Jak se jako politik a současně psychiatr, který má blízko k psychologii, díváte na to, jak lidé volili?

Značně mnoho voličů i nevoličů neposuzuje kandidáty podle jejich schopnosti zastávat pozice, o které se ucházejí, ale podle sympatií, nebo dokonce podle jiných kvalit.

Nároky na pozice, o které jde, si velká většina voličů ani nedovede představit, protože takovou práci nikdy neviděli, a většinou ji za práci ani nepokládají. Například podnikatel Fischer, který nikdy v politice nepůsobil, byl kdysi zvolen velkou většinou do Senátu Parlamentu ČR a ihned potom výrazně „zvítězil“ v průzkumu veřejného mínění jako „nejužitečnější politik“. Voličům se prostě líbila dovolená s jeho cestovní kanceláří. Tak se stal „užitečným politikem“.

Na výsledky voleb se prostě nelze dívat jako na objektivní ocenění práce politika. Lidé také hodnotí kandidáty podle toho, co se dozvědí, nebo naopak nedozvědí. A když se něco reálně existujícího dozvědí, mohou to interpretovat například jako pomluvu a „špinění“ čestného člověka. Upozornění na slova kandidáta Turka adorujícího nacismus nepochybně tímto mechanismem přispěla k jeho volebnímu úspěchu, aniž by voliči byli fanoušky nacismu.

Dalším známým mechanismem je podpora budoucího vítěze, nebo prostě domnělého vítěze. Proto někteří kandidáti investují do manipulace výzkumů veřejného mínění a hlavně do vlivných médií. Jak mi vysvětlil jeden novinář, pochvalný článek je dvakrát dražší než hanobící. Prostě volby jsou pro velkou část voličů sázka na dostizích; nedostanou sice vyplacenu výhru, ale zahřeje je, že jsou na straně vítěze.

Kandidátovi ve volbách příliš nepomůže, že odvedl obrovské množství práce, a je mimořádně kvalifikovaný, pokud je obojí neviditelné. Zvlášť když je terčem mediálních útoků.

Polovina občanů už z definice má podprůměrnou inteligenci, a jen zlomek je informován o podmínkách a smyslu politického rozhodování. Voliči jsou na tom z obou hledisek jistě poněkud lépe než nevoliči. Nicméně je politik hodnocen jako kdejaký kolemjdoucí – nezdá-li se být nudný, šel bych s ním na pivo. S tím XY bych do postele nevlezla.

Proto voliči často volí proti svému osobnímu zájmu. Nevědí, o čem vlastně rozhodují, a proto je lze zmanipulovat. Dobrý marketér dobře prodá i špatné zboží. Proto se politici a jejich impresáriové většinou nezdržují vysvětlováním politických postojů, ale nabízejí vyfabrikovanou představu o nich samotných.

Volby znamenaly výbuch především pro menší vládní koaliční strany. Lze to vnímat tak, že jejich liberální agenda už se voličům přejedla?

Nelíbí se mi označování globalizační agendy jako „liberální“. Uznávám, že je to úzus, ale tito „liberálové“ nemají se svobodou nic společného. Naopak chtějí diktovat, co máme dělat, co jíst, jakými auty smíme jezdit, s kým a o čem smíme mluvit atd.

Lidovci vždy táhli s mocí, ať byla jakákoli, ale obliby se tím nedosáhne. Takové důsledky mívá velká promiskuita. Piráti, stejně jako jiní „zelení“, jsou právem chápáni jako největší škůdci. Jde nejen o podporu Green Dealu, ale také o podporu migrace, cenzury a podporu eskalace války. Tato kombinace se může líbit jen hodně perverzním psychopatům. Stejné cíle ale schvaluje i Niedermayer (TOP 09), ale podporu preferenčními hlasy měl obrovskou, tak jako před pěti lety. To Zdechovský (KDU-ČSL) důsledně podporuje „jen“ eskalaci války a cenzuru.

Buď jsou voliči neinformovaní, nebo se perverzní psychopati vyskytují v množství větším než malém. Zatím prozřelo jen podkritické množství občanů.