To je otázka, kterou si každý může vykládat podle své ideologie. Univerzalisté tvrdí, že je to připomínka zrůdnosti nacismu, který ztotožňují s každým nacionalismem a hrozí, že i vlastenectví a obrana vlastního národa a národního státu je nesprávná, protože nakonec končí podobně jako nacismus. Ten nacionalismus je podle univerzalistů obecný, neplatí jen pro Němce. Připomínání vítězství nad zlem je ovšem správné v každém případě. U nás je to ovšem spojeno především se Sovětskou armádou, což se současným evropským vládcům nelíbí a mají snahu její zásluhy nějak dehonestovat.

Co si myslíte o čím dál častějším přístupu k hodnocení druhé světové války, že všechnu tuto hrůzu způsobili jacísi „nelidé“, nacisté, a nikoli příslušníci jednoho velkého, kulturního a civilizačně velmi vyspělého státu, který si tehdy vsugeroval, že může všechno, neboť je „über alles“?

Je to snaha univerzalistů „univerzalizovat“ zlo nacismu a vyvinit z toho německý národ. Zlo tedy nezpůsobili Němci, ale „evropský nacionalismus“, který má kořeny v národoveckém romantizujícím hnutí devatenáctého století. Podle toho Němci nejsou vinni, vinni jsou všichni nacionalisté. To je snaha, která zapadá do celkového pojetí nové sjednocené Evropy podle Lisabonské smlouvy. Z Němců se vina sejímá, Čechům se vina stále více připisuje (prý vraždili Romy, udávali Židy, vyhnali sudetské Němce apod.), aby nastala relativizační rovnost.

Tady jsou paradoxně v souladu zájmy univerzalistů a německých nacionalistů, protože výsledek je příznivý pro německý národ a zároveň v zájmu Nové Evropy. Nechci obviňovat mladé aktivistické univerzalisty, hlavně Piráty, ze služby německým zájmům, jistě věří v krásnou budoucnost v ekologicky čistém, genderově vyrovnaném a multikulturním světě, ale tento svět nikdy nebude, protože je nereálný, zatímco německá nadvláda, které tímto pomáhají, je reálná.

Bývalý prezident Václav Klaus k letošnímu výročí uvedl, že viníci této hrůzné války, respektive jejich potomci, se už oklepali a začínají ji vykládat novátorsky. Její příčinu a svou vlastní vinu zamlčují. Zdá se jim, že přišel čas konstruovat novou budoucnost, do které se události druhé světové války nehodí. Dal byste mu za pravdu? Je v zájmu nějaké budoucnosti přepsat realitu největšího válečného konfliktu v dějinách?

Pan prezident má pravdu, říká totéž, co já. Má vzniknout Evropa bez národů. Němci jsou v čele tohoto procesu, protože je to vlastně pokračování jejich někdejší politiky císařem Vilémem počínaje a Hitlerem konče. Dobře vědí, že pod jejich velením to bude Evropa německá. Neumanova vize Mittelevropa se naplňuje. Angličané to z celého vývoje vytušili a tak se včas odtrhli.

V Česku se v posledních letech výrazně posunul pohled na osvobození země. Zatímco do roku 1989 se nemluvilo o osvobození západního území americkou armádou, nyní je pomalu otázkou odvahy zmiňovat roli Rudé armády a rok od roku se nekriticky zveličuje vojenská role Spojenců. Jak bychom měli na přínos velmocí pro naše osvobození pohlížet bez ideologických brýlí?

Stačí říkat pravdu, nemyslím si, že všichni historici lžou. Lžou média ovládaná současnou politickou opozicí, která je vazalem západních levicově liberálních a německých organizací. Nejprve bylo nutno rehabilitovat dějiny západního odboje a západních spojenců, To se dělo po docela dlouhou dobu celkem spravedlivě podle pravdy. Nyní zavanul nový vítr. V rámci shora popsaných cílů (univerzalisticko-německých) je zapotřebí především se izolovat od Ruska, vykreslovat ho jako nepřítele, případně jej vyprovokovat k akci, aby se stále jako nepřítel mohlo prezentovat. Nová Evropa potřebuje nepřítele, musí se proti někomu vyhraňovat a svádět neúspěchy na rejdy ruských agentů a připisovat jim všechna selhání. To je stejná metoda jako měli komunisté.

