Nedávno jste v Reflexu napsal, že za šest let úřadování Anny Šabatové se na úřadu Veřejného ochránce práv zdvojnásobil počet úřadujících právníků z 60 na 120. Když jako právník činnost ombudsmanství pozorujete, jaké jsou podle vás hlavní důvody tohoto nárůstu? A jakou roli v tom hrálo to, že ombudsmanka Šabatová začala úřad pojímat, řekněme, „šířeji“?

Myslím, že nárůst pracovníků (nejen právníků) v rámci instituce Veřejného ochránce práv musí trápit každého přemýšlivějšího a odpovědnějšího daňového poplatníka.

Rozhodně by bylo interesantní, pakliže by někdo z ekonomů či politiků sečetl, kolik nás za 20 let existence vlastně stál provoz a činnost kanceláře ombudsmana! Ergo kladívko, kolik toho doopravdy přinesla naší společnosti? Spočítal to vůbec někdy někdo?

Vážení čtenáři, vždyť pouze každý z těch citovaných cca 120 právníků (s odvody, školeními a kancelářskými potřebami) stojí Českou republiku skoro milion korun ročně. Je mi samozřejmě známo, že život ve 21. století není jen o penězích, ale jeden z relevantních pohledů by to být mohl, ne že ne.

In medias res (k jádru otázky – pozn. PL.cz): k širšímu pojetí úřadu – ne za vše může pouze a jen paní Anna Šabatová. Spoustu kompetencí a agend jí naložila sama Poslanecká sněmovna. Pravda však je, že „parlamentní semeno“ zde padlo na úrodnou půdu. Myslím, že pánové Otakar Motejl a Pavel Varvařovský by se takovému nárůstu rázněji postavili. Koneckonců, Pavel Varvařovský mj. z důvodu enormního nárůstu kdysi složil předčasně svůj mandát Veřejného ochránce práv, na to nezapomínejme.

I zástupce Anny Šabatové Stanislav Křeček se podivoval, že největší část právníků se na ombudsmanství věnuje tématu „diskriminace“, ačkoliv na ni chodí ani ne pět procent všech stížností. Pro laika je to nepochopitelné, když je tolik právníků na tak malé množství agendy, tak co tam všichni ti juristé vlastně dělají? A jak se vůbec díváte na to, jak se za úřadování Anny Šabatové začalo ombudsmanství mnohem více věnovat tématu diskriminace?

Nechci podceňovat primárně téma diskriminace, v jednotlivých případech to opravdu může být problém, například je vám šedesát let a již vás z důvodu věkové diskriminace nechtějí nikde zaměstnat. Avšak současně nutno souhlasit (nejen) s panem Stanislavem Křečkem, že citovaný odbor (resp. agenda) je prostě do značné míry předimenzovaný.

Pokud se však někdo ozve s tím, že by se aparát úřadu Veřejného ochránce práv měl rozumně zmenšit, ihned se stává pomalu „rasistou“ a „nelidou“. Rozumný člověk by zas až tolik neměl proti tomu, že se konají konference a vydávají sborníky ohledně diskriminace, ale nemělo by se to přehánět na úkor jiných věcí. I zde by mělo platit osvědčené – Less is more (méně je někdy více).

Také nikdo ze zastánců „velkého VOP“ již neříká, že když se dávají veřejné peníze na takovéto věci, tak pak musí zákonitě chybět jinde. Anebo chceme vyšší daně?

Zaznívá také kritika, že pod Annou Šabatovou začal úřad ochránce práv zasahovat i do vztahů mezi soukromými osobami. Přitom jeho účelem bylo chránit občany před zásahem státu, na soukromoprávní spory zde jsou soudy. Ombudsmanství ale za použití různých právních konstrukcí začalo zasahovat i do vztahů mezi lidmi, nebo do vztahů obchodních. Nejextrémnějším případem v tomto směru byla nejspíš kauza z roku 2013, kdy pracovnice z kanceláře ochránce práv zorganizovaly fingovaný „test“, kdy plánovaně zavolaly realitní makléřce a vydávaly se za romské uchazečky o bydlení, aby otestovaly, zda je nebude diskriminovat. Je skutečně rolí veřejného ochránce práv vytvářet takovéhle provokace?

Ano, na ten případ si ještě relativně dobře vzpomínám. Jen čtenářské obci stručně připomenu, že šlo o akci figurantky, iniciovanou a zabezpečenou ze strany ombudsmanství, která prověřovala, zda realitky odmítají pronajímat byty Romům a Romkám. Akce probíhala na Litoměřicku.

Přímo k vaší otázce, tedy zda je a má být skutečně rolí veřejného ochránce práv vytvářet takovéhle provokace. Nejsem politik, tak odpovím bez vytáček – tohle nemá být styl práce žádné veřejné instituce, tedy nejen Veřejného ochránce práv.

Jako konzervativněji laděný právník vidím obrovské nebezpečí, pokud někdo překračuje aktivisticky své kompetence, byť třeba s dobrým úmyslem.

A teď řeknu něco, co možná některé nadzvedne ze židle: Existovala by v ČR taková situace, kdyby zde existovala řádná a rychlá vymahatelnost práva? Bereme také v potaz bezmoc některých pronajímatelů, pokud jim někdo zničí byt, či jim dlouhodobě dluží za nájem a služby? A je zde úplně jedno, zda neplatičem je člověk bílý, černý, růžový či zelený. Politici a stát by se měli spíše zasazovat o lepší a rychlejší reálnou vymahatelnost práva, a ne ještě iniciovat obdobné provokativní akce.

Snad se jednou nedožijeme doby, že i sami soudci začnou realizovat provokativní akce v některých právních oblastech, to by byla skutečná cesta do právního pekla.

Opět, když porovnáme přístup pana Stanislava Křečka a Anny Šabatové, tak kartu zdrženlivosti a rozvážnosti zde držel a drží více pan doktor Křeček.