Před pár dny jste konstatoval, že není velká naděje na kompromis při snaze urovnání vztahů mezi Západem a Východem, potažmo Ukrajinou se Západem a Východem. Jak ekonomickou situaci hodnotíte teď, po summitu BRICS?

Trvám na tom, že momentálně není velká naděje na urovnání vztahů mezi Východem a Západem, přesněji mezi Západem a zbytkem světa. Na ukrajinské frontě je patová situace, probíhá opotřebovací válka. Sankce jsou málo účinné, jakkoli se propagandisté snaží přesvědčit světovou veřejnost o opaku. Rozhodujícím faktorem je, že se k nim nepřipojil kromě Západu právě ten „zbytek světa“, protože mu pravidla diktovaná nejvyspělejšími západními zeměmi brání rychleji rozvíjet vlastní ekonomiky, a tak raději pragmaticky spolupracuje v alternativních uskupeních, mezi nimiž nyní poutá největší pozornost právě BRICS. 

Jak obstojí dolar jako globálně používaná měna?

Nějakou dobu si ještě své dominantní postavení udrží. Nicméně je zde již patrný trend tzv. dedolarizace. Potíž není v tom, že se v mezinárodním obchodě používá jedna vůdčí měna. Konec konců by to mělo obchod usnadnit. Problémy vyvěrají z toho, že jde současně o národní měnu jednoho státu. Tento asymetrický model prosadili Američané na mezinárodní konferenci v roce 1944, kde byl ustaven poválečný systém světových financí. Pro nezasvěcené je dlužno připomenout, že existoval i alternativní návrh, prosazovaný slavným Johnem Maynardem Keynesem, který na zmíněné konferenci zastupoval Velkou Británii. V oné době však stále ještě doznívaly iluze o klíčové úloze zlata a dolar byl jedinou měnou, která byla s velkými omezeními se zlatem svázána. Naproti tomu Keynes vycházel z národních měn a mnohostranného zúčtování pomocí umělé měnové jednotky bancor, jejíž hodnota se měla rovnat americkému dolaru. K tehdejší volbě vedly tedy nejen politické, ale i ekonomické podmínky, které byly příznivé pro pozici USA.

Od té doby se ale svět radikálně změnil. Propojení světové a národní měny v podobě dolaru vedly už v roce 1971 ke zrušení jeho omezené směnitelnosti za zlato a nahrazení v rámci Mezinárodního měnového fondu systémem zvláštních práv čerpání, což není nic jiného než koš národních měn. Dolar si však nadále udržoval roli klíčové světové měny díky tomu, že se používá v obchodu se surovinami a dalšími důležitými komoditami. Tato situace umožňovala Spojeným státům snadnější řešení problému obrovského vnitřního zadlužení tím, že obchodníci na světových trzích poptávající mezinárodní peníze museli nakupovat americké dluhopisy.

Je tedy jasné, že Američané využívají pozice dolaru k upevňování hegemonistického postavení v mezinárodní politice, a ještě navíc řeší své vnitřní hospodářské problémy na úkor ostatních zemí včetně nejbližších partnerů. Byl to i jeden z impulzů pro založení eura jako regionální společné měny v Evropské unii. Evropané v rámci svého hospodářského prostoru dolar nepotřebují a o něčem takovém sní i další regiony světa, i když většinou ne v podobě měnové unie. Keynesovy myšlenky z konce války opět ožívají, protože lépe odrážejí přechod k multipolárnímu systému.  

Obecně do BRICS chtějí klíčové státy světa, které mají zdroje, bez kterých se ostatní neobejdou. Agentura Bloomberg se dopustila odhadu, že ekonomický výkon případně rozšířeně skupiny BRICS by pak dvakrát mohl překonat HDP G7. Je to realistický předpoklad?

Realistický předpoklad je, že se skupina rozšíří. Zájem projevilo okolo 40 zemí a přihlášku podalo 22. To jsou velká čísla, a bude záležet, jak se k tomu postaví jednotliví současní členové. Podle médií by se novými členy uskupení měly stát Spojené arabské emiráty, Saúdská Arábie, Argentina, Írán a Egypt, případně ještě jedna africká země, patrně Etiopie. Je to velká hospodářská síla, ale podle mne to neznamená nějakou významnou změnu v tocích mezinárodního obchodu. BRICS je volné uskupení, žádná zóna volného obchodu nebo celní unie. O tom, s kým budou obchodovat, si i nadále budou rozhodovat účastnické státy samy.

Co se týče ekonomického výkonu, BRICS představuje dnes asi 40 % světového obyvatelstva (díky Indii a Číně), ale jen asi 26 % světové ekonomiky. Přitom státy G7 reprezentují asi 43 % světové ekonomiky. Přístupem dalších zemí se tento poměr může radikálně změnit, ale s dvojnásobkem HDP G7 se pro nejbližší dobu nedá počítat.

Do toho přišly i zprávy o společném měnovém řešení zemí BRICS…

Jedná se o posílení úlohy národních měn a rozvojové banky. Jak říká ředitelka banky BRICS Dilma Rousseffová (bývalá prezidentka Brazílie), není to proti dolaru, ale jde o snahu o vytvoření alternativy k současnému finančnímu systému včetně zavedení společné účetní měny. Rusko tam má zajisté zájem na oslabení finančních sankcí ze strany států G7. Oficiálně to není proti USA, ale nepřímý vliv ve směru dalšího oslabení úlohy dolaru ve světě určitě nastane. Nejhorší by bylo, kdyby nastala měnová válka. Ale tu státy BRICS určitě nerozpoutají. Spíše lze očekávat zvýšenou nervozitu v americké administrativě a její úsilí prohloubit existující rozpory uvnitř tohoto uskupení, například mezi Indií a Čínou, případně další, které si tam přinesou vstupující státy. 

V Česku opět oživili myšlenku přijetí eura. Dokonce je to i jeden z klíčových bodů, mimoparlamentní opozice, která hodlá na podzim stávkovat, nechce euro. Je čeho se obávat?

Nikdy jsem netajil, že patřím do tábora odpůrců přijetí eura. Už jsem také přednesl řadu ekonomických argumentů pro tento postoj. Respektuji přitom, že společná měna má i některé kladné stránky, především pro exportéry či turisty. Nicméně argumenty proti přijetí považuji za silnější.