Česko má prý stále, podle vyjádření některých epidemiologů,  smutné prvenství ve statistikách úmrtí na milion obyvatel v důsledku pandemie covidu-19. Počty nakažených, které tato choroba postihla těžším průběhem, také nijak zásadně neklesají a vláda přesto už začala rozvolňovat. Zaštiťuje se klesajícím reprodukčním číslem (R) i klesajícími počty případů. Tento týden se tak vrátí do školy žáci prvních a druhých tříd, plánuje se i nástup dalších ročníků základních škol. Ministr Havlíček také už hovořil o otevírání všech restaurací a prodejen v průběhu prosince. Jaký názor zastáváte na rozvolňování vy sám, který se s touto nebezpečnou chorobou setkáváte v „první linii“?

Zdravotníci v první linii mají na pandemii zpravidla odlišný pohled než velká část společnosti, která infekční hrozbu vnímá jen zprostředkovaně nebo se setkala jen s lehkým průběhem u známých či blízkých. My na izolačních odděleních nemocnic vidíme těžké stavy, vidíme úmrtí, jsme svědky nepříjemné ruské rulety, která si bez větších pravidel vybírá své oběti, vidíme rodinné tragédie. Proto vždy budeme stát na straně těch, kteří hledají zbraně pro omezení šíření či likvidaci nepřítele, který dokáže ukrást to nejcennější, co máme, tedy zdraví. Z tohoto pohledu se může náš pohled zdát zkreslen, na druhé straně jsme to právě my – infektologové a epidemiologové – kteří bychom měli být v otázce infekcí a jejich hrozeb nejvíce erudovaní a nejvíce zkušení. Proto, podobně jako řada mých kolegů i epidemiologů, důrazně varuji před uvolňováním, které by bylo vedeno populistickými tendencemi a nikoli rozvahou odborně podloženou. Myslím, že jsme byli svědky chyb v euforii po zvládnutí první vlny a již tehdy jsme s předsedou odborné společnosti infekční lékařství na velké riziko upozorňovali. Chyby se jistě může dopustit každý, ale opakovat ji by bylo nezodpovědným hazardem. Podobně jako vás i mne v tomto směru zarazilo „páteční“ vyjádření pana ministra Havlíčka o prosincovém otevírání téměř všeho.

Prezident ČLK Milan Kubek „bije na poplach“ ohledně přetíženého zdravotnictví a je stále zastáncem tvrdšího lockdawnu, jaký byl například vyhlášený v Izraeli. Nesouhlasí s tzv. salámovou metodou, tedy systémem postupného omezování či potom rozvolňování opatření. Má obavy z totálního kolapsu českého zdravotnictví, který se sice nyní nekoná, ale mohl by prý nastat po třetí, ještě masívnější vlně nákazy. V tomto smyslu zaslal prezident Kubek v minulých dnech dopis na ministerstvo zdravotnictví. Český premiér i nový ministr Blatný jsou ale proti těmto razantním opatřením. Komu byste dal spíše za pravdu, vládě anebo prezidentu Kubkovi?

Domnívám se, že současná opatření jsou velmi dobře nastavená a dostatečná. Pokud je budou lidé dodržovat, určitě není v tuto dobu nutno opatření zpřísňovat. Reprodukční číslo R klesá a klesá i počet nově nakažených a hospitalizovaných. Většina rozumně uvažujících lidí ale ví, že vyhráno rozhodně nemáme. Proto varování a obavy prezidenta Kubka považuji za velmi rozumná. Poměrně draze Česko a celá Evropa zaplatily za poznání, že velmi aktivní virus zde s námi od jara zůstal a zůstane pravděpodobně velmi dlouho nebo napořád. V létě byly signály, že virus mutacemi a pasážováním na lidech oslabuje, ale byla to bohužel jen naše přání. Počet obětí je u nás v podzimní vlně velmi vysoký a již dávno přesáhl 1 procento z celkového počtu nakažených. Tedy úmrtnost na infekci novým koronavirem přesahuje srovnávanou úmrtnost na chřipku pět- až desetkrát. K totálnímu kolapsu zdravotnictví sice nedošlo, ale to za cenu, že zdravotní péče je nyní výrazně ochromena, operace, výkony i prevence se odkládá.

Podle vyjádření mnoha lidí na sociálních sítích i z různých webů vyplývá, že nemalá část veřejnosti má strach z celkového rozvolňování před Vánocemi a také z nedisciplinovanosti určité části společnosti v tyto nejoblíbenější svátky. Dokonce jsem se tam setkal s tak exaltovanými názory, že to vláda dělá úmyslně, aby nemusela proplácet tolik důchodů, když nás čeká v příštím roce poměrně velký ekonomický propad. Jsou podle vás obavy z vánočních svátků oprávněné?

Tyto obavy rozhodně sdílíme i my, zdravotníci v první linii. Mohu potvrdit, jak zaznělo ve vašem dotazu, že s podobnými obavami se setkávám většinou, a to i u nezdravotníků nebo dokonce i u mladých lidí, které dosud infekce ohrožuje daleko méně. Úspora na důchodech je jistě nadsázka, ale i tak se to neposlouchá dobře.

Názory odborníků se dost liší ohledně roznášení nákazy mezi menšími dětmi a potom i na dospělou populaci, týká se to i právě školáků z I. a II. tříd. Někteří lékaři a epidemiologové je považují za velkou hrozbu, protože je prý dost těžké u nich rozeznat příznaky koronaviru, a přitom jejich nálože nákazy jsou hodně silné. Naopak druhá část odborné veřejnosti tvrdí, že přílišné nebezpečí nepředstavují. Ke kterému z těchto názorů byste se přiklonil vy sám?

Z logiky a znalosti epidemiologie se samozřejmě přikláním k první skupině. Čísla o počtech nakažených učitelů v září a říjnu hovoří jednoznačně. Samozřejmě u dětí nákaza často probíhá bez příznaků. Infekční však rozhodně v akutní fázi jsou. Myslím, že právě děti ze škol a školek mohly mít významný podíl na prudkém vzestupu infekce od září.