Pane docente, co vás v poslední době zaujalo doma či ve světě?

Již dva dny poslouchám proslov amerického prezidenta o tom, jak se Američané mají spojit a nosit roušky, mýt si ruce a udržovat odstupy a že je ujišťuje, že USA mají miliony dávek na očkování. A když to srovnám s projevy členů naší vlády a prezidenta, vždyť už taky tolikrát říkali totéž, možná že si to prezident USA od nich vypůjčil, a na rozdíl od nás jim asi nejsou dodávky vakcíny kráceny. Ale protože jsem člověk přející, tak to občanům USA přeju, ale protože jsem taky člověk přemýšlející, tak přemýšlím a skládám si obraz dnešního světa a ten obraz není vůbec krásný. A umění by mělo být krásné a člověka povznášet! Že ano.

Co říkáte situaci v Brazílii, kde mají zvláštního prezidenta, který má osobitý přístup ke koronaviru i přírodě?

Pane redaktore, chci podotknout, že mí dodavatelé zpráv z Brazílie jsou velmi liknaví a zpráv nedodávají. Takže mi nezbývá než čerpat z denního tisku a denních zpráv televizních, ale ani tam se toho o Brazílii moc nedozvíte. Třeba, že pan brazilský prezident se chová, jako se choval pan americký prezident Trump. A teď nevím, zdali je to dobře, nebo špatně? Taky jsem se z těch zpráv dozvěděl, že pan brazilský prezident se nakazil nemocí covid-19. A taky, že v Brazílii se proti covidu očkuje, ale nejde jim to tam moc rychle, neboť zásoby vakcíny jsou v té zemi malé. Nebo velké, a je všechno špatně zkoordinované. Ale to je snad, kromě Izraele, všude. Tak vidíte, jaký mohu mít přehled o nemoci covid-19 v Brazílii a o jejich panu prezidentovi.

Třeba se snaží! Vždyť v dohledné době se mají po počítačích setkat představitelé Brazílie, Jihoafrické republiky, Indie a Číny a radit se o celosvětovém postupu proti koronaviru. Vždyť v nich žije velká část obyvatel naší Země. A my o tom nevíme. A brazilské noviny se u nás tak těžko shánějí. To jeho vztah k přírodě je opravdu velmi specifický. Prohlásil ji za národní bohatství, kterého je třeba využít. I u nás přece využíváme, či jsme využívali našeho přírodního bohatství. A s chutí bychom prodali i zásoby lithia i zlata třeba Australanům a získali tím otrávenou část naší vlasti. Nebylo to lehké, přesvědčovat ty, kteří o tom rozhodovali, aby to nedělali. A zdaleka není nebezpečí zažehnáno. Ano, v Brazílii se kácí prales. Pro někoho plíce planety, pro někoho zdroj biodiverzity, pro jiné zdroj potravy, léků a tak dále. Položil jste si však otázku, pane redaktore, proč se ten prales kácí? Určitě ne proto, aby původní obyvatelé Brazílie či i současní její obyvatelé tím dřevem topili, nebo si z něho dělali přepychový nábytek. Tak je tady otázka, kde končí prkna z těch převzácných stromů a kdo se raduje u stolů, křesel a dalšího nábytku, a také, kdo získává miliony a miliardy financí z palmového oleje, jehož palmy se na místě vyklučeného a zničeného pralesa vysazují. Proti těmto lidem by měli mladí lidé protestovat.

Pane docente, okomentoval byste protesty a hnutí CHCÍPL pes?

To jste řekl vy, pane redaktore. Já jsem toto hnutí zaznamenal pouze okrajově a jsem přesvědčen, že každé hnutí či spolek je takový, jací jsou jeho otcové zakladatelé a jací jsou i jeho členové. Více k tomu nedovedu říci. Jen ještě to, že některé karikatury, které uveřejňují, jsou za hranicí vkusu, dobrého mravu a vychování. I když jejich pohnutky by se daly pochopit.