vlna solidarity je obrovská. Lidé přenechávají uprchlíkům domy, ve městech se vyčleňují objekty, snižuje administrativa, města, organizace i jednotlivci se předhánějí v tom, kdo co poskytne lidem, kteří utíkají před smrtí. Firmy nabízejí rychle práci ukrajinským uprchlíkům. Vy jako firemní sociolog, prosím, co to udělá s pracovním trhem?