Připomínáme si 34. výročí listopadu 1989. Symbolikou ale letos nebude nabitý jen 17. listopad, ale také 27. listopad, kdy se o výročí listopadové generální stávky má konat stávka učitelů a některých průmyslových podniků. V jaké náladě si podle vás listopad letos připomínáme?

Řekl bych, že vládne atmosféra deziluzí se spoustou otázek na téma, co bude, kde jsme se to ocitli. Netýká se to vládnoucí pětky. Ta bude nadále slavit s povinným úsměvem na tváři a přesvědčovat občany, že tehdy se nemohlo stát nic lepšího, než se stalo. Mohlo se, ale nestalo se. Po třiceti letech se sbírají plody svobodného vládnutí si a nejsou sladké. Jsou kyselé až hořké. Spíše jsou už shnilé. Podniky zavírají své provozy, některé se stěhují pryč kvůli nemožnosti konkurovat, trh práce se zužuje, lidé s hypotékami, těch domácností je více než milion, začínají mít těžké sny. To je v průměru 30 % občanů. A nejen oni. Náklady na živobytí vystřelují do výšek. Hloupá, někdy svou povahou až zločinná omezení, zasahující do existenční rovnováhy lidí, stíhá jedno omezení za druhým za poslušného kývání dnešních zákonodárců vládnoucí pětikolky. Hodně lidí si pokládá otázku, jestli to má být to, za co cinkali klíči, za co se angažovali ve víře, že bude lépe, že se svobodněji nadechnou a že si budou moci tvořit svoji budoucnost bez autorativního omezování.

Těžko bylo někomu vysvětlovat, že cinkot je sice burcující, ale pro vytváření vlastní budoucnosti zdaleka nestačí. Že nám unikla další dějinná příležitost čapnout budoucnost za rohy. Mezitím někdo nelenil a čapl nás. Ukolíbané levným vítězstvím.

Zaznamenal jsem názory, že připomínání listopadu 1989 se v podání některých lidí stalo spíše zkamenělou legendou, dokonce se mluví o tom, že některé interpretace začínají připomínat patetické, ale reálně prázdné a směšné oslavy února 1948 v časech normalizace. Co si o tom, co se z výročí listopadu 1989 stalo po 34 letech, myslíte vy?

Absurdita se stává realitou. Volbou prezidenta s jeho minulostí jsme si vlastně jako by všichni odpustili ve stylu, co jsme si, to jsme si. Jako v rodině, kde se sourozenci pohádali a máma řekla dost! Podejte si ruce a dejte si pusu! A je to! A najednou už nejsou nelidské pracovní tábory, už nejsou zničené lidské životy, už nejsou ukradené majetky, konstatuji, aniž opomíjím složitost tehdejšího dění. Ani s komunisty jsme před časem neměli mluvit, když s nimi mluvíme celou tu dobu! A nakonec proč ne! Vždyť legitimitu tehdejšímu režimu, vládnoucí straně, co čtyři roky dávalo svým souhlasným hlasem ve volbách 99 % voličů. Zapůsobila reminiscence nebo společenská paměť, když generál, elitní podpora tehdejší moci, byl zvolen prezidentem tohoto státu většinou hlasů. Před těmi lety by to i prošlo s jásotem celého národa. Stačí tomu dát patřičnou legendu.

Pro scénu tohoto absurdního divadla bych oživil i studenta Šmída, tedy jako oběť tehdejšího režimu, aby ty věnce a kytky dávaly smysl. Abychom si konečně všichni byli rovni. Aby i generál, prezident, mohl dát kytku někam, kde by se cítil patřičně. Tak nějak u svých.

Současná vládní koalice se před volbami sama nazývala jako „demokratický blok“ a jako svůj v podstatě hlavní program chtěla do země po vládě Andreje Babiše vracet právě „demokratické hodnoty“. Listopad 1989 býval roky předtím jejich hlavním „festivalem“. Jak se jim podle vás tento cíl obnovy demokracie podařilo za ty dva roky zrealizovat?

Andrej Babiš byl zvolený premiérem stejným demokratickým postupem jako později Petr Fiala a jako generál Pavel prezidentem. Kde je rozdíl? Jedna volba je zavrženíhodná a druhá ta nejlepší?

Byl onen „demokratický blok“ demokratičtější jen proto, že slovo „demokracie“ říkal častěji? Co jsou demokratické hodnoty? Chce se opáčit slavnou filmovou hláškou: a mohl bych je vidět? I strýček Google je poněkud bezradný, moc z něj na tuto otázku nevyrazíte. Zato Milion chvilek ústy mluvčí se vyjádřilo, že zvolením Petra Pavla uspěly hodnoty demokratické společnosti představované Petrem Pavlem. Novinky 29. 1. 23. Přečetl jsme si text dvakrát, zdali výraz uspěly hodnoty demokratické společnosti ve spojitosti s generálem Pavlem je myšlený vážně. A byl. Tak nebyl nakonec ten osudný 17. listopad zbytečný?