Jakou událost roku 2020, který provázel hlavně nový typ koronaviru, považujete za nejdůležitější?

Událost, která byla spojená s koronavirem, je v podstatě změna poměrů sil – řečeno vojenskou terminologií. Jednotlivé státy reagovaly různě, tak, jak jim to umožňuje jejich státní zřízení. Narážím na to, že například Čína byla schopná zavést drastická opatření, která znamenala v řadě případů omezení osobních svobod a lidských práv občanů, což nemohly například státy Evropy nebo Spojené státy americké, které mají demokratická zřízení, a tudíž řadu opatření nemohly provést tak dramaticky. To je jedna z věcí, která bude mít na budoucnost poměrně velký dopad, protože se začnou výrazně měnit vztahy, které jsou ovlivněny ekonomikou. S koronavirem se země potýkají a budou potýkat ještě nějakou dobu, což vytvoří velmi nestabilní prostředí a úplně jiné hranice vlivů jak z globálního, tak regionálního hlediska.

To je tedy koronavirus. Kterou událost kromě koronaviru považujete za podstatnou?

Jeden velký posun, který existuje s končícím obdobím prezidenta Trumpa jako prezidenta Spojených států amerických – některá jeho rozhodnutí, například snižování počtu amerických vojáků v Afghánistánu i v Iráku, budou mít negativní dopady na tamní regiony. S odchodem prezidenta Trumpa se změní i přístup Spojených států amerických k evropským spojencům, Severoatlantické alianci, což bude mít zase z hlediska emancipace Evropy také negativní dopad na Spojené státy americké. Ústy prezidenta Trumpa Spojené státy vyžadovaly, aby se Evropa mnohem více věnovala vlastní obraně. Ten tlak byl tak silný, že se tento proces skutečně zrychlil a já si myslím, že Evropa nebude mít tendenci se znovu vrátit k onomu pozvolnému a laxnímu přístupu k vlastní obraně.

S prezidentem Trumpem je spojená ještě jedna věc, a to je jeho vliv na vztahy na Středním východě, kdy se mu podařilo zahájit proces normalizace vztahů některých států Středního východu vůči Izraeli. Bahrajn a Spojené arabské emiráty navázaly diplomatické styky s Izraelem, a avizovalo se, že by tohle mohlo pokračovat. Uvidíme, jak se to bude dál odehrávat. Tato změna v čele se Spojenými státy americkými je druhá nejvýznamnější událost roku 2020.

Bude tedy po nástupu Joea Bidena pokračovat stahování vojáků ze zahraničí nebo se vše zastaví a vrátí do starých kolejí?

Nemyslím, že se úplně dramaticky změní Spojené státy americké, a že budou pod novou administrativou prosazovat úplně jinou politiku. Ostatně ta administrativa nebude úplně nová, bude víceméně staronová, protože prezident Biden byl před čtyřmi lety viceprezidentem v týmu s bývalým prezidentem Barackem Obamou. Oni zcela evidentně udělali některé chyby, které jsou právě spojeny s odchody vojáky z těchto oblastí, o kterých jsme se bavili. Udělali také některé chyby, které byly zcela evidentní ve vztahu k Rusku, kdy prezident Obama neodhadl politický negativní potenciál Ruska. Takže Biden nebude pochopitelně tak agresivní, bude mnohem uvážlivější, ale také se určitě poučil z chyb, jichž se administrativa, ve které byl viceprezidentem, dopustila. Mimo jiné on na tom všem má jako jeden z hlavních vedoucích podíl. Z toho to bude vycházet a určitě převezme to dobré, co od prezidenta Trumpa převzít může, ale nemyslím, že půjde o tak výraznou změnu, jak si mnozí myslíme.

Co nový typ koronaviru ukázal o mezinárodních vztazích?

Mimo toho, že se právě přes zasaženou ekonomiku společností začne měnit především potenciál globálních regionálních hráčů, což je jeden z velkých problémů a bude do budoucnosti. Jako bezpečností expert mohu říci, že to bude mít dopady i v destabilizaci prostředí, které je dnes i tak velmi složité. Ale ukázal také jednu věc, která je zejména pro Evropany velmi významná spíše v negativní slova smyslu: Evropské státy se začaly více věnovat obraně vlastních zájmů a klást větší důraz na suverenitu.

Například uzavřené hranice jasně ukázaly, že státy začaly operovat samy za sebe, že nebraly ohledy na dohody a normy, které fungují v rámci Evropské unie. Nepodařilo se přesvědčit lídry evropských států, aby zajistili normální pohyb přes hranice ať osob i zboží, což bylo zejména v první fázi velmi markantní. To je jeden z největších poznatků, který bychom si měli uvědomit a začít se věnovat tomu, že v době skutečně závažné krize se začíná stát chovat jako stát a začíná chránit svoji suverenitu bez ohledu na různé smlouvy a dohody. Zkrátka obrana národních zájmů bude v takových situacích vždy prvotní.