V souvislosti s vraždou malé Elišky se opět objevila vlna příznivců obnovení trestu smrti. I ministr financí Andrej Babiš tragédii komentoval s dovětkem, že si pachatel zaslouží zabít. Co na to říkáte?

Pan Babiš svým vyjádřením nahrává extremistickým soudům a proudům, protože kdo zná právní řád, ví, že v evropském prostoru je tento trest nepřípustný. Aplikuje jej pouze Bělorusko, pokud vím.

Teď se odhaduje, že pro obnovení trestu by u nás bylo zhruba 60 procent lidí. Máte pravdu, že co se týče znalosti legislativy, tak jen málokdo z nich jistě ví, že existuje něco jako Charta základních práv Evropské unie…

Ano, proto politik, který dává podobné signály veřejnosti, je buď extremista, nebo prostě nemá ani základní znalost na to, aby tyto signály nevysílal, protože ji mate.

Bez ohledu na výroky Andreje Babiše, s kterými nesouhlasíte, jste proti takovým trestům nejen jako právník, ale i jako člověk?

Je nutné říci, že naopak státy, které trest smrti zavedený mají, tak vykazují dokonce horší statistiky v trestních i resocializačních záležitostech. Prostě je sociologicky i psychiatricky dokázané, že spojitost trestu smrti se snížením kriminality je úplně vykonstruovaná, nesmyslná a není nikde prokázaná.

Zůstaneme-li u legislativy, která je rovněž v rozporu s nějakými mezinárodními dohodami a aktuálně se u nás řeší, je regulace prostituce. Jak vnímáte návrh této právní normy?

Osobně si myslím, že stát by neměl být pasákem. Neměl by umožňovat společenskou akceptaci takového počínání. Kdo chce platit daně z příjmu z tohoto povolání, což je pochopitelné, tak se to dá řešit a měl by daňovou povinnost odvádět. Spíše jde o pravomoci obce, možnosti regulace, vykázání do určitých prostor a podobně, ale to už se rovněž vyřešilo nálezem Ústavního soudu – tato věc je podřaditelná pod pojem veřejný pořádek, takže obce mohou přijímat vyhlášky, týkající se regulace prostituce.

Jak se jako europoslanec koukáte na aktuální stav sankční politiky proti Rusku, zejména z pohledu politiky Evropské unie, potažmo České republiky?

Rozhodně chci říci, že sankce nebyly vyvolány postupem Evropské unie, ale porušováním mezinárodního práva, řekněme neuvěřitelným ukradením území a počínáním ze strany Ruska. Je to krok, který musel přijít, protože jiná možnost reakce prakticky už není. Na diplomatická jednání nikdo nereagoval, tak se nemůžeme tvářit, že se nic neděje. Reakce proto musí přijít taková, aby skutečně Rusko bolela. Ty sankční mechanismy, které se postupně spouštěly, umožnily Rusku se jaksi orientovat rychle na jiné trhy, dovážet zboží odjinud, ale v mnoha věcech prostě nejsou schopni výpadky nahradit - a je prokázáno - probírali jsme to na minulém jednání výboru v Bruselu, že ten podíl je jedna ku deseti v neprospěch. Co Evropu bolí z deseti procent, bolí Rusko na sto procent.