K boji proti korupci se přihlásily desítky českých politiků a Sobotkova vláda si ho vložila i do koaliční smlouvy. Jak postupují s plánem omezení korupce?

Nejsme z aktuálního vývoje šťastní. Domnívám se, že rychle vyprchává původní nadšení a hledají se spíš problémy než řešení. Konkrétně mám na mysli dost zdlouhavé přešlapování kolem registru smluv nebo financování politických stran. Původní závazky se rozpouštějí v proklamovaných případných potížích.

Kdo podle Vás stojí za obstrukcemi?

Protikorupční opatření a zákony jdou proti zaběhlému stranickému establishmentu. Je to evidentně cítit, že reformní kroky narušují původní pravidla hry. Tradiční strany se mnohdy vzpírají a nemluvím jen o stranách koalice, ale také opozice. Hezky vidět to bylo na služebním zákonu, který opozice napadla, koalice se pak rychle dohodla s opozicí na mírnější verzi, která ovšem neznamená to, co bylo původně plánováno, tedy vytvoření jasné hranice mezi politickou mocí a úředním výkonem.

Hlasitě se ozýval v souvislosti s bojem proti korupci vicepremiér Andrej Babiš…

Mohu ho kladně hodnotit spíše v rétorice novátorského přístupu, protože říká, že chce transparentnější nakládání s majetkem, průhledné financování politických stran, vyšší nezávislost státního zastupitelství atp. To jsou klíčové kroky: Transparentnost a více nezávislé vyšetřování. Jen zatím konkrétní zásluhy nemohu hodnotit, protože klíčové zákony nejsou. Mimochodem jeho působení jednou nohou ve velkém byznysu a působení v klíčové funkci ve vládě není vůbec šťastné. Žijeme ale v demokratické zemi a pokud si velká část voličů myslí, že je to správná volba, nemůžeme s tím nic dělat. Když získal hlasy, musíme s tím nějak žít.
Rizik je ale spousta. Minimálně střet zájmů díky jeho působení na ministerstvu financí.

Vy sledujete dlouhodobě situaci v republice po stránce korupčních kauz i transparentnosti veřejné správy. Jaký je vývoj?

Je to lepší než v minulosti. Jen se situace mění velmi nejistě a pomalu, ale jsou tu určité pozitivní kroky. Transparentnost veřejné správy a rozhodování je na vyšší úrovni. Veřejnost má širší povědomí, že rizika existují a je potřeba se dívat centrální vládě i lokálním radnicím na prsty. Vidíme to i v komunálních volbách. V roce 2010 se ukázalo, že konstruktivní opozice může zlomit zaběhlý systém, že lze opřít politiku o veřejnou kontrolu. Atmosféra se pomalu zlepšuje a roste odpovědnost občanů za veřejný život. Končí divoká léta, kdy si starostové dělali, co chtěli. Je tu občanský dohled a také média začala více dohlížet na utrácení peněz. Samozřejmě postkomunistický vývoj ve všech takových zemích jako my je velmi složitý. Je to ojedinělá historická zkušenost.

Boj s korupcí je u nás fenomén, který tradiční západní země nikdy nezažijí. Když rychle přepnete celé národní hospodářství z plánovaného na tržní, zrušíte veškeré původní instituce, tak než se vytvoří kompletní právní řád a vše, co v západních demokraciích funguje několik desetiletí, trvá to nějaký čas. Během tohoto času jsou korupční struktury schopny zaujmout silné místo a vytlačit je představuje velmi nesnadný úkol. Stávají se pak realitou a normou. U nás je situace mnohem náročnější, než se zdá, a bylo by naivní si myslet, že několika zákony můžeme korupci zlikvidovat. 

Přerůstají korupční vztahy přes hranice? Objevuje se kritika naší přílišné loajality k USA, zároveň je kritizována česká politická praxe za neloajalitu k EU a přátelskost k Rusku. Kde je dle Vás pravda?

Obávám se, že u některých našich politických elit existuje přátelskost k Rusku. Je bez debat, že Rusko má vliv na část politiků. Například bylo velmi podivné angažmá Strany práv občanů, kde existovalo podezřelé spojení s firmou Lukoil, co se týká financování jejich kampaně. I to je jeden z aspektů, kdy si říkáme, že může jít i o bezpečnostní riziko. Část elit propaguje rusofilství.

Globální trend ukazuje, že utěšeně přibývá majetek bohatým a chudí zřejmě budou žít v čím dál větší mizérii. Profesor Martin Potůček, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie a předseda Odborné komise pro důchodovou reformu v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz uvedl: "Obecně lze říci, že v evropském srovnání se nalézáme někde uprostřed mezi západní a východní Evropou. Naše polistopadová ambice dohnat Západ se nenaplnila, patříme a ještě dlouho budeme patřit k zemím, kde budou platy i důchody výrazně nižší než v Německu či Rakousku, stejně tak jako podíl lidí a rodin, které budou žít z ruky do úst..." Jak situaci v České republice vidíte Vy?

Ukázalo se, že porevoluční představa, že Západ doženeme během jedné, dvou dekád byla velmi naivní. V podstatě přeměna dýchavičného komunistického režimu, zanedbané ekonomiky, velmi slabé občanské společnosti ve středoevropského tygra je fikcí. Je to velmi náročný úkol. Nejde jen o ekonomickou výkonnost, ale o všechny faktory, které celkově dotváří situaci země. V hodnocení konkurenceschopnosti jsme poměrně vysoko co se týká inovací v průmyslu, ve vzdělanostní struktuře. Naši pracující jsou schopní vytvářet hodnoty. Jsme naopak zase velmi špatně hodnoceni za státní správu. Navíc naši občané nejsou vychováváni v duchu hájení demokratických hodnot a k sebevědomému občanství. I to přispívá k trendu, že ve srovnání s ostatními zeměmi budeme i nadále chudší než jiní. Budeme se potácet na chvostu Evropské unie po stránce bohatství na jednoho obyvatele. To se dlouhodobě nezmění. Vnitřně nemáme kapacity na to, abychom ve výhledu několika dekád byli výkonnější.