Podle údajů developerské společnosti Trigema vzrostlo loni průměrné nájemné v Praze za metr čtvereční (bez poplatků) na 340 korun. V žádaných částech Prahy stojí metr i 400 a více korun měsíčně. Za padesátimetrový byt v Praze tak bez poplatků zaplatíte klidně 20 tisíc měsíčně. Je realitní trh bublinou před prasknutím, nebo ceny odpovídají skutečné hodnotě?

Takové ceny neodpovídají ničemu jinému než přání majitelů. Je ovšem třeba zdůraznit, že se jedná o ceny nabídkové, tedy ty, které majitel požaduje, reálně je situace sice trochu jiná, ale nikoliv vyhovující. A nejen u nás. V celé Evropě se problematika bydlení obyčejných lidí stává vážným i politickým problémem, který podle mého ukazuje, že dosavadní způsoby řešení selhávají a že zde, jako v celé řadě jiných věcí, je zapotřebí radikálních změn. Nevím ovšem, zda jsme na to dost připraveni. Jde zde o zjevný střet dvou lidských práv: práva vlastnického a práva na důstojné bydlení. Stát a celá společnost si bude muset vybrat…

Člen bytové komise na Praze 3 Filip Hausknecht za Zelené navrhl, aby stát mohl vyvlastnit nedostatečně využívané nemovitosti. Lze nějak definovat, která nemovitost je dostatečně využívaná a která ne? Jde v tomto případě o veřejný zájem? A co je vlastně veřejným zájmem?

Zděšení, které u některých tyto návrhy vyvolaly, ukazuje to, co jsem řekl shora: nevím zda jsme na radikální řešení bytových problémů dostatečně připraveni. Ono samozřejmě ani tak nejde o vyvlastnění, ale o to, že činžák ve městě není totéž co hájovna uprostřed lesa a na oba typy nemovitostí vztahovat stejné pojetí soukromého vlastnictví není možné. Činžák je součástí obce, byl zřízen za určitým účelem a veřejným zájmem jistě je, aby se nakládání s ním podřídilo širšímu než pouze soukromému zájmu – na rozdíl od hájovny uprostřed lesa.

Zdanění prázdných bytů je v Evropě zcela běžné a právo obce obsadit byt nájemcem, pokud tak neučiní ze spekulativních důvodů majitel, již v Evropě existovalo a dovedu si ho docela dobře i nyní představit. Dnes prakticky žádný předmět, který je vlastnictvím, nemůže být užíván pouze podle přání vlastníka a není žádný důvod, aby nemovitosti byly výjimkou.