V sobotu jsme si připomínali „den stromů“ a připomínán byl letos skutečně velmi intenzivně, například hned několik členů vlády se nechalo vidět televizní kamerou při sázení nových stromků. „Sázet stromy“ je dnes heslo doby, které má zachránit planetu od přebytečného CO2. Jak se na tuto snahu díváte jako biolog?

Jako na zneužití lidské dobroty k potenciálně nebezpečnému konání. Což si zasluhuje vysvětlení.

Vzato planetárně – příroda není jen les. Existují celé biomy (což je odborný název pro klimaticky podmíněné krajinné typy), kde je stromů málo, rostou nařídko, mohou je nahrazovat keře nebo travobylinná vegetace. Všechny možné lesostepi, savany, stepi, polopouště. Čertovo kopýtko se skrývá v tom, že i v takových typech přírody roste specifické rostlinstvo a žijí specifičtí živočichové. Jestliže tyto krajiny změníme výsadbou stromů (třeba tak, že použijeme nějaké druhy z jiných kontinentů, schopných růst v méně příznivých podmínkách), můžeme specifickou flóru a faunu ohrozit, a dokonce i vyhubit. Pro nejbližší oblast s takovou přírodou nemusíme chodit daleko, je jí evropské Středomoří, kde mnozí z nás tráví letní dovolené. Vzdor tradovaným představám není zdevastováno odlesněním. Vždy bylo mozaikou křovin, travnatých strání a řídkých stromů, udržovanou pastvou býložravců. A vždy hostilo spoustu unikátních druhů nežijících jinde na světě, takzvaných endemitů. Dnes tamní přírodu ohrožuje úbytek pastvy, zesilovaný zalesňovacími akcemi, třeba výsadbou australských blahovičníků. Přínos pro klima je sporný, protože více stromů znamená větší riziko požárů. Zato zkáza místní přírody je nesporná.