Jak vnímáte současnou situaci okolo církevních restitucí, kterými se zabývá Ústavní soud?

Říkám si, zda zrovna věci, jako je majetek církve-církví, mají dojít až k Ústavnímu soudu. Zda tu naše církev potřebuje takovou “reklamu“, jako je ÚS. Osobně nejsem příznivcem plošného navracení majetku pod heslem: co bylo ukradeno, musí být navráceno. Co bylo skutečně státem ukradeno? Ví to dnes opravdu někdo na sto procent? Neví! Vždyť soupis majetku přesný není a nikdy nebude. Jsem kněz, ale myslím si, že k tomu, aby církev mohla důstojně fungovat, nepotřebuje přemíru majetku, kterou stejně nebude umět spravovat. Důkazem toho je současný majetek, na který nejsou finance.

Z toho, co říkáte, by asi vaši nadřízení radost neměli, že?

To je možné. Bohužel, demokracie je věc jedna a církevní hierarchie věc druhá. „Někteří“ bohužel zapomínají, že věřící jsou „ovečky“, ale nikoli „ovce“. To je to, co mi opravdu vadí. Naši věřící dobře vědí, v jakém stavu je mnoho far, kostelů, kaplí, na něž se ani po více jak 20 letech po revoluci nedostalo. A proč? Ptají se – co budete dělat s majetkem, budovami, polnostmi, lesy…? A já odpovídám, že nevím. Navíc, pořád nikdo věřícím i „nevěřícím“ nevysvětlil, kde chceme vzít na vysoké daně z nemovitostí. Kdo se o to bude starat. Zda to budou opravdu odborníci nebo opět jen vykukové, s cílem zisku? Sám to nevím.

Co byste radil vy osobně?

Co já mohu radit. Jsem malý pán. Ale kdybych mohl, určitě bych požadoval jen to, co je nezbytně nutné k fungování a provozu církve. Případně za navrácený majetek opravdu efektivně opravovat památky – kostely, kaple, případně fary. My na jedné straně chceme majetek, na druhé nám padá na hlavu. Snad v žádném státě na světě se neprodává tolik církevního majetku jako v Česku. Upřímně to říkám jako farář. Naše fary, i ty, v nichž bydlíme, jsou často v žalostném stavu. Nechápu to!

• SLEDUJEME téma: Miliardy pro církve

Jaké postavení mají dnes kněží v katolické církvi v ČR?

Paradoxně velmi složité. Ano, poslušnost a oddanost je věc jedna. Ale i kněz je myslící bytost. Měl by to být opravdu chytrý, sečtělý a inteligentní člověk, který se dokáže vcítit do kůže věřících v mnoha ohledech. Vezměte si ale třeba ten paradox, že po deseti letech je na jinou faru přeložen farář. Sežene si ve farnosti šikovné zedníky nebo firmu. Ta opraví za peníze z darů, případně příspěvku od státu či EU nebo i církve, kostel, faru, kapli. On a jeho „ovečky“ vynaloží mnohaleté úsilí. A když je to vše hotové, je kněz přeložen třeba o padesát, sto kilometrů dál. Jeho práce je ta tam, on si musí zvykat na nové lidi, oni na nového duchovního. Nepovažuji to za správné. Tohle rozhodně není ani motivující, ani přínosné. Spíš naopak.

Jak vy sám vnímáte úlohu církve v budoucnu?

Pokud se nám nepodaří oslovit mladé lidi, rodiny a nenabídneme jim moderní pohled na svět, se všemi klady a zápory, a v mnohém si budeme stát za svým, za sto dvě stě let starými názory, tak ne příliš příznivě. Divili byste se, co mladých lidí mi říká, promiňte, já jsem věřící, ale nechodím do kostela, protože jsem normální zdravý chlap a při milování používám kondom a to vaše víra zakazuje. Co na to těm lidem mám říct? Aby pokaždé, když chtějí prožít něco opravdu intimního, plodili děti? Do dnešní doby? Nebo, aby, a tomu bohužel nezabráníme, když už dojde do extrému a sesmilní, podstupovali riziko? Ano, on či ona zhřeší, to jistě. Ale daleko více by zhřešili, kdyby vědomě někoho ohrozili, nedej bože nakazili. Víte, ten pohled je dvojsečný.

Jak vidíte nového papeže Františka?

To je snad za celou historii katolické církve první člověk, který říká, co si opravdu myslí a dělá to tak, jak to cítí. Ano, v mnohém s ním mnozí souhlasit nemusejí. Ale to není věcí papeže, ale církve jako celku. Právě kondomy, potraty v nutném, život ohrožujícím případě, otázka sexuálních menšin. Ale i na to jednou třeba dojde. Ovšem to, že papež jasně řekl, že nepotřebuje paláce, drahý nábytek, limuzíny, ochranky a já nevím co, je to, na čem opravdu má stát církev. Když to řeknu lidově – asi dost lidem ze svého okolí pije krev. A jsou z něj dost v šoku. Kamarád, který je ve Vatikánu, říkal, že je tam opravdu pozdvižení. Na to totiž mnozí hodnostáři nebyli zvyklí a připravení. Je to stejné jako třeba v politice. Pokud se opravdu najde citlivý a rozumný vrcholný politik a chce opravdu dělat něco pro zemi, lidi, tak buď si to dokáže prosadit, ale pak je neoblíbený a ohrožený, nebo ho to semele. Svatého otce to jistě nesemele. Jen jsem zvědav, jak to bude vypadat dál. Strašně moc mu držím palce. A je vidět, že Bůh opravdu vybral v tolik potřebné době takovéhoto člověka, svého nástupce na Zemi.

Jak vnímáte celibát?

Jako historické dogma a mýtus. Spíš bych jej nechal na zvážení každého jedince – duchovního. Nebo bych udělal to, co je u jáhnů. Před vysvěcením se můžeš oženit, žít se ženou, po vysvěcení nikoli. Ale toto dogma, které se tu praktikuje už staletí, opravdu nic zásadního v novodobých dějinách církvi nepřinese. I kněží jsou jen lidé. To je nutné si uvědomit.

Měl jste někdy chuť takzvaně odejít, nebýt knězem?

Mockrát. Věřte mi, že ano. A ani teď to není jiné. Jen mne drží to, že jsem cítil být do služby kněze povolán, že cítím vnuknutí, a že věřím, že situace bude lepší. A taky to, že jsou okolo mne stále zkušenější spolubratři, kteří nevidí svět jen černě nebo bíle, ale i barevně. Že věřím, že s jejich pomocí a pomocí jim podobných, i když jich není mnoho, dokážeme církev udržet a opravdu z ní vybudovat moderní, nesmírmě důležitou a neopomenutelnou instituci, která i nadále bude mít milionům lidí co říct, vzkázat, předat. To je moje největší přání a za to se modlím.

• Politika a společnost JINÝMA OČIMA