Šéf České lékařské komory (ČLK) Milan Kubek nedávno znovu zopakoval, že za současné situace ve zdravotnictví už není komora schopna garantovat bezpečnost zdravotní péče. Hrozí podle vás kolaps českého zdravotnictví?

Ano, hrozí. Pokud lékaři vyslyší výzvy Lékařského odborového klubu a budou od září dodržovat Zákoník práce, ke kolapsu dojde z týdne na týden. Nebude, kdo by sloužil. Nemocnice se personálně vyprazdňují, což mohu dokladovat i na příkladu Krajské zdravotní, kde chybí 90 lékařů a mnoho nových nepřichází. Valná část z těch, kteří přijdou, jsou cizinci. V rámci celé republiky jsou největší problémy v oborech interna, gynekologie a porodnictví a chirurgie. Nechci mluvit jen o lékařích. Chybí velké množství zdravotních sester. Samy mi říkaly, že jdou raději pracovat mimo zdravotnictví za stejný plat, ale bez služeb a bez velké zodpovědnosti.

Česká lékařská komora také již na počátku roku vyzvala otevřeným dopisem vládu, aby připravila plán na záchranu českého zdravotnictví. Měl by obsahovat třeba pravidelnou valorizaci platby za státní pojištěnce. Lékaři kromě toho požadují i speciální zdravotní daň na tabák a alkohol nebo zvyšování platů zdravotníků minimálně o deset procent každý rok. Co vy na to?

Dlouhodobě byla platba za státního pojištěnce zmražená. Teprve v posledních dvou letech došlo k navýšení, ale to vlastně kompenzovalo zrušení poplatků, takže platba za státního pojištěnce by se měla určitě pravidelně valorizovat. Stran zvyšování platů zdravotníků souhlasím se zvyšováním minimálně o 10 % každý rok. Vidím to jako možnost snížení počtu odcházejících lékařů a sester mimo ČR.

České zdravotnictví má dostatek peněz na provoz, ale nemá peníze na investice. Důvodem je nehospodárnost. Tak reagoval nedávno v otevřeném dopise prezidentovi České lékařské komory vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš. Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček považuje jeho výroky za výsměch zdravotníkům. Jak se na problém s financováním českého zdravotnictví díváte vy? Má podle vás pravdu ČLK, nebo se přikláníte na stranu Andreje Babiše?

Ročně se na zdravotnictví v ČR vybere cca 250 miliard formou povinné zdravotní daně, což se jeví jako velká suma peněz. Ale musíme si uvědomit, že z toho se platí absolutně všechno, provoz, platy opravy budov i přístrojů. Nákupy přístrojů jsou v posledních letech realizovány naštěstí z peněz EU s malou spoluúčastí státu či nemocnice. Problém nastane, až dotace nebudou a obnova přístrojů bude muset být financována jen ze zdravotní daně. Mělo by se začít uvažovat o vícezdrojovém financování zdravotnictví.

Do jaké míry je podle vás namístě upravit podmínky vzdělávání lékařů? A můžete být případně konkrétnější?

V době, kdy jsem dostudovala lékařskou fakultu, byl systém vzdělávání jasně daný, účelný a jednoduchý. Existovala první a druhá atestace a pak jasně definované nástavbové atestace. Byl vypracován systém doškolování lékařů. Po první atestaci, tedy cca za tři roky po promoci, byl lékař plnohodnotným (například mohl samostatně sloužit). V současné době je systém nepřehledný, komplikovaný, existuje kolem 80 atestačních oborů a lékař je plnohodnotný po 5–7 letech. Je nutná změna spočívající ve výrazném snížení počtu základních oborů a zjednodušení následného vzdělávání.

Co se musí stát, aby nepřibývalo lékařů, kteří za prací odcházejí do zahraničí? Podle registru ČLK se počet emigrujících lékařů v letech 2008–20013 téměř zdvojnásobil.

Změnit systém vzdělávání a navyšovat platy. Nelze se divit mladým začínajícím lékařům, kteří jsou jazykově vybaveni, že dojíždějí přes hranice do Německa, kde vydělají třikrát až čtyřikrát více.

Vaše funkční období v horní komoře parlamentu se pomalu, ale jistě chýlí ke konci. Co považujete za svůj největší úspěch, kterého jste během svého působení v senátu dosáhla?

Regionální novináři mi nedávají skoro žádnou příležitost, abych mohla veřejnosti složit účty ze své práce. Teď mám příležitost a ráda ji využívám. Iniciovala jsem v senátu ústavní stížnost na zrušení článku II amnestie prezidenta republiky Václava Klause, která dávala zelenou i tunelářům. Bohužel ústavní soud se odmítl touto žalobou zabývat, ačkoli jeho předseda JUDr. Rychetský byl pro přezkoumání. Další dvě ústavní stížnosti však byly úspěšné – byly vypracovány ve spolupráci s Českou lékařskou komorou. Jedna se týkala registrů zdravotnických pracovníků a druhá takzvané úhradové vyhlášky. Pro pacienty to znamenalo mnoho, například se neprodloužily čekací doby na operace, lékaři nemusejí šetřit na vyšetřeních apod. Úspěšně jsem lobovala za to, aby jeden ze dvou zdravotních ústavů v republice zůstal na severu Čech, což je pro nás příznivá zpráva i z pohledu zachování pracovních míst.

Také mám velkou radost z toho, že se podařilo po jednání s VZP zajistit bezplatné senzory pro diabetické děti. Je to úžasná věc, která zamezí budoucím těžkým komplikacím této choroby.

Mimo jiné jsem byla zpravodajkou 13 zdravotnických zákonů, navrhovatelkou jednoho zákona a spolunavrhovatelkou 20 senátních zákonů.