Na konci února proběhne sněm ANO, kde se bude volit místopředseda strany. Jste jednou z nominovaných, jaké si dáváte šance?

Především si velmi vážím získaných nominací. Je to velká čest. O šancích nepřemýšlím. Samozřejmě budu ráda, když od kolegyň a kolegů na Sněmu dostanu důvěru a budu zvolena do předsednictva.

Těsně po vstupu do Sněmovny jste čelila kritice v souvislosti s vedením schůzí. Cítíte se v současné době pevnější v kramflecích?

Jsem ráda za každou konstruktivní kritiku. Ráda se učím nové věci. Těsně po vstupu do Sněmovny jsem z vedení schůzí měla velký respekt. Ani po roce se to nezměnilo, ale už se cítím dobře a jistěji. Když pochybuji, využiji rady lidí z legislativního odboru, nebo se poradím s kolegy z vedení, děláme to tak všichni předsedající.

Co Vás nejvíc překvapilo na chodu Poslanecké sněmovny? A jak hodnotíte vztahy v rámci sněmovny? Dají se hodnotit podobně jako na jiných pracovištích?

Překvapila mě vzájemná lidská neúcta a naprostá nekázeň, která panuje ve Sněmovně. To jsem nikde nezažila. Absence slušnosti, naopak testosteronu jak na dostihovém závodišti. Mrzí mě, že opoziční a koaliční poslanci spolu málo komunikují, hlavně když běží kamery. V této oblasti máme všichni velké rezervy. V otázkách, jakými jsou například zahraniční politika, EU, nebo imigrační politika je zapotřebí konstruktivní diskuze, ve které by měli osobní zájmy a velká gesta jít stranou. V atmosféře vzájemného respektu, úcty a slušného chování se dají i nepříjemné věci vyřešit daleko lépe. To ale neznamená, že ve Sněmovně nemají být tvrdé politické střety.

Spolupráce s kolegy z vedení Sněmovny funguje dobře, vycházíme si vstříc.  Všichni cítíme, že musíme jít příkladem. Je mým cílem a přáním, aby se Sněmovna stala kultivovaným a slušným pracovním prostředím. Jedině tak zvedneme její prestiž v očích veřejnosti.

Ale opět opakuji. My poslanci musíme být ochotni nacházet konsensuální řešení všude tam, kde to je možné a je to ku prospěchu občanů a ku prospěchu státu. Ať už návrh přednese opozice, nebo koalice.