Turecko opakuje hrozby, že v případě nezrušení vízového styku pustí do Evropy migrační vlnu. Jak postupovat, dát Erdoganovi, co chce, nebo opevnit řeckou či makedonskou hranici?

Erdoganova sebranka je obdobná Hitlerově sebrance. Ustoupit Erdoganovi byť o krok znamená přiblížit se o deset kroků ke katastrofě. Z hlediska blízkého nebezpečí Evropskou unii ohrožuje kromě chaosu v řídících strukturách EU především islamisticky se proměňující Turecko. Hitlerova sebranka směřovala k proměně nacionálního socialismu a k diktátorskému nesocialismu. Erdoganova sebranka směřuje od ideje osmanského nacionalismu k osmanskému diktátorství striktně podle islámu. Turecko je Německem roku 1938. Po fašistické ideologii nás teď ohrožuje politická agresivní islámská ideologie.

Bohužel odpovědí vůči Turecku asi reálně může být jen potápění lodí i s migranty a ozbrojená ochrana plotů na vnější hranici EU. Dát mu to, co chce, by znamenalo zcela otevřít hranice, postavit slavobrány s nápisem Vítáme vás. Ano, opevnit hranice, přestat mu platit výpalné, a tak kategoricky odmítnout jeho nestoudné a sprosté vydírání! Asi si ho může dovolit. Už jednou stála vojska u Vídně. Erdoganova vojska postoupila podstatně dál. Okupují už celou Evropu a ta ve své blbosti to stále nechce pochopit. Erdogan dobře ví, že až si to vedení EU uvědomí, bude pro ni pozdě! Proto se i chystá vyhlásit Turecko islámským státem a zapomenout na tureckého národního hrdinu Atatürka.

Větším problémem může být migrace z afrických zemí přes Itálii. V Libyi je připraven na cestu do Evropy milion lidí, další utíkají už i z Egypta. Jak tomu čelit? Komu máme pomáhat a komu ne? Nakolik je v našich silách pomáhat v místě a řešit situaci přímo v Africe, aby lidé neměli důvod utíkat?

Problém s Tureckem je stejný jako s Libyí. Plošně varovat před migrační vlnou a potom potápět lodi. Pokud budou na lodi migranti, byli varováni. Již loni o této variantě opatrně hovořil bezpečnostní expert Martin Koller a nejen on. Probouzejí se i naši bývalí vysocí činitelé naší armády. Nemyslím si, že proto, že už odešli z aktivní služby, ale proto, že i jim konečně dochází, že jsme ve válce, jen si to málo z nás uvědomuje. Konečně i oni bijí na poplach! Ostatně nebylo by namístě, aby jim pomáhaly především ty státy, které je po staletí okrádali nejen o přírodní bohatství, ale i zotročovali jejich obyvatele, se kterými zacházeli mnohdy hůř než se zvířaty?!

Generál Šedivý navrhuje, že bude nutné udělat pořádek v Libyi a migranty tam vracet zpátky. Je to jeden z možných scénářů?

Generál Šedivý je jedním z těch, o kterých jsem hovořil v předchozí otázce. Myslím, že má naprostou pravdu. Jde o jediný možný scénář, pokud jde o libyjský směr. Jak se alespoň pokusit napravit americký zločin v této zemi?  Část území ovládají bandy islamistického charakteru a část ovládají bandy slepené do jakési polostátní administrativy, se kterou jakž takž se dá spolupracovat. Jediné rozumné řešení je obsadit část území jako protektorát OSN či EU či NATO nebo šmoulů – to si vyberte. Tam zavést dočasnou vojenskou správu a vytvořit tábory pro migranty.

K tomu lze dodat, že kvůli naivně oslavovanému pseudopokroku takzvaného arabského jara v islámsky orientovaných, arabsky hovořících zemích na břehu Středozemního moře odstranili Američané autoritativní režimy od Tuniska přes Egypt k Libyi, ale neznamená to pokrok, jenom úmyslné vytvoření bezpečnostního rizika. Prudce se zvýšily šance militantních islamistů dostat se k moci. V Egyptě se armádě podařilo tvrdé islamisty zbavit moci, a stovky jich přitom preventivně postřílet. NATO naopak zločinně podporovalo povstalce proti libyjskému režimu plukovníka Kaddáfiho. Přitom plukovník byl ten, kdo (samozřejmě ne zadarmo) bránil přepravě migrantů z území Libye do Evropy.

Nikdo si samozřejmě nechce veřejně přiznat, že pro bezpečnost Evropy jsou lepší fungující zlí diktátoři v Asii a Africe, kteří kašlou na evropskou demokracii, která jim je cizí. Iluze míru a tolerance skončila v bidetu. Navíc kdo dává Američanům právo rozhodovat, kdo v které zemi bude prezidentem? O tom si přece musejí rozhodovat občané těch zemí!