Jak hodnotíte 25 let od pádu komunismu?

Dvacet pět let, které uplynuly od pádu komunismu, jsou nesporně vůbec nejlepším obdobím, které naše země kdy zažila. V historii nenalezneme období, kdy bychom bez přerušení žili tak dlouho ve svobodě, relativní stabilitě a demokratických poměrech. Žádná jiná generace nežila v takové míře bohatství a životní úrovně jako generace stávající. To je něco, co není samozřejmé, měli bychom si toho vážit a zároveň by to mělo být zdrojem našeho optimismu. Samozřejmě se najdou lidé, kterým se nedaří a potřebují pomoc od těch úspěšnějších, takové ale nalezneme v každé společnosti, ať už je jakkoliv bohatá. Těm bych i dokázal zpochybnění těch dvaceti pěti let ještě odpustit. Nicméně je vrcholem pokrytectví, nezodpovědnosti a falešnosti, když toto období zpochybňuje někdo, komu nové poměry a ekonomická svoboda umožnily stát se jedním z nejbohatších lidí u nás. Tu nekonečnou míru falešnosti přeci musí každý prozřít.

Co říkáte kritice české transformace, že byla neúspěšná. Jaká jsou fakta?

Česká cesta transformace byla úspěšná, což dokládá nejen naše dnešní životní úroveň, ale i srovnání jejích výsledků s ostatními transformujícími se ekonomikami. Zažili jsme nejmenší transformační pokles. Zatímco kumulovaná změna HDP byla mezi léty 1990-1993 v České republice na úrovni -12 procenta, v Maďarsku to bylo už -18 procenta, v Bulharsku -27 procenta. Rusko či Ukrajina zažily transformační pokles dokonce ve výši kolem 46 procent. Po překonání poklesu jsme začali rychle růst a v úrovni HDP na hlavu jsme v rámci postkomunistických zemí jedni z nejlepších.

Naše liberalizace cen neznamenala vznik inflační spirály a likvidaci úspor občanů. Kumulovaná inflace v období našeho transformačního poklesu dosáhla 110 procent. V Maďarsku to bylo už 165 procent, během polského transformačního poklesu dosáhla inflace v této sousední zemi kumulovaně dokonce 1066 procent, v Estonsku 9086 procent, v Rusku 289 000 procent a na Ukrajině dokonce 46 milionů procent. I nezaměstnanost jsme měli vůbec nejnižší. To jsou fakta, která naznačují, že kritika transformace je motivována něčím jiným, než objektivní analýzou. Václavu Klausovi a úzké skupině ekonomů kolem něj sdružených je třeba za transformaci vyjadřovat vděk i uznání.

Jak velký je nyní vliv státu, regulace a přerozdělování?

Vliv státu je dnes k mému smutku opět příliš velký. Objem státního přerozdělování kontinuálně roste a dnes dosahují veřejné výdaje už 42 procent HDP. Stejné je to s rostoucí mírou regulací, ať už domácích, nebo těch evropských. Obrat v procesu liberalizace naší ekonomiky a snižování role státu v životě společnosti nastal podle mého názoru nástupem Miloše Zemana do vlády. Tehdy začalo budování takzvaného státu blahobytu, což později Vladimír Špidla s tehdejším ministrem financí Bohuslavem Sobotkou dovedli do absurdních konců, kdy v dobách rekordního růstu kumulovali rekordní deficity rozpočtu. Tato nezodpovědnost vymykající se jakékoliv logice by jim neměla být nikdy odpuštěna.

Chovaly se „pravicové“ vlády Mirka Topolánka a Petra Nečase pravicově?

Samozřejmě najdeme kroky a rozhodnutí, které pravicové nebyly a ODS stály ztrátu voličské podpory. Za premiérování Mirka Topolánka to bylo podle mého názoru až příliš rychlé kývnutí na Lisabonskou smlouvu, u Petra Nečase zvýšení daní v době recese. Stokrát můžeme říkat, že to byl návrh Miroslava Kalouska, který to tlačil, ale náklady za to nese jen ODS.

Nicméně si myslím, že oba premiéry bude historie hodnotit lépe, než se zdá dnes. Mirek Topolánek v sobě měl tah na branku a to, čemu se dnes říká leadership. Srovnejte to s šedým Bohuslavem Sobotkou bez chuti a zápachu. Petr Nečas měl podle mě výtečné analytické schopnosti a pro mě sympatické konzervativní ukotvení. Oba považuji za politiky, kteří udělali během své kariéry pro Českou republiku spoustu pozitivních věcí. Dokázal jsem být k nim, nebo spíše k některým jejich krokům, kritický v době, kdy byli v čele vlády. Teď do nich kopat považuji za zbabělé.

Andrej Babiš deklaruje ANO jako pravicové hnutí se sociálním cítěním. Je tomu tak ve skutečnosti?

Podívejme se na kroky a opatření z dílny Andreje Babiše. Schodek rozpočtu ve výši 100 mld. Kč v době ekonomického růstu. Zvýšení minimální mzdy jako obchod za nominaci Věry Jourové do Evropské komise. Vůbec největší překážky uvalené na malé a střední podnikatele za posledních mnoho let – zbytečný kontrolní formulář pro plátce DPH, registrační pokladny, které zatíží nejmenší podnikatele. Andrej Babiš připravuje legislativu, která má umožnit podívat se komukoliv na bankovní účet, což je obrovská ztráta soukromí a tedy i osobní svobody. Co je na tom proboha pravicového?

Co říkáte nynější kritice prezidenta Miloše Zemana?

Pan prezident Zeman v posledních týdnech záměrně provokoval a vyostřoval svá vyjádření na samou hranu. Jako zkušený politik musel vědět, co tím riskuje a podle mého názoru tak činil úmyslně. V tomto směru musel kritiku a protesty očekávat. Mám k němu tisíc a jednu výhrad, nicméně to, co se odehrálo na Albertově, považuji za něco neakceptovatelného. Házet vajíčka a jiné předměty, pískat při studentské hymně, která má uctít památku statečných studentů, je mimo mé chápání a to zvláště jsou-li na pódiu i prezidenti dalších států. S jakým dojmem od nás odjížděli? Já sice žádným fandou podobných kolektivních protestů nejsem, ale překvapuje mě, že titíž lidé neprotestují proti daleko většímu nebezpečí naší demokracie, které vidím v postupující koncentraci politické, ekonomické a mediální moci, tedy v oligarchizaci naší politiky.