„SPD spojí síly s Trikolorou,“ napsal jste na facebooku k článku v ParlamentníchListech.cz, kde v tomto směru citují poslance SPD Radima Fialu. Můžete k tomu říci něco víc?

Napravujeme chybu, kterou jsme udělali před sněmovními volbami v roce 2021. Žádná „kdyby“ samozřejmě neexistují, ale faktem je, že kdyby se už tenkrát SPD a Trikolora spojily do koalice, tři procenta Trikolory by nespadla pod stůl, celkový výsledek voleb by byl jiný, pětikoalice by neměla 108 poslanců a nemohla by sestavit vládu. Všechno by prostě bylo jinak. Že spolupráce Trikolory s SPD funguje, jsme si navíc ověřili v komunálních, senátních i prezidentských volbách. V nejbližších dnech budou jednání, která spolu vedeme, završena podpisem memoranda o spolupráci.

Uvažujete také o spolupráci s dalšími stranami, třeba se stranou PRO?

V jednom z bodů onoho memoranda se píše, že jsme otevřeni spolupráci s dalšími osobnostmi a silami vlastenecké scény. Problém je, že zatímco s SPD se sice lišíme v některých jednotlivostech, ale shodujeme se v zásadních věcech, především v jasně a jednoznačně v kritickém postoji k Evropské unii, tak strana PRO se k EU naopak staví stejně jako ODS, že prý ji stačí jen zreformovat. Tak na to si koupím lístek do první řady. ODS už tohle říká minimálně deset let, a kam se za tu dobu EU posunula, jak se zreformovala, to vidíme den co den. Dobrým základem pro možnou spolupráci asi také nejsou prakticky dennodenní útoky některých funkcionářů PRO na Trikoloru a speciálně na předsedkyni Zuzanu Majerovou na sociálních sítích. Takhle si tu dohodu o vzájemném neútočení opravdu nepředstavuju. My ji dodržujeme.

Česká televize si nechala vypracovat dvě analýzy ohledně debat před prezidentskými volbami. Ta, kterou vypracovali profesor Jirák a semiotik Charvát, nedopadla pro ČT právě nejlépe. Zmiňují se v ní o určité nevyváženosti a příliš dobře nehodnotí ani moderátora Řezníčka. Co k tomu říci?

Ve své reakci jsem citoval svého bývalého kolegu z Rady pro vysílání, mediálního experta Petra Žantovského:

„Řezníček se choval přesně tak, jak to pan Jirák slušnými slovy velice přesně popisuje. Choval se jako spolupracovník kandidáta Pavla, nahrával mu, nechával ho říci všechno, co chtěl. Naopak Andreji Babišovi kladl moderátor ČT velký odpor, vymýšlel si různé překážky, bral mu slovo, ironizoval ho. Dával mu otázky, z nichž bylo jasně vidět, že sleduje cíl dělat propagaci panu Pavlovi. A to je něco, co v České televizi absolutně nemá co pohledávat. Kdyby to bylo v televizi typu Fox News nebo CBS ve Spojených státech, tak je jasné, že Fox News je republikánská, CBS je demokratická, a je jasné, jaké názory odtamtud asi můžeme slyšet. Ale aby český veřejnoprávní redaktor, který je placen z našich daní, naprosto brutálně dával výhodu jednomu a nevýhodu druhému kandidátovi, to je zcela nepřípustné.“

Ještě zajímavější ale byly reakce jak ředitele zpravodajství ČT Zdeňka Šámala, tak generálního ředitele Petra Dvořáka. Jakoukoli kritiku odmítli a za naše peníze nechali vypracovat jinou analýzu. A její výsledek? V České televizi je všechno v pořádku a Martin Řezníček je profesionál. Tumáš, čerte, kropáč! Pro mě z toho plyne jediný závěr. Ve veřejnoprávní televizi financované z našich poplatků nemá co pohledávat ani zpovykaný moderátor Martin Řezníček, ani alibistický šéf zpravodajství Zdeněk Šámal, a už vůbec ne demagog formátu generálního ředitele Petra Dvořáka.

Příležitost poslat Dvořáka na mediální hřbitov má Rada ČT právě v těchto týdnech, kdy po šesti letech opět probíhá volba generálního ředitele. V případě Dvořáka by vskutku mělo platit ono okřídlené dvakrát a dost. Nový ředitel by pak měl poslat „do pryč“ také léty opotřebovaného Zdeňka Šámala a udělat pořádek i v osazenstvu onoho zakletého baráku, jemuž se dodnes říká OTN, čili Objekt Televizních novin, ve kterém sídlí redakce zpravodajství a publicistiky a dodnes v něm straší Zelenkův duch. Nestane-li se tak, bude potřeba, aby si pořádek ve „své“ televizi udělali sami televizní poplatníci. Jak? Aby ten zpravodajský paskvil prostě přestali platit.

Mimochodem, když jsme u ČT, jak hodnotíte tolik diskutovaný seriál Volha, pokud jste ho tedy sledoval?

Budu shovívavý, neboť ten seriál je natočený podle románu Karla Hynie. A právě Karel Hynie mě kdysi v 90. letech přijímal do České televize jako redaktora. V jeho tvůrčí skupině č. 14 jsem točil dokumenty do publicistického magazínu, který se jmenoval Hromosvod aneb politika pro každého, později pak Karle, přepni to! Věrným obrazem tehdejší doby seriál Volha není, spíš její zhuštěnou karikaturou. Nežili tu jen samí práskači, estébáčtí šmejdi a zbabělci. Nejvarovnější je pro mě ale něco jiného. Řada těch totalitních praktik, kterými je seriál Volha prošpikovaný, se v současné době navrací. Už zase se jinak mluví doma a jinak na veřejnosti, už zase jsou lidé za své názory vyhazováni z práce, už zase se cenzuruje, už zase si vládnoucí režim libuje ve stíhání verbálních trestních činů.

Anna Geislerová v seriálu Volha

Pojďme na další téma. „Dnes je tragický den. Před 19 lety jsme vstoupili do Evropské unie. Byla to ale úplně jiná unie než dnes. Byli jsme podvedeni!“ napsal jste tento týden na svůj facebook. Co současné EU nejvíce vyčítáte? A byla by podle vás dobrá cesta, z unie odejít?

V Evropské unii je to jako v pohádce O císařových nových šatech. Je to stát, který není státem, má parlament, který není skutečným parlamentem, hymnu, která není hymnou, a vlajku, která není vlajkou. Má také prezidenta, který není prezidentem, a vládu, která není vládou, leč o to více moci ve svých rukou soustřeďuje. To však nebrání tomu, aby v čele této nikým nevolené vlády/nevlády, jež si kromě exekutivní moci uzurpuje i moc legislativní, stál předseda vlády, který vlastně předsedou vlády není, spíš takovým předsedou lidových komisařů. Celý tenhle „vládní“ sbor pak namnoze slouží jako odkladiště opotřebovaných národních politiků.

Nic z výše uvedeného ovšem nebrání tomu, aby tento navýsost byrokratický moloch, jenž svými lejstry, doporučeními a nařízeními hrozí zasypat sám sebe, se prohlásil za jedinou správnou cestu a na svoji obranu a setrvání na věky věků vytvořil a financoval propagandistickou mašinerii, jež má evropské obyvatelstvo udržet v přesvědčení, že nahý císař je oděn v krásných nových šatech. Děkuji, nechci! Deficit demokracie nahrazuje Evropská unie přebytkem byrokracie. Řešením je návrat k Evropě kooperujících národních států, třeba na způsob jako bylo dříve Evropské hospodářské společenství. Z politické, právní, fiskální a měnové unifikace nic dobrého vzejít nemůže.

Na svém facebooku jste se vyjádřil k případu učitelky Martiny Bednářové, která před časem ztratila práci kvůli tomu, jak se vyjadřovala ohledně války na Ukrajině. A teď ji zřejmě čeká soud. Co k celému tomu případu říci?

Případ Martiny Bednářové, učitelky z Prahy 6, považuji za vůbec nejšílenější, nejkřiklavější, nejstrašnější, nejodpudivější a nejodsouzeníhodnější selhání státu za Fialovy vlády. Jako exemplární případ k odstrašení všech ostatních, kteří by snad také chtěli používat zdravý rozum, kriticky myslet a jako svobodní lidé říkat, co si myslí, si totiž zločinný systém nevybral nějakého kraválistu, který formou svých protestů může někoho třeba i odpuzovat, ale úplně normální ženu, učitelku, která se za desetiletí své praxe může vykázat skvělými výsledky. A tomu zločinnému režimu navíc nestačí, že ji připravil o práci, ještě jí nakládá trestní stíhání a tahá ji po soudech. Za vším stojí rodiny Kolářových a Kroupových, nová totalitní všehoschopná věrchuška.