Parlamentní shromáždění Rady Evropy zvolilo Kateřinu Šimáčkovou novou soudkyní Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku. Vy sama jste proti nominaci ústavní soudkyně Šimáčkové bojovala. Proč?

Paní Šimáčková posunula české soudnictví od hledání spravedlnosti k soudnímu aktivismu. Právě ona jako první u nás prosadila, aby mohlo mít dítě oficiálně dva otce místo tatínka a maminky a zahájila tak boj za likvidaci rodiny. Před třemi lety proslula přelomovým rozsudkem, ve kterém umožnila, aby do rodného listu dítěte, které porodila žena - náhradní matka, byli jako rodiče zapsáni dva muži, Čechoameričan a Dán. Přitom otcem dítěte je samozřejmě jen jeden z mužů. Který ze stejnopohlavního páru to je, soudkyně nepovažovala za nutné řešit.

Ústavní soudkyně Šimáčková, která sama sebe označuje za feministku, se zabývá – jak jinak než – „mužským právem“. Napsala o něm dokonce monografii. A ty, kteří její knihu čtou, neoslovuje „Milí čtenáři“, ale „Milé čtenářstvo“. Obdobně postupuje i při komunikaci se „studenty“, které oslovuje jako „studentstvo“. Soudkyně Ústavního soudu to dělá proto, že podle ní může prosté rozdělení lidí jen na muže a ženy někomu i ublížit.  

Třešničkou na dortu pak je, když v rozhovorech vypráví, jak pochopila mužský svět prostřednictvím svého psa. Jak sama říká, některé mužské vlastnosti, zejména u mužů ve vysokých pozicích, ji zlobily, nebo jim nerozuměla. Ale: díky svému psovi Žeromovi je pochopila – cituji: