Pane docente, aktuální zpráva z ODS hovoří o reformě školství. Podle poslankyně Renáty Zajíčkové je důležitá „změna myšlení české společnosti“. Málo si uvědomujeme, jak důležité je vzdělávání. Každopádně reforma školství, o které se hovoří, má znamenat zároveň s prodloužením povinného vzdělávání o dva roky na střední škole také zkrácení základní školy na 8 let. Na změny ve středním školství pak koncepčně navazuje vytvoření systému dalšího profesního vzdělávání v rámci celoživotního učení. Vy se věnujete vzdělávání na akademické půdě, setkáváte se studenty ze středních škol, co říkáte na tyto teze?

Je důležité, co kdo tou „změnou myšlení české společnosti“ myslí. Pokud je to zvýšení prestiže vzdělání, pak je to v pořádku. Ta byla snížena v období transformace, kdy převládly „měkké dovednosti“ začínajících podnikatelů, rozbíjely a likvidovaly se podniky založené na znalostech. Strana paní Zajíčkové (ODS) na tom měla lví podíl. Podnikatelé si stěžují i na pokles řemeslných dovedností.

Zkrácení základní školy není nic nového, už to tady v minulosti bylo. Zažil jsem, že se to několikrát zavedlo a zase zrušilo. Už to potvrzuje, že je to složitý problém. Určitě myšlenka více provázat základní a střední školství je správná, ale nevím, jak si s tím poradí MŠMT za podmínek existence spousty soukromých škol, které si učební látku upravují po svém.

Jaké jsou vaše zkušenosti z poslední doby se studenty? Psal jste na sociální síti, že u nich pozorujete, že „někteří jsou totálně závislí na IT, ale neznají souvislosti a jejich rozhled určují pologramotní youtubeři“. Nejsou to silná slova? Popravdě, nevím, nakolik obecně ještě vůbec existuje v praxi právo být off-line…

Některé poznatky ohledně úrovně studentů jsou otřesné. Nechci paušalizovat, ale studenti neznají často ani základní milníky českých či světových dějin, nezajímá je historie, kultura atd., tj. to, co by mělo být standardní vědomostní výbavou každého občana. Pak se diví, co po nich na vysoké škole chceme. Srovnám-li to s naší generací, je to podstatný rozdíl. Pravda, my jsme neměli mobily, internet a další vymoženosti dnešní doby. Ty ovšem nabízejí všemožná lákadla, která odrazují mládež od zájmu o problémy společnosti.

Na tom, co jsem napsal na sociálních sítích, trvám. Právo být off-line existuje, někteří tak skutečně činí. Ale internet se už stal natolik součástí našeho pracovního i osobního života, že se bez něj neobejdeme. V mnoha ohledech náš život zlepšuje. Ale násilný tlak na virtualizaci všeho, který se dnes děje v naivním očekávání zvýšení efektivnosti a finančních úspor, je kontraproduktivní.    

Víme už o penzijní reformě, chystá se reforma zdravotnictví a zřejmě i školství. Mezitím unikly zprávy o změnách sazeb DPH, což řada ekonomů označila za pouhé zdražování, a to u základních věcí jako je vodné, stočné, doprava, služby, léky… To vše přichází po covidové krizi a po informacích, že „jsme ve válce“. Co si o tom myslíte?

Penzijní reforma je nezbytná, mluví se o ní už dlouho. Je to složitý problém, neshodnou se politici ani odborníci. Některé současné návrhy jsou racionální, například povinná doba spoření 40 let apod. Odvozování doby vyplácení penze od průměrné doby dožití je také víceméně správné, ale musí to být jen podpůrný faktor. Cílem důchodové reformy nesmí být snaha ušetřit výdaje státního rozpočtu, ale zajistit seniorům důstojné podmínky života. Mezi ně patří i motivace pracovat i po těch 40 letech spoření a odvádět prostředky do systému. Odvody by však měly být paušálně kráceny, což by nahradilo každoroční zvyšování základu o nesmyslných 0,04 % na základě individuální žádosti, což zatěžuje správu sociálního zabezpečení, takže nedodržuje lhůty zpracování.

Chápu, že je téměř nemožné předpovědět, co bude životním standardem v druhé polovině století, proto bude nutné systém průběžně upravovat. Nicméně půjde o předem schválený standardní mechanismus. U nás je s důchodovou reformou problém i v tom, že existují generační rozpory a neúcta ke stáří u části mladé generace. To je významná skupina voličů, podporující vládnoucí liberální strany a odmítající zvyšování mezigenerační solidarity. Co se týče zdravotnictví, nejsem v této oblasti specialista, ale opakuji, že cílem reformy nesmí být snaha ušetřit, ale naopak zajistit všem občanům dostupnou zdravotní péči. O školství jsem se vyjádřil u předcházejících otázek.