Parlamentní shromáždění Rady Evropy zvolilo Kateřinu Šimáčkovou novou soudkyní Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku. Vy sama jste proti nominaci ústavní soudkyně Šimáčkové bojovala. Proč?

Paní Šimáčková posunula české soudnictví od hledání spravedlnosti k soudnímu aktivismu. Právě ona jako první u nás prosadila, aby mohlo mít dítě oficiálně dva otce místo tatínka a maminky a zahájila tak boj za likvidaci rodiny. Před třemi lety proslula přelomovým rozsudkem, ve kterém umožnila, aby do rodného listu dítěte, které porodila žena - náhradní matka, byli jako rodiče zapsáni dva muži, Čechoameričan a Dán. Přitom otcem dítěte je samozřejmě jen jeden z mužů. Který ze stejnopohlavního páru to je, soudkyně nepovažovala za nutné řešit.

Ústavní soudkyně Šimáčková, která sama sebe označuje za feministku, se zabývá – jak jinak než – „mužským právem“. Napsala o něm dokonce monografii. A ty, kteří její knihu čtou, neoslovuje „Milí čtenáři“, ale „Milé čtenářstvo“. Obdobně postupuje i při komunikaci se „studenty“, které oslovuje jako „studentstvo“. Soudkyně Ústavního soudu to dělá proto, že podle ní může prosté rozdělení lidí jen na muže a ženy někomu i ublížit.  

Třešničkou na dortu pak je, když v rozhovorech vypráví, jak pochopila mužský svět prostřednictvím svého psa. Jak sama říká, některé mužské vlastnosti, zejména u mužů ve vysokých pozicích, ji zlobily, nebo jim nerozuměla. Ale: díky svému psovi Žeromovi je pochopila – cituji:

 „Třeba náš pes, kamkoli přijde, potřebuje vyčůrat co možná nejvýš, a přečůrat tu výšku, kam čurají ostatní psi. Mně to teda hodně pomohlo a vlastně vnímám lépe teďka tu mužskou energii a některé projevy mužů. Protože si tam představím toho našeho Žeroma.“

Tato progresivistická soudní aktivistka tedy bude zastupovat naši zemi u Evropského soudu pro lidská práva. Ve Štrasburku nahradí noblesního, vzdělaného, zkušeného, uvážlivého a konzervativního soudce Aleše Pejchala, významného advokáta, odborníka na majetkové právo a experta poradního sboru prezidenta republiky.

Spolu s Hanou Lipovskou jste na Kateřinu Šimáčkovou a některé další ústavní soudce letos na jaře podala trestní oznámení. Připomeňte, prosím, proč.

Pokud si vzpomínáte, zrušil Ústavní soud řadu paragrafů volebního zákona letos v lednu, tedy ve volebním roce, navíc poté, co prezident Miloš Zeman volby oficiálně vyhlásil. Parlament pak musel urychleně přijmout nový volební zákon. Trestním oznámením jsme upozornily na zcela mimořádnou roli ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové, která je podezřelá z podjatosti. Před dvaceti lety, ještě jako advokátka, zastupovala před Ústavním soudem senátory ve stejné věci. Tehdy neuspěli, navzdory tomu, že stížnost podporoval prezident Havel. Jako ústavní soudkyně se tedy měla Kateřina Šimáčková sama vyloučit z projednávání volebního zákona, protože její předchozí angažovanost ve stejné věci zabraňuje, aby rozhodovala objektivně a nepředpojatě.

Navíc Evropský soud pro lidská práva, jehož soudkyní se má 1. listopadu paní Šimáčková stát, ve svém rozsudku jednoznačně odmítá jakékoli zásadní změny ve volebním systému méně než rok před konáním voleb. Evropský soud pro lidská práva vychází z Kodexu dobré praxe takzvané Benátské komise. Tato komise je stejně jako Evropský soud pro lidská práva orgánem při Radě Evropy a zabývá se právem v oblasti demokracie, tedy i právem volebním. Kodex Benátské komise přímo uvádí, že základní prvky volebního práva, zejména volební systém a stanovení hranic volebních obvodů, by nemělo být možné pozměnit méně než jeden rok před volbami. A podle „Kritérií právního státu“ přijatých Radou Evropy platí princip právní jistoty, kteří říká, že legislativa musí být stabilní a předvídatelná.

Toto všechno by měl vědět každý ústavní soudce. A když ne úplně každý, pak by to měla vědět ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková, která Českou republiku u Benátské komise už téměř jedenáct let zastupuje. Soudkyně Šimáčková ostatně sama říká, že v posledních letech judikaturu Evropského soudu pro lidská práva sleduje. Ovšem zdá se, že do činnosti českého Ústavního soudu se to nepromítá.

Doktorka Kateřina Šimáčková, je soudkyní Ústavního soudu už téměř osm let. Za svou práci ročně pobírá téměř dva miliony šest set tisíc korun a jako bonus má auto a byt.

Vy jste ovšem u trestního oznámení neskončily, v srpnu váš Institut svobody a demokracie informoval o otevřeném dopise poslancům Parlamentního shromáždění Rady Evropy, aby zamítli nominace paní Kateřiny Šimáčkové, pana Pavla Simona a pana Tomáše Langáška na funkci soudce Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Co vás k tomu vedlo?

Podle nás výběr kandidátů nebyl ani férový ani transparentní a neodpovídal vůbec významu funkce soudce ESLP. Byli jsme – a jsme stále - rovněž hluboce přesvědčeny, že výběr přinejmenším dvou ze tří kandidátů není dobrý a že tito kandidáti nesplňují podmínky dané článkem 21 § 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vláda ČR při procesu výběru kandidátů na soudce ESLP překročila své pravomoci, flagrantně porušila dělbu moci, což je neslučitelné se zásadami demokratického právního státu, zasáhla do nezávislosti výkonu advokacie a do akademické svobody, porušila právo na spravedlivý proces a základní zásady mezinárodního práva. Jsme přesvědčeny, že se Babišova vláda při výběru soudců do ESLP vůbec nezamýšlela nad národními zájmy naší země, byť jich má před volbami plná ústa. A přitom jde o zásadní nominaci.

Měly jste nějaké reakce?

Ano, o věc se podrobně zajímali někteří čeští poslanci a senátoři, nicméně zároveň nám bylo naznačeno, že věc byla rozhodnuta dávno před výběrovým řízením ve prospěch paní Šimáčkové.