Co z toho, co se odehrává kolem migrační vlny, která už několik měsíců otřásá Evropou, považujete za nejvíce pozoruhodné?

Na úvod bych řekl, že to je vážné téma, kterým se ale zabývají různé obory lidského myšlení dlouhá léta. Věnuje se tomu skutečná věda, ne ti sociologové a psychologové, kterými hluboko opovrhujeme a kteří jsou ochotni říct cokoli, jen aby dostali pozvání na nejbližší konferenci. V mých textech z přelomu osmdesátých a devadesátých let je jeden, který je relevantní pro to, o čem budeme mluvit. S nynější situací souvisí tak, jak ty takzvané neziskovky profitují na čemkoli, co se ve světě děje. Jakmile se stane něco takového, tak z toho začnou všechny kořistit. Nebozí lidé se vláčí světem, všichni mluví o pašerácích lidí, ale já vidím ty neziskovky, jak do nich tečou miliardy. Obama řekne, že dal více než miliardu dolarů neziskovým organizacím na pomoc uprchlíkům. Přitom je známo a všude se píše, že z původních sto dolarů doputuje ke konečnému příjemci jeden dolar konkrétní pomoci, všechno ostatní se rozkrade po cestě. Také jsem byl účastníkem těchto peněz, navštívil jsem za ně Uzbekistán, Kazachstán, Severní Koreu dvakrát, přesně vím, kudy ty peníze tečou, jaký je z toho byznys a lidi prostě z toho žijí. Tedy myslím ty, kteří umí tyhle peníze tzv. podojit. A jít proti tomu a zastavit tyto toky je nemožné.

Měla by se Česká republika podílet na řešení problému tím, že se podvolí kvótám, které už skoro všechny členské země Evropské unie požadují přijmout?

K tomuto problému nemůže zůstat lhostejný nikdo. Ať to vzniklo, jak to vzniklo, tak si všichni lámeme hlavu, co s tím. Politiku Evropské unie považuji v tomto případě za imbecilní. Ale nemyslím si to, co teď napsal Jiří Weigl, že to je záměr. To absolutně odřezávám, protože kdyby to byl záměr, tak nevěřím tomu, že existuje v tomhle světě někdo, kdo by měl takovou sílu a moc dát do pohybu tolik lidí. To nemá nikdo. A to ani kdyby se dali dohromady největší gauneři na světě, mohl bych je jmenovat, tak to nedokážou. Moje přesvědčení je, že to záměr není, že se to vymyká schopnostem člověka dát do pohybu takové masy. Ale společnost je krajně nestabilní. Svět se stal vysoce nestabilní rozpadem sovětského impéria, to říkám všude.

Nynější stav je tedy důsledkem více než čtvrtstoletí starých událostí ve střední a východní Evropě?

Jistě, protože rozpadem sovětského impéria byly okamžitě zpochybněny výsledky první i druhé světové války. Začalo to naším vstupem do NATO. Hurá, říkám já, hurá. Ale je to zpochybnění výsledků druhé světové války. V případě pomezí Turecka a Řecka se dostáváme na výsledky první světové války. Tehdy byly vytvořeny státy, jejichž existence byla nesmyslně vymyšlená, zločinná, ale byla garantovaná tím bipolárním světem, který už neexistuje. Takže svět je extrémně nestabilní, stačí do něj cvrnknout a je z toho katastrofa. Jeden se zvedne a jde. Hned se na to navalí ti paraziti, co začnou křičet. Zloděj křičí, chyťte zloděje. A další je setrvačnost lidských procesů, kdy se lidé dají na pochod, ale pak už se nemohou ani zastavit. To má obrovskou hybnost. Stejně jako je strašně těžké a nákladné na evropské úrovni zastavit byrokratický mechanismus. Je nastartovaná strašně špatná politika a lhaní všech, na které se podíváte. Proto jsem rád, že se k tomu naše vláda takhle postavila. Chválím ji a pan Sobotka mě příjemně překvapil.

Čím to, že Západ tak podcenil situaci, s níž si v tuto chvíli Evropská unie už evidentně neví rady?

Začal bych tím, že Západ, dravý, agresívní, samozřejmě imperialistický – zase říkám hurá, hurá, hurá – se rozhodne, že dobude kromě Prahy, Varšavy a Budapešti – hurá, hurá, hurá, já jsem spokojen – ještě Kyjev a Damašek. Ale mezitím jsme jako Západ přehlédli, nebo to je ta setrvačnost, kdy se nastartoval proces dobývání nového prostoru, který ale narazil na to, že mezitím se Rusko vzpamatovalo. V devadesátých letech tam byl ožralý Jelcin a Rusko bylo v rozvratu, takže i proto Západ došel na tuhle linii. A kromě toho, že tam je ten Rus, který má své zájmy, legitimně je hájí, jakkoli mně z nich nabíhá husí kůže a mám z nich strach, tak teď to narazilo ještě na problém Turecka, vracíme se k výsledkům první světové války, tedy ke Kurdistánu. Bez Turecka si moc nedokážu představit, jak to vyřešit. V Turecku jsem byl dvakrát, a to za peníze těch NGO, nevládních neziskových organizací, tak vím, že Kurdové jsou pro Turecko něco jako pro Čínu Tibet. Přes to nejede vlak, přitom Kurdů je nějakých čtyřicet milionů.

Spolu s Maďarskem a Slovenskem se Česká republika stala terčem útoků politiků staré Evropy, kteří nás peskují za to, že nejsme ochotni se dělit o zátěž z uprchlické vlny. Co říkáte jejich přístupu?

Kdysi jsme zajásali, že nás vzali do Severoatlantické aliance, zajásali jsme, že nás vůbec chtěli do Evropské unie, ale tím jsme se stali součástí tohoto mechanismu. Nicméně si myslím, že na rozdíl od lidí ze staré Evropy jsme si zachovali zdravý rozum. Připomíná mi to, když jsme tady zakládali kapitalismus, tak jsme si museli klást některé otázky úplně jako na zelené louce. Kdežto tam všechno běží, a proto tam nic neřeší. Zatímco my se na to díváme úplně nedotčení a vidíme to, co oni neumí vidět. Mnohé otázky si nekladou a jedou v tom. Kdežto my jsme to museli hledat a pořád ještě hledáme. K tomu je třeba říct, že se stáváme obětí arogance Západu za to, že nás přijali. Stačí připomenout způsob, jakým zaútočili na transformaci střední a východní Evropy. Oni by neuznali, že někdo svými silami, Maďarsko, Slovensko nebo my, něco vytvořil, a to tak, že podle mě zázračně. Také včetně Ruska, kde byla šílená situace, ale vzpamatovalo se z toho. Sice bolestně, složitě, formou, kterou bych nikdy neakceptoval, ale vyřešilo to.