Rok 2020 překvapil svět covidovou pandemií. Poznamená náš žebříček hodnot? V přístupu k životu, k práci, k penězům, ke vztahům? Lze hovořit o příklonu ke skromnějšímu životnímu stylu? Nebo takováto změna životního stylu má význam, jen když je na základě dobrovolného rozhodnutí a nikoliv z donucení životními podmínkami?

Změna materiálního životního stylu může obecně nastat jen změnou podmínek. Dobrovolně jen u nečetných případů a obvykle jen dočasně nebo demonstrativně. Může ovšem nastat nějaká móda, třeba roztrhané kalhoty. Nemyslím si, že lidé dobrovolně nebudou létat letadly. Jako móda může vzniknout i jiná doprava, třeba rychlostní lodě přes oceán s luxusními kabinami a bazénem, kde se bude předvádět „ekologie“.

Z covidové krize se rychle vzpamatujeme bez následků na naše hodnoty. Pokud budeme chudší, potom se budeme muset tomu přizpůsobit tak, jako by to bylo ve všech jiných případech. Poučení budou pouze technická. Třeba distanční výuka. Kupování po internetu apod. V tom jsme se dostali kvůli krizi dopředu. Solidarita se projevila u těch lidí, kteří ji mají trvale, jinak se spíše prohloubil individualismus, protože lidé žijí odděleně a někteří si na to zvyknou. Většinou to ovšem tak nebude, protože lidská přirozenost vede ke sdružování.

Mnohé čeká propad příjmů a budou se muset uskromnit. Zvládne tuto změnu lépe venkov nebo město? Nebo je to tak, že skromnější venkov bude muset být ještě skromnější, takže na tom bude hůře?

Venkov v pravém slova smyslu u nás zaniká. Pokud nepočítáme starce, kteří dožívají v chaloupkách a byli ještě zvyklí těžké práci, mladí obvykle odešli do měst. Jinak je venkov buď rekreační chalupa, nebo v dosahu dojíždění do města to může být vila nebo domek, kde bydlí lidé ve městě pracující nebo mající z města převážnou část příjmů. Venkov je už neživí a podle toho se utváří osídlení. Pokud jsou to zemědělci, pracují pomocí pokročilé techniky na velkých lánech a myslím si, že nějakou kulturu venkova netvoří.

Přesto mohou být místní tradice, zvláště tam, kde je nějaká kontinuita generací. Venkov se ovšem vylidňuje a kontinuita je tam, kde je práce. Je samozřejmé, že na venkově je možnost žít mnohem laciněji, ale myslím si, že když bude zle, lidé se k práci na zahradě a na poli vrátí. Ale mladí to udělají jen opravdu z donucení. Raději budou naříkat a chtít dotace.

Řada lidí možná nebude moci dále vykonávat práci, na kterou byli zvyklí. Může nastat celonárodní společenská deprese? Nebo dokonce celosvětová?