Před pár dny jste konstatoval, že není velká naděje na kompromis při snaze urovnání vztahů mezi Západem a Východem, potažmo Ukrajinou se Západem a Východem. Jak ekonomickou situaci hodnotíte teď, po summitu BRICS?

Trvám na tom, že momentálně není velká naděje na urovnání vztahů mezi Východem a Západem, přesněji mezi Západem a zbytkem světa. Na ukrajinské frontě je patová situace, probíhá opotřebovací válka. Sankce jsou málo účinné, jakkoli se propagandisté snaží přesvědčit světovou veřejnost o opaku. Rozhodujícím faktorem je, že se k nim nepřipojil kromě Západu právě ten „zbytek světa“, protože mu pravidla diktovaná nejvyspělejšími západními zeměmi brání rychleji rozvíjet vlastní ekonomiky, a tak raději pragmaticky spolupracuje v alternativních uskupeních, mezi nimiž nyní poutá největší pozornost právě BRICS. 

Jak obstojí dolar jako globálně používaná měna?

Nějakou dobu si ještě své dominantní postavení udrží. Nicméně je zde již patrný trend tzv. dedolarizace. Potíž není v tom, že se v mezinárodním obchodě používá jedna vůdčí měna. Konec konců by to mělo obchod usnadnit. Problémy vyvěrají z toho, že jde současně o národní měnu jednoho státu. Tento asymetrický model prosadili Američané na mezinárodní konferenci v roce 1944, kde byl ustaven poválečný systém světových financí. Pro nezasvěcené je dlužno připomenout, že existoval i alternativní návrh, prosazovaný slavným Johnem Maynardem Keynesem, který na zmíněné konferenci zastupoval Velkou Británii. V oné době však stále ještě doznívaly iluze o klíčové úloze zlata a dolar byl jedinou měnou, která byla s velkými omezeními se zlatem svázána. Naproti tomu Keynes vycházel z národních měn a mnohostranného zúčtování pomocí umělé měnové jednotky bancor, jejíž hodnota se měla rovnat americkému dolaru. K tehdejší volbě vedly tedy nejen politické, ale i ekonomické podmínky, které byly příznivé pro pozici USA.