Pane docente, projev Vladimira Putina na valdajském diskuzním klubu vyvolal mnoho reakcí. Jeho nejsilnější částí byla patrně kritika USA za jejich údajně diktátorské chování po světě a snahu z toho získat politické a ekonomické výhody. Do jaké míry se s touto kritikou podle vás lze v obecné rovině ztotožnit?

Řekl bych, a to je úplně normální, že Putin samozřejmě myslí na ruské zájmy a odpovídá tomu i jeho perspektiva. Z jeho hlediska může nesporně vnímat snahu o americkou dominanci. Řekl bych ale, že se více bojí americko-čínské bipolarity, a proto vyžaduje cosi jako multipolaritu, samozřejmě s významnou rolí Ruska.

Když se ptáme na to, jak reálné je americké hegemoniální snažení, o kterém Putin mluví, tak bych řekl následující: Ano, Američané se snaží chovat jako hegemon, ale zdaleka nemají dost síly ke skutečně hegemoniální projekci moci. Tedy k tomu, aby mohli kdykoli kdekoli na světě prosadit svoje zájmy. Ale perspektiva Putinova vidění je ruská, a proto jsou jeho obavy pochopitelné. Objektivně řečeno, bych řekl, že Američané mají sice hegemoniální cíl, ale nemohou ho naplnit v takové míře, jak to popisuje Putin.

Výrazný prostor věnoval Putin v projevu i náboženskému fundamentalismu a terorismu. Zdůraznil však, že řada těchto extremistických organizací vznikla na základě dřívější podpory Západu, který tak později bojuje s problémy, jež si sám vytvořil. Je to tak?

Tady je to hodně blízko pravdy. Celý ten valdajský projev je jedna velká lekce v realistickém pojímání politiky. Samozřejmě, že jeho referát musíme číst tak, že je adresován z Ruska. Ale nezávisle na tom, Putin realisticky popisuje klíčové pojmy a procesy mezinárodní politiky; role národního státu, kterou západní vlády pomíjejí, nebo ji nechápou, stejně jako důležitost rovnováhy na mezinárodní scéně a stejně i terorismus. Samozřejmě, že povstalci, které Američané svého času podporovali proti Rusům v Afghánistánu, nakonec bojovali proti nim. To je popis reality.