Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od Sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… V čem byl podle vás rok 2015 především přelomový? A co zapříčinilo všechny ty negativní události, které měly celosvětový dopad.

Osobně rok 2015 za přelomový nepovažuji, spíše bych řekl, že se seběhlo více dějů, které se kupily několik předchozích let a nebyly dostatečně vážně vnímány. Tímto prizmatem nahlíženo, souhlasím, že mohou být události letošního roku vnímány jako přelomové. Například problém Řecka přece narůstal od jeho vstupu do EU, to byl ten přelomový moment, protože přistoupil člen, který falšoval fakta, čísla. Ani Ukrajina není záležitostí pouze roku 2015. O neustále rostoucím napětí na vnitřní politické scéně země včetně každoročních stresů s dodávkami plynu do Evropy víme dlouho. Bohužel ani migrační krize nezačala letos, trvá již delší čas, jen jsme ji jinak vnímali. Tím naznačuji, že důvodů různě rozložených v čase je mnoho...

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Nejen média vnímají v tuto chvíli migrační krizi jako téma číslo jedna, "uprchlické téma" hýbe společností napříč Evropou. Komise, ale i Rada Evropské unie (tedy členské státy), zásadně nezvládly rychle přijmout jednoznačnou strategii postupu zejména ochrany vnějších unijních hranic, stanovení přesných, nepřekročitelných pravidel při přijímání lidí se statutem uprchlíka a podobně. Komise naprosto nerozumně mnoho měsíců tlačila na kvóty, které neodpovídaly počtu žadatelů o azyl už ve chvíli vyhlašování. Navíc EU jako celek nevyslala žádný signál, který by uprchlíky odrazoval od riskantní cesty, ale naopak je jménem kancléřky Merkelové otevřeně pozvala. Co si zaslouží ocenění jsou poslední návrhy finanční podpory nárazových míst i mimo EU a snaha jednat s Tureckem.

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska některých médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Miloše Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Prezident Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Prožili jsme další „antizemanovský podzim“? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat? Za co byste prezidenta pochválil a naopak zač zaslouží kritiku?

Těžko se mi komentuje mediální obraz prezidenta. Názorová polarizace společnosti je do jisté míry přirozená. Celý ideologický systém pravice a levice je vlastně postaven na principu polarizace. Zákonodárci, kteří rozhodovali o přímé volbě hlavy státu, přece museli počítat s tím, že se do takové situace můžeme dostat. Pakliže po přímé volbě ústava nedoznala patřičných změn, nemůžeme se divit, že prezident může polarizovat společnost - záleží na jeho osobnosti. Co bych kvitoval je, že prezident nepreferuje žádnou politickou stranu a "šije" do všech stejně. Výrazně mi vadí určité oslabování Severoatlantických vazeb a přílišný populismus, ostatně s mnohými postoji politicky nesouhlasím, ale to je na dlouhou politickou debatu.