Před rokem vyvolalo u příležitosti 8. května velkou pozornost vyjádření expremiéra Mirka Topolánka, který na sociálních sítích uvedl: „V květnu 1945 osvobodila většinu naší země Rudá armáda. Osvobození byl ale jen náš subjektivní pocit. Stalin neosvobozoval, Stalin dobýval a dobývaná území držel. Na svobodu jsme čekali dalších 44 let“. Lze dát bývalému premiérovi za pravdu, nebo to je jen další z pokusů umenšit pomoc jedné z vítězných mocností?

Topolánek má právě onu částečnou pravdu, která ovšem sama o sobě vyvolává lživý dojem. Zrada západních mocností v Mnichově, německá okupace, osvobození Sovětskou armádou, to všechno jsou události, které vytvořily situaci pro snadné převzetí moci komunisty. Příchod Sovětské armády byl jen jedním z faktorů. Výraz „osvobození“ není nijak špatný, protože pro ten okamžik to osvobození bylo. Ale já bych dal přednost výrazu „záchrana národa“, protože to je esence tohoto činu. Národ byl zachráněn před likvidací, před zánikem. V dalším osudu se už o zánik nejednalo a všechny patálie s komunistickým režimem byly na jiné úrovni než bojovat proti zániku národa.

Podle některých vyjádření to vypadá, jako by někdo zaměňoval příčinu a následek při interpretaci poválečného odsunu Němců, který považují snad za větší tragédii než celou válku. Česká televize zase v den výročí vypálení Lidic a vyvraždění jejich obyvatel odvysílala reportáž o údajné udavačce, ale samotné tragédii a tomu, kdo ji způsobil, se nevěnuje. Považujete to za nevyhnutelný důsledek našeho vývoje po roce 1989 a příklonu – i ekonomickému – k našemu západnímu sousedovi?

Příčinou je účelová relativizace, vyvinit Němce a vinu co nejvíce převést na naše lidi. To je v podstatě bruselsko-německý zájem. Lidický památník je znám v celém světě. Vyvraždění Lidic Němci tenkrát v celém světě propagovali, takže se o tom dobře ví. Myslím si, že je zapotřebí v jejich zájmu umenšit jeho význam. Někteří historici v tomto zájmu jsou zainteresovaní, chtějí být slavní, chtějí se zavděčit, chtějí si zachovat postavení atd.

Samozřejmě, že každý národ bude považovat za tragédii něco jiného.

Protiruské nálady u nás se snaží vystupňovat někteří pražští komunální politici, ať už odstraněním sochy maršála Koněva, odhalení pamětní desky vlasovcům nebo přejmenováním ulice, kde sídlí velvyslanectví Ruské federace. Myslíte si, že to je marginálie v česko-ruských vztazích, nebo je to může významně poškodit?

Poškodit vztahy je viditelný účel. Něco takového dělat po třiceti letech po převratu není jen tak samo od sebe. Uváděné důvody jsou marginální a v dnešní době nemají význam, jsou jen záminkami. Účel jsem už uvedl – vyprovokovat Rusko k reakci, která by navýšila jeho obraz nepřítele, který potřebují ke svým záměrům. To se výrazně hodí v případě odstranění sochy Koněva a vytvořením památníku vlasovcům. Rusové ztratili v této válce mnoho lidí, každá rodina byla poškozena, a tak je snadné vyvolat nenávist celého ruského národa těmito činy.

K tomu bych ještě uvedl, že mimo uvedené důvody k vytvoření nepřítele v Rusku je tu pravděpodobně dnes ještě zájem americký. Získat obyvatelstvo k souhlasu s vybudováním americké základny na našem území (tedy strašení vojenským vpádem z Ruska), nějaká politická akce (sankce) proti Rusku, která by zlikvidovala nákup ruského plynu a nafty. Američané potom vytvoří „zachránce“ a dodají nám svůj plyn, samozřejmě dražší. Ale to považuji pouze za pravděpodobné, nikoliv zcela prokazatelné.

Dokonce někdo tvrdí, že se Praha osvobodila sama, nebo se vyzdvihuje význam Vlasovců při pomoci pražskému povstání. Co k tomu můžete říci?

To je právě ta pravda, která sama od sebe vytváří lež. Sovětská armáda neměla vážnější problém s osvobozením Prahy. Boje ovšem proběhly jinde a Němci se stahovali proto, že měli ze Sovětské armády strach. Také to cílí na typický pragocentrismus: „co se nestane v Praze, jakoby neexistovalo“. Ale památníky nejsou jen pro Prahu. Proti takovému pojetí musíme my ostatní protestovat. V Praze je mnoho symbolů celého národa. Husův památník na Staroměstském náměstí je jen pro Prahu? A kdo bude o něm rozhodovat? Představme si, že dočasně zvítězí v této části Prahy nějaká reprezentace s vizí, že Hus byl kacíř, a proto nepřijatelný. Je trapné když o celonárodních památnících rozhodují jacísi marginální politici městských částí, když Praha dělá provokace a odnese to celý národ. Prostě toto pojetí je zapotřebí revidovat. To je námět pro parlament.

Ruská federace si letos nemůže připomenout vítězství ve Velké vlastenecké válce vojenskou přehlídkou na Rudém náměstí. Její nepřátelé tvrdí, že to je jediné, co mohou Rusové ze své historie slavit. Je z tohoto pohledu zrušení letošní přehlídky citelnou ranou pro udržování tradic a povědomosti o hrdinství a chrabrosti národa?

Nemyslím si, že tradice se vždy musí připomínat přítomností na přehlídce. Dnes máme televize a internet. Rituály ovšem kolektiv utužují, pro jednou se ovšem nic nestane. K slavení Rusové mají jistě daleko více důvodů než my, měli ve své historii tolik vítězství, že bychom jim mohli závidět. Přitom se většinou hájili, tedy měli morální důvody k takovému činu.

Je načase viníkům odpustit a nahlížet už na tehdejší události s křesťanskou smířlivostí, nebo naopak připomínat zrůdnost tehdejší ideologie jako varování před novými ideologiemi, které se sice vždy trochu obmění, ale „páchání dobra“ zůstává jejich konstantou?

Viníkům lze odpustit, když uznají vinu a nahradí škody. Podle klasiků má trest vytvořit rovnováhu v poškození, aby pomsta byla zbytečná. V případě vraždy je to poprava. Jiný výklad není spravedlivý. V případě desítek milionů mrtvých způsobených Němci by ovšem poprava desítek milionů Němců byla nemožná, proto vlastně nikdy nelze zcela vytvořit rovnováhu v poškození, oběti jsou poškozeny trvale a je nutno k tomu v rámci spravedlnosti přihlížet trvale. Ale Němci nezaplatili ani ekonomické škody. Majetek sudetských Němců je v tomto případě jakousi zálohou na německé reparace, takže se přibližně můžeme považovat za vyrovnané. Pokud budou Němci požadovat majetek, můžeme požadovat reparace.

Stát je objekt práva stejně jako jednotlivec. Zločiny dělalo Německo a vinu nese Německo. Neuznávání kolektivní viny, jak to vysvětloval Havel a vysvětluje Schwarzenberg, je účelová teze a platí jen pro případy zcela jiného charakteru, třeba, že všichni černoši jsou špatní, když se jeden z nich špatně chová apod. Zrůdnost ideologie se však musí připomínat stále.