Okolo Česko-Slovenska aneb Kronika koronového podfucku, tak se jmenuje vaše nová kniha. Dost to napovídá, co si o takzvané koronavirové krizi myslíte. Proč „podfuck“? Je tedy podle vás covid-19 podfuk, a pokud ano, tak proč?

Pojďme se na tu dnešní mizérii podívat trochu z nadhledu.

Mladí si vždy s odstupem času přejí zažít nějakou významnou dobu. Přáli by si vyhlašovat republiku v říjnu 1918, hrdě čekat v pohraničních bunkrech na Němce, stavět pražskou barikádu proti Schörnerovým vojákům zdrhajícím do amerického zajetí, tleskat Gottwaldovi na Staromáku, zapalovat sovětské tanky před rozhlasem, pomáhat Havlovi s Lanďákem rozesílat Chartu, plivat na účastníky Anticharty nebo lepit plakáty po ulicích a utíkat před estébáky, kteří už nikoho nehonili…

Jenže v té konkrétní historické době málokdo vyhodnotí situaci jako zlomovou a klíčovou pro historii. To až později všichni řeknou – „...no jasně, my to věděli už dávno…“.

A nemáte po letech pocit, že všechny ty „velké“ události výše popsané nebyly tak trochu podfuck? Že to všechno bylo trochu jinak a až později to vítězové upravili k obrazu svému? A mnozí mladí mají pocit, že historie skončila, od té doby, co Havel v čele demonstrací porazil zlé komunisty, že se už nic důležitého nestalo a vše spěje k zářným zítřkům…

Jestli mladým chybělo zažít nějakou významnou dobu, pak ji zažívají právě teď. Teď se nastavují parametry pro další desítky let našich životů. Ono to z dnešního pohledu nevypadá na nic výjimečného, ale i to je známka výjimečné doby, kterou zažíváme.

Co se týká té nemoci, tak ta tady byla, je a stejně jako tisíce jiných nemocí s námi zůstane. Z jarní snahy pokusit se omezit šíření něčeho, co neznáme, a ochránit rizikové skupiny, zbyly totalitní zákazy, výhrůžky, nesmyslná nařízení typu zákazu jít po půlnoci po ulici nebo v neděli do obchodu. Na nemoc se nabalili státní podfuckáři – a ti nás dnes ožebračují v každém městě, vesnici a každým dnem. To je ten podfuck.

Pochopil jsem správně, že jste měl problém s reklamou na tuto knihu, mimo jiné na Facebooku?

No, jen trošku. Nic hrozného to nebylo. Fejsbuček vyhodnotil název knihy jako morálně závadný, kvůli jazykové hříčce se slovem „fuck“. Oni ti Anglosasové jsou jazykově hrozně chudí. Všimněte si, že pro to slovo mají slovanské jazyky tisíce variant a významů a oni chudáci mají jet to ubohé „fuck“, které nedokáže vystihnout celou šíři všech významů, a tak jsou na to slovo velmi citliví.

Zajímavé bylo, že když jsem z reklamy odstranil tu druhou část s tím slovem a nechal jen „Okolo Česko-Slovenska“, druhý den byla reklama opět zrušena jako závadná, protože nějaký robot to zakázané slovo našel v JPEG obrázku k té reklamě. Takže jsem musel využít fotoshop a vymazat to slovo i z obalu knihy. Hezká autocenzura, že? Ale chtěl jsem ověřit, jak tyto cenzurní stroje fungují. A cenzurovaný text i obrázek pak už prošel sítem. Takže zatím to je dobré, zatím se knihy nepálí, autoři zatím také ne, vyhazovat mé knihy z knihoven a obchodů se také nemusí.

I když náznaky už tady jsou. Jedno knihkupectví odmítlo přijmout knihu do prodeje, protože prý na takovéto tituly „není vhodná doba“. A jedna pražská agentura měla vážné vnitřní rozbroje mezi členy redakční rady ze stejného důvodu. Všimněte si, že to vše kvůli titulní straně! Nikdo z nich knihu nečetl.

Je to smutné, jak mladí lidé mají plná ústa svobody, Havla, pravdy a lásky, která se k nám sama o sobě navrátila, ale jsou to pro ně jen prázdné věty – „... tedy jako pane Větvička, my jsme pro tu svobodu, že, ale takhle bychom si to tedy nepředstavovali, tohle tedy ne…“ To je jejich nová mantra. Staří členové redakce ještě říkají – „... nechejme to tak, je to kontroverzní, ale tak to má přece být!“ Mladí říkají – „... takhle ne... todlencto my podporovat nebudem“. A vůbec netuší, že komunisti kádrovali a cenzurovali naprosto stejně. Jak říkám, je to smutné, ale nic hrozného se zatím neděje. To jsou jen nadšení, nastupující, mladí svazáci ducha. Vždycky tu byli, jen kulisy se měnily – za Komsomolu, za Hitlerjugend i za Svazu mládeže. Oni z toho vyrostou.

Bohužel, dorostou noví cenzoři a autocenzoři, infikovaní z narušené školní výuky.

Právě kvůli pandemii jste se tedy na jaře vydal na cestu po „Česko-Slovensku“ místo toho, abyste se, jak je vaším zvykem, vydal do vzdálenějších míst. A co další země, pokud jste v době pandemie nějaké navštívil?

Takže, při počátku krize v březnu jsem si nemohl stěžovat, od počátku roku jsem byl na Kubě, v Mexiku, v Kanadě, v Bulharsku, v Maďarsku a v Rakousku. A pak najednou nic. STOP! Česká vláda vydala totalitní příkazy a zakázala opustit Česko. A to jako fakt? A nemáme v Ústavě napsáno něco jiného? Pokud nám jiné státy zakážou vstoupit, na to mají právo. Ale český stát nemá právo mi zakazovat opustit tuto zem. Že mi dá podmínky, za jakých se mohu vrátit a že musím strávit pár dní v karanténě, to se dá pochopit. Ale že mi zakáže opustit republiku? Zlatý Husák! Ten mi aspoň nezakazoval jezdit do NDR, MLR nebo RSR a BLR, pokud ještě někdo ví, co tyto zkratky znamenaly.

A tak jsem si půjčil novodobý zázrak dnešní doby, a poté, co jsem na obyčejném kole kdysi objel Československo podél hranic z roku 1938, tak jsem letos na jaře během šesti týdnů objel Česko-Slovensko zas, tentokrát na elektrokole. A doporučuju to všem, kterým koronapodfuckáři vzali práci, musí sedět doma a čekají, až jim bude zase na pár dnů laskavě dovoleno chovat se normálně.

Takže podle zkušeností z vaší cesty, co si lidé v Česku a na Slovensku o covidu-19 myslí? Jaké politiky lidé na cestě nejvíc kritizovali, a jaké naopak velebili? Kdo by podle nich mohl být favoritem příštích poslaneckých a prezidentských voleb?

Na počátku nebylo snad nikoho, kdo by opatření kritizoval. Nevěděli jsme, co se na nás valí a vláda rázně reagovala. OK, za to ji nikdo nekritizuje. Kritizovat bychom mohli chaos, nekoncepčnost a neschopnost, ale v době mobilizace prostě nejde vše hladce. Doba mobilizace a chaosu ovšem mohla skončit za dva týdny poté, co byla vyhlášena a na počátku dubna už bylo jasné, že nic hrozného se neděje. A najednou přišel klasický psychologický moment – vláda (a jakýkoliv jiný státní orgán) nemá až tak velký problém vyhlásit zákon, opatření, pokuty, diskriminaci, atd. Problém je udělat krok zpět a opatření zase zrušit.

Copak byl problém na počátku dubna přijít a říci – ano, záměrně jsme to přehnali, ale naše analýzy ukázaly, že se můžeme vrátit k normálu. A tehdy přišel okamžik, kdy všichni ztratili kredit. Ministři, premiér i prezident.

Národ nepotřebuje poslouchat blábolení slovenského premiéra české vlády, jak předčítá ze čtečky projev napsaný jeho PR poradcem. Národ nepotřebuje vidět prezidenta, jak z lánské obory vyhrožuje pokutama a posílá na vlastní lid policajty a kontroly. Národ nepotřebuje stokrát denně poslouchat strašidelné kecy ještě strašidelnějších plukovníků, epidemiologů, Červenáčků, ministrů zpěvu a zdraví a k tomu ty tupé, idiotské otázky placených mediálních šašků, skákajících do řeči komukoliv, kdo neodpovídá podle jejich přání.

Národ chce v době krize vůdce. A má-li vůdce, kterému věří, pak udělá cokoliv, byť to může být těžké. Ale vůdce se rozpliznul. Zmizel. Zmizel Zeman, zmizel Babiš, a zůstaly politické nuly typu Adama a Prymuly. A blábolili všichni – marxisticko-pirátská levice s Bartošem, umírněná levice ODS v čele s Novotným, pseudolevice ČSSD v čele s Červenáčkem. Smutný to pohled.

Kdyby nepřišly prázdniny a neblížily se volby, byly by hranice zavřené pořád, nikdo by se nedostal ven ani dovnitř a mnozí si říkají – „... kéž by tomu tak bylo! Už bychom to měli dávno za sebou!“

Jak naivní a hloupé jsou nápady těchto bláznů. Obětovali by pro údajné bezpečí svobodu všech. Přitom dobře ví, že by přišli navždy nejen o svobodu, ale ani toho bezpečí by nedosáhli.