Dnes nad ránem byl ve Vochově na Plzeňsku zastřelen muž, který se vloupal do cizího obydlí. Podle zatím nepotvrzených informací majitel domku vypálil na zloděje, který se k němu dobýval oknem. Obyvatel domku k sebeobraně použil legálně drženou zbraň. Jaký máte na tyto situace obecně názor? Jsou zákony nastaveny dobře, nebo spíše chrání pachatele trestných činů?

Je tam velmi tenká linie. Nemyslím si, že je dobře tu z toho mít Ameriku, když víte, že ta ochrana majetku taková je a pak by mohlo docházet k excesům, ale u nás na to samozřejmě trestní řád pamatuje nutnou obranou. Tam je obrana možná. Důležité je ale potom to prošetření, zda ten útok trvá, jestli je ta obrana adekvátní tomu útoku… Nemělo by se to nikdy zneužívat. Nemůžete, když už utíká, ho střelit do zad…

Myslíte si, že česká zbraňová legislativa je ve své současné podobě kvalitní?

Je kvalitnější než to, do čeho nás tlačí Evropská unie. Jsme národ, kde mají zbraně svou nezastupitelnou tradici, ať už se bavíme třeba o myslivosti, sportovní střelbě apod. Jsem názoru, že naše legislativa je dostačující a musíme si ji chránit před Evropskou unií, která se ji snaží jakýmkoliv způsobem změnit a věci zakazovat.

Když si potom vezmete podíl spáchaných trestných činů s legální zbraní a těch s nelegální, tak těch legálních je opravdu malé procento.

Ano, máme tu na 300 tisíc držitelů legálních zbraní…

To je jedna věc, ale vezměte si, že jen v mizivé míře je spáchán trestný čin s legální zbraní. A jestli někdo leze do baráku, jde krást a má s sebou zbraň, tak ten druhý člověk by samozřejmě měl mít právo se bránit, v přiměřené formě. Nemůžete jen tak zničehonic někoho zastřelit.

Byl byste v souvislosti s obranou pro to, aby platil onen dnes tak často skloňovaný princip „Můj dům, můj hrad“?

Říkám, to je ta tenká linka. Vezměte si Ameriku, kde je to dohnané do míry, že vstoupíte na zahradu a zastřelí vás tam. To si nemyslím, že je dobře. Na druhou stranu, ochrana majetku by měla být jasně dána. Současný stav, platný pro držitele zbraní, je podle mě dostatečný. Vždy se musí počítat i s možností omylu, například když opilý člověk nechtěně vstoupí na cizí pozemek.

V minulosti se v Česku řešil třeba případ se samostřílem, kterým se rovněž na Plzeňsku vybavil invalidní důchodce, kterému zloději opakovaně vykrádali chatu. Nejvyšší soud ve věci samostřílů posléze rozhodl tak, že nastražená kuše může být nutnou sebeobranou. Toto rozhodnutí jste v té době přivítal?

To určitě ano. Ale opět – musí se to brát případ od případu, nelze to brát bagatelně, že někomu vlezete na zahradu a on po vás může střílet. Musí to být prošetřené a myslím si, že stejné to bude i u toho dnešního případu. Bude se zjišťovat, zda splňuje podmínky nutné obrany. A jestli se to třeba opět dožene k Nejvyššímu soudu, tak ten to poté jistě odůvodní.

Jsem za tento rozsudek Nejvyššího soudu rád, protože to vždy vede k tomu, že se tím otázka použití té zbraně zpřesňuje.