Pokud eurooptimisté nechtějí dopustit rozklad EU, měli si zcela vážně sejmout klapky z očí a připustit, že nevybíravý tlak na stále těsnější integraci může Evropu těžce poškodit. „Vzestup „protievropských“ sil je důsledkem přehnaného tlaku na sjednocování,“ prohlásil Pavel Kohout v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Jak si vysvětlujete historicky nejnižší volební účast v evropských volbách u nás? O čem to podle Vás svědčí?

Lidé zřejmě nevěří, že tyto volby mají význam.

Měli by lidé chodit k volbám, ať už jsou pro či proti Evropské unii?

Domnívám se, že ano, protože je to alespoň nedokonalý nástroj pro vyjádření názorů. Nedokonalý je lepší než žádný. Ale na druhé straně, kdo nemá názor, který by chtěl vyjádřit, ať raději k volbám nechodí. Vybírat kandidáty podle hezkého úsměvu nebo podle ještě hezčích slibů je horší než nevolit vůbec.

Co Vás na evropských volbách a jejich výsledcích nejvíc překvapilo?

Čekal jsem podobné výsledky. Mírně mě překvapil dobrý výsledek UKIP, která získala poslance i ve Skotsku, kde nemá příliš silné pozice.

Sociální demokraté si pochvalují, že euroskeptici v Česku propadli. Čím to je, když mnozí lidé jsou k politice EU i k našemu případnému vstupu do eurozóny velmi kritičtí?

Nepropadli. Euroskeptičtí voliči, kterých je většina, prostě nepřišli k volbám. Proč nepřišli? Možná proto, že evropské volby prostě bojkotovali. Jiní nevěří stranám, které se tímto způsobem profilují. ODS má důkladně zkaženou reputaci, za což si může jedině sama. O Svobodných valná část voličů ani neví, jiným stále připadají jako určitá odnož ODS. Případně se voliči bojí, že jejich hlas propadne. Což se v tomto případě ovšem nestalo.

Evropské volby přinesly mnoho překvapení hlavně v některých členských zemích Evropské unie. Jak si vysvětlujete fakt, že v některých zemích, hlavně ve Francii a Velké Británii, vládní – proevropské strany prohrály a zvítězily protievropské, nacionalistické strany?

Ve Francii bylo příčinou totální selhání hospodářské politiky socialistické vlády, kterému předcházelo selhání politiky proevropské pravice. Voliči se proto ve velkém obrátili ke straně, kterou vnímají jako protestní.

V Británii se ekonomice daří mnohem lépe, ale právě proto je tato země cílem mnoha imigrantů. Imigranti zvyšují ceny bydlení, beztak již velmi vysoké, z velké části se nechávají živit státem, čerpají zdarma zdravotní péči a podobné výhody. V rámci objektivity nutno dodat, že v tomto případě jde spíše o důsledek domácí sociální politiky předchozích vlád britské Strany práce. Ovšem EU poskytuje další záminky k nespokojenosti v podobě řady regulací a návrhů, které jsou často namířeny přímo proti Londýnu jakožto světovému finančnímu centru. Ze strany Bruselu si Britové citlivě všímají různých schválností namířených proti nim, ať už skutečně nebo domněle.

Když pak člověk vidí rumunský cikánský tábor poblíž Marble Arch, kde nově příchozí evropští spoluobčané močí na veřejnosti a chovají se jako v lese, pak se nelze divit, že myšlenka „evropanství“ nebo „evropského národa“ v této zemi budí chlad. Eurooptimistická strana Liberálních demokratů získala v Británii jediného europoslance z celkového počtu 73.

Důsledkem protestních hlasů občanů řady evropských zemí je, že se zdvojnásobí počet euroskeptických poslanců na 141, i když zatím zůstávají v menšině, protože proevropské síly budou mít v Evropě stále ještě sedmdesátiprocentní převahu. Přesto – budou moci tento trend ignorovat?

Pokud eurooptimisté nechtějí dopustit rozklad EU, měli si zcela vážně sejmout klapky z očí a připustit, že nevybíravý tlak na stále těsnější integraci může Evropu těžce poškodit. Akce vyvolává reakce. Vzestup „protievropských“ sil je důsledkem přehnaného tlaku na sjednocování.

Jaký to bude mít podle vás vliv na evropskou politiku? Může to dojít tak daleko, že se Evropská unie začne drolit?

Obávám se, že ano. Británie je již nyní z velké části rozhodnuta vystoupit. Byla by to velká a úplně zbytečná škoda způsobená nesmyslným tlakem bruselských fundamentalistů. Ti si ve své nezodpovědnosti a zaslepenosti vůbec neuvědomují, kam může vést jejich svaté „proevropské“ nadšení.

Budou se muset politici v členských zemích a v Evropské unii zabývat klíčovými problémy, které občany EU pálí, především vysokou nezaměstnaností v některých regionech, přistěhovalectvím, ekonomickými problémy některých zemí apod.?

Klíčový problém je jediný: zhoubně přebujelý sociální stát. To on může za přistěhovalectví. Zhruba šedesát procent somálských imigrantů v Londýně se nechává živit státem; čísla pro Pákistánce a Bangladéšany jsou jen o něco lepší. (A to mluvím jen o dospělých.) Když evropské státy rozdávají kdekomu na potkání peníze za to, že nic nedělají, co potom může Evropa čekat jiného než problémy?

Sociální stát ovšem není předražený jenom kvůli imigrantům, to bych jim křivdil. I domácí obyvatelstvo je rozmazlené, má pocit, že má nárok na vše zdarma a bez práce. Pokud jde o práci, té není nedostatek. Je jen tak silně zdaněna, že se zaměstnavatelům přestává vyplácet najímat lidi. Nejvíce zdaněné věci v Evropě jsou alkohol, tabák, benzín a lidská práce. U alkoholu a tabáku lze chápat, že stát chce vysokým zdaněním snížit spotřebu, ale proč se totéž děje v případě práce?!

Nesmyslné a nákladné regulace zaváděné Evropskou unií ve všech oblastech lidské činnosti situaci celkově ještě zhoršují. Kromě toho EU ještě uvažuje o zavedení další, tentokrát celoevropské daně z příjmů. Proboha, jako kdyby těch daní už nebylo dost.

Zpomalí se podle Vás další integrace a centralizace Evropské unie?

Vřele doufám, že ano. V zájmu Evropy.

A jak výsledek evropských voleb ovlivní ekonomiku v členských zemích a eurozónu?

Hospodářství má svoji dynamiku a setrvačnost. Změny na úrovni Evropského parlamentu a Evropské komise se projevují až po letech. Tím ovšem netvrdím, že jde o málo významné orgány.

Euro oslabilo na tříměsíční minimum. Má to nějakou souvislost s evropskými volbami?

Nevím, měnové kursy bývají ovlivňovány řadou faktorů, které na pohled nemusejí být zřejmé.

Jak by měla Evropská unie reagovat na nespokojenost občanů, kteří jasně dali najevo touhu po změně?

Představitelé EU by se měli zamyslet, jestli to s integrací náhodou trochu nepřehnali. A jestli další volby za pět let náhodou nedopadnou ještě radikálněji